Hořící sníh

Veľká vlastenecká bitka a jej krajné okolnosti súvisiace s ňou sú rozpracované v tisícok stránok dokumentov, desiatok filmov, či stovkami kníh a vždy sa k nej dá vzhliadať rozdielnym prístupom. Ale vždy pod odľudštenou záštitou sociálneho realizmu je krajne tendenčný, čo sa do surového pekla, akým bol Stalingrad, príliš nehodí. Inokedy naopak, práve niektoré vznešené, dobre koncipované dialógy sú myšlienkovo pestré, bez hudobného podkladu ich navyše počuť veľmi hlasito. Troška ubrať servility, viacej narábať s obrazom či s nepríjemnými zvukovými efektami, ktoré umne dotvárali priestorovú paniku a bolo by to super. Potenciál rozhodne veliký! Stalingrad z roku 1993 je o čosi kvalitnejší, tiež ale mohol lepšie zapracovať štrukturovaním vizuálu ako nástrojom formálneho rozprávania. Tam však rozhodli viaceré iné faktory, ako napríklad box office a centrálne neprehľadná os priamo zúčastnených postáv, ktoré mali byť hnacou silou vnútorného zbližovania sa s divákom. (15.05.2015)

Nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo! Velmi působivý snímek, poměrně naturalisticky zpracován, smutný závěr jen podtrhuje onu hrůzu, kterou museli sovětští (a nejen oni) vojáci projít. Všimněte si, že velitelé jsou všechno mladí kluci (18-27 let) a už musí čelit takovým zkouškám! Ani si nechci představit onu krutou zimu...Dost hrozné scény jsou hned na samém začátku, kdy vojsko pochoduje na frontu...Zmíním-li ještě úplný začátek snímku, tak musím konstatovat dobrou práci tvůrců, neboť nám připravují vhled do zábavy vojáků, když právě není třeba mít zbraň v ruce. Dokážete-li se soustředit a vnímat film s historickým pohledem na problematiku 2. světové války, tak se vám Hořící sníh odmění.....velmi povedený film, zvažoval jsem mezi 4* a 5*. (26.12.2008)

Toto sa hodnotí ťažko. Snaha bola, ale film je dosť jednotvárny, pomerne rýchlo začína nudiť, pretože dej je príliš riedky. Zlá kvalita filmu odvysielaná na stv tomu tiež veľmi nepomohla a propagandistické reči idú občas na nervy. Jeden z tých slabších a priemerných ruských filmov, ktoré môžte v pohode vynechať. Lepšia kvalita by možno vylepšila dojem, ale nie oveľa. Videné na STV2 pri príležitosti 70. výročia od ukončenia 2. svetovej vojny. 50%. (21.06.2015)

Mám mnohé sovětské válečné filmy rád, a to především pro jejich ochotu nahlédnout do duše vojáka hlouběji, ne pouze jako na hrdinu, geroje, který někoho miluje a doma na něj čeká rodina. Snad bezprostřednější zkušenost ruská národa s válkou napomáhá přesvědčivějšímu zobrazení, než se povětšinou děje na druhé straně Atlantiku (z ní raději nějaký ten Vietnam). Hořící sníh však proti těmto mým očekáváním plně rozhodně neobstál a nepřirozenému patosu se poddal. Což si opravdu filmaři myslí, že hrdinu filmový divák dokáže zahlédnout jen v tom, kdo je v každé situaci s hlavou vztyčenou na smrt, kdo předsmrtně blouzní po nábojích a medaile pro něj pramálo znamená, kdo vše koná bez jediného náznaku obav ve tváři, spíše s výrazem "jsem odhodlán"? Tito asi ano. A dále... Myslí si i to, že pochopení, jak je ta válka hrozná nám nejlépe zprostředkují tak, že vojáci v zákopech budou mudrovat o kráse mírových časů, že na to mají chuť a náladu po dvou letech prožitých bojů? A k tomu ještě ta scéna s Mužem a Ženou, kteří, posíleni láskou k sobě (a nevyslovené Straně), společně střílí z protitankového děla. Slabé ***. (01.08.2009)

I v době tvrdé Brežněvovy normalizace vznikl tu a tam film, který stojí za pozornost. Hořící sníh je jedním z nich. Podobně jako Na západní frontě klid zobrazuje, jak takový klid vypadal. Tentokrát jde o jednu z mnoha veledůležitých lokálních bitev poblíž Stalingradu, kde se za obrovských ztrát přesýpaly hodiny mnoho měsíců. Hořící sníh je klasický válečný snímek, který je sice v určitých momentech poplatný své době, avšak s několika obrovskými výhodami, které ho dělají skvělým. Jednak je to tíživá atmosféra ruské zimy, nedostatku jídla a pití, a všudypřítomné smrti, které se postavy v žádném případě nevyhnou. Další výhoda filmu je potlačení emocionální expresivity (láska, sklíčenost, odvaha) - tolik typické pro ostatní velké válečné filmy - místo toho se film soustředí na samotnou situaci, která nebohé postavy vykresluje mnohem reálněji než extrémní patos (ruský patos je zde minimalizovaný na přirozenou mez). A konečně - je zde stejně jako v Čuchrajově Čistém nebi znázorněno, jak trapné pro obě strany je předávání vyznamenání. Bitva samotná je zároveň skvěle natočena, snímání krajiny a velké celky začleňují postavy do bitevní vřavy, a tak konvenční střet skutečně funguje, jak má, narozdíl od nudných choreografií Ozerových bitev. Působivý snímek. 80% (29.03.2011)