Smrt cyklisty

Bezcitná, chladná mrcha bez kousku soucitu během vyjížďky se svým milencem přejede muže, kterého nechá zemřít na silnici. Milenec se trápí výčitkami svědomí, ona se strachuje o svůj život v blahobytu. Samotný film je možná ještě chladnější než jeho hlavní postava. Nenabízí divákovi žádnou možnost, jak se identifikovat s některou postavou. S až dokumentaristickým odstupem sleduje postupné vyhrocení konfliktu., místy zřejmě i zapomíná na to, že nějaký divák existuje a tak si film funguje jen sám pro sebe ve svém uzavřeném mikrokosmu. (27.11.2020)

Smrt cyklisty je snímkem, který vyniká jak po příběhové tak po technické stránce. Dějově jde o velice dobře vygradované psychologické drama, které klade na povrch otázku viny a výčitek svědomí, se kterými se každý z hlavních hrdinů vyrovnává po svém. Herecky je to výborně zahrané, herci netlačí na pilu a nepůsobí to až příliš uměle a kýčovitě. U technické stránky je nutné vyzdvihnout práci s kamerou a hloubkou pole, která je zde zvládnuta na jedničku. Zkrátka film, který rozhodně stojí za zhlédnutí nehledě na jeho rok vzniku. (24.08.2015)

„Jak to nakonec všechno dopadlo?“ - „Co všechno?“ - „Nedělej se. Ty potíže se studenty. Čí to byla vina?“ - „Moje.“ - „Co hodláš udělat?“ - „Uvést věci na pravou míru. Nakonec…se vše uvede na pravou míru.“ Jenže problém je, když to musíte udělat 2…Stačí chvilka a milenci řeší nejen tajnou lásku, ale ještě zabití člověka. Oba to však prožívají odlišně. Zatímco Juana pronásleduje svědomí, andělsky vypadající María má strach pouze ze ztráty pozice, pohodlí a luxusu. K tomu se přidá tlak žárlivého manžela, vyděračského kritika a nespokojených studentů, a oba milenci budou muset udělat zásadní rozhodnutí…Sžíravé drama působící dnes místy možná trochu naivně, ale pořád je to poctivá filmařina, která má co říct. Má své silné scény (např. rozhovor u klavíru, hra pohledů při flamencu, samotný závěr), z herců zaujme slizkost představitele Rafaela, Juanovo smíření či Mariina krása spolu s děsivou chladnokrevností mísící se s pudem sebezáchovy, a já hodnotím slušnými 4*. „Co bude s vámi?“ - „Nic. Nemějte obavy. Vše se v dobré obrátí.“ (27.02.2022)

Stěžejní dílo španělského neorealismu (cena FIPRESCI z Cannes) vychází z novinové zprávy a oproti svým italským protějškům není zasazené do prostředí společenské chudiny. Za (anti)hrdiny si volí dámu z lepší společnosti a vysokoškolského profesora. Napsáno hatmatilkou komunistů, k nimž se Bardem hrdě hlásil: smrt cyklisty zaviní příslušníci prohnilé buržoazie a nepracující inteligence. Lidmi z výrazně horších poměrů jsou teprve jejich oběti. Úvodní nehoda spouští vyrovnanou hru na důvěru, přičemž odcizení protagonistů nevyčtete z titulků, ale především z mistrné práce s hloubkou záběru. Nehledě na jeho politickou orientaci, Bardem umí vyprávět obrazem. A na rozdíl od jiných má co říct. 80% (08.09.2010)

Výborný psychologický příběh a španělská ozvěna italského neorealismu, která se přímo opájí exteriéry, ale zaměřuje se spíše na prostředí vyšších tříd, v nichž má tento příběh obav silnějších než vlastní svědomí své plnohodnotné místo. Přímo se nabízí srovnání s Krejčíkovým Svědomím, které je sice akademičtější, ale nějakým způsobem mě hlavně po příběhové stránce (komparace svědomí ve světě dospělých a ve světě dětí) oslovilo více i možná díky zcela opačnému konci. (17.05.2009)