Únosce

Bylo to dost divný. Hlavně tedy v myšlení všech těch herců. Gérard se zde setkal se svým synem a také to na plátně docela dobře šlapalo. Ale to bylo taky jediný. Moc se na to totiž koukat nedalo, ten film fakt neměl vůbec žádnou logickou podstatu, všecko to bylo hrozně divný a umělý. Ale občas to šlo a závěrečná muzika mě uplně ultimátně potěšila: Lamb - Lullaby. Trošičku podtrhuje celý ten ponurý, divný a v jistých ohledech přehnaný film. (12.03.2010)

Film, kde se v hlavních rolích setkají dva herci s darem od pánaboha nemůže dopadnout zle, i přes jisté nedostatky ve scénáři. První polovinu mě hrozně štvala postava Sylvie Testudové, ale bylo to kvůli postavě, Sylvie hrála dobře. Právě Virginie na mě nakonec zapůsobila ještě více než Guillaumův Paul. Kdyžto Paul unáší otce, aby si konečně mohli promluvit a chce zjistit, zda je Leo opravdu takový sobec, Virginie se o otce obětavě stará, aby nakonec zjistila, že ho nezajímá a je mu na obtíž. Gérard si zahrál opravdu odpudivou postavu egoistického umělce, místy mi ho ale bylo až líto. Scéna na lodi, kdy si uvědomuje své chování k dětem, ale zároveň nedokáže za nimi jít, protože ví, že na ně už nemá právo je působivá. Jen kvůli nedotaženému scénáři nedávám plné hodnocení (85%). (23.09.2010)

Na rovinu, "Únosce" mě iritoval natolik, že jsem sledování po 75-ti minutách ukončila. Jak můžu pochválit film, ve kterém se každá postava chová jako nepochopitelný, asociální debil? Leopold, jeho dítka i lidi okolo mi jednoduše lezli na nervy, dcerunka mě doslova nehorázně srala. Banda snobů neschopných vzájemné lidské komunikace. Synek se o přiblížení úporně snažil, ovšem zvolený způsob lze stěží označit za kdovíjak sympatický. Jak můžu chválit film plný logických trhlin? Odkud měl Paul ty přesné informace, kudy, kdy a jakým dopravním prostředkem jeho otec pojede(pokud se tenhle aspekt nevysvětlil v mnou vypuštěném závěru)? A co ta následná honička, wtf? Ani jednoho z těch dvou blbů bych na silnici potkat nechtěla. Pád z motorky ve vysoké rychlosti prakticky bez újmy na zdraví? No dobrá... A což takhle neposkytnutí pomoci - u nás jde o trestný čin, "Únosce" to prezentuje jako normální jednání. Motorka skrytá v křoví u těžké dopravní nehody a policajti ji nenajdou? Nepátrají po možných dalších obětech, troskách atd.? Ve vzteku vypustit svázaného chlapa na rušné dálnici a nikdo na to nereaguje? Sám Depardieu nemá snahu dát najevo, že potřebuje pomoc... A moje oblíbená scéna, dcerka na hajzlíku: sedí, šudlá se papírovým kapesníčkem mezi nohama, mne ho v rukách, zase se šudlá mezi nohama, mne v rukách... a pak si těmahle prackama od chcanek utře oči?!? Hygiena na francouzský způsob? Jak můžu chválit film financovaný Philipem Morrisem? To je normální, hulit v samoobsluze? V každé civilizované zemi by mladého Depardieu hnali ven klackem (a do Stockholmu se, tuším, nejede přes žádný Pakostán). Nebo vzpomínková pasáž, kdy jede rodinka na výlet - a maminka vypaluje zobák a fouká dozadu dětem ten karcinogenní sajrajt, jak roztomilé... Mimochodem, takhle se mi fracek chovat v autě, taky ho vysadím a navíc vyfackuju, mohl by o tom zkusit po letech vyčítavě pípnout, spratek;-). Jak tedy můžu tento film chválit? Nemůžu a nechci, solidní zpracování a herecké výkony nic nemění na faktu, že mě "Únosce" ve spoustě momentů - vlastně konstantně - příšerně štval. Nevím, co se událo v posledních 20-ti minutách a nezajímá mě to. Apropo: vím, co je to nefunkční rodina a komunikační (vztahová) bariéra s otcem, nepřijde mi to jako dostatečné vysvětlení a o omluva pro stupidní chování, braní drog atd. Házet všechny osobní problémy na rodiče je trapný alibismus. Takže sorry, tohle drama mě emocionálně minulo, vlastně vyvolalo přesně opačné pocity, než tvůrci zřejmě zamýšleli. 40% (12.03.2010)

Syn unese otce. Kdo je/byl komu rukojmím, se ale začne ve sledu vyříkávání a prostřihů do dětství jevit jinak. Otec, který se věnoval psaní a získal tím věhlas, udělal ze svého přehlíženého syna a otrocky oddané dcery dva nešťastníky. Scéna na lodi, v níž instinkty rozhodnou o tom, kdo s kým končí a kdo s kým začíná, mi vzala dech. I herectví syna Depardieu. Škoda vlažných míst, v současné francouzské nadprodukci však patří Únosce k tomu lepšímu. 3,5 * (17.06.2008)

Od Nobelovej ceny za niečo, čo divák vobec nepochopí, až po nápad absolvovať cestu za jej prebratím na motorke (čo súdny divák taktiež nechápe) - dve vstupné príbehové bezradnosti, na ktoré nadväzuje jedna väčšia než druhá, medzi inými i to najklišovitejšie vykreslenie bolesti nevysporiadaného vzťahu dcéra-otec-syn. Depardieu jr. tak ostáva jedinou hviezdou, vlastne hviezdičkou (*) tejto bezbreho sa plácajúcej koprodukcie. Scenáristický sKvOst ! (11.03.2010)