Metoda Markovič: Hojer

Táto šesťdielna miniséria ma doslova rozbila a po mojej obľúbenej Pustina mi dopriala najsilnejší seriálový zážitok od českých bratov. Počnúc réžiou, perfektnými dialógmi, výbornou kamerou, vypiplanou výpravou a skvelou retro atmosférou zahalenou v takmer nemiznúcom opare kúdolu dymu, cez depresívnu hudobnú zložku, až po postavy, ktoré vám tak hlboko vlezú pod kožu, že si k nim za nebezpečne krátky čas vytvoríte ozajstný vzťah. V prípade tejto kriminálnej série máme prakticky až dve hlavné postavy - výnimočného kriminalistu, sympaťáka Jiřího Markoviče a sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera. Hádam najviac ma fascinovalo sledovať to zvláštne puto, ktoré medzi nimi vplyvom času vznikalo. Vzťah vytvorený za absurdných podmienok, ktorý asi sotva dokáže chápať niekto iný, okrem nich dvoch samotných. Duo Lněnička-Uhlík predvádza absolútny herecký koncert a hoci samotný obsah výsluchov nebol často ľahko stráviteľný, ich vzájomné dialógy stáli vždy za to. Tvorcom sa podarilo vytvoriť niekoľko skutočne živých mnohovrstevných postáv, ktorých príbeh okamžite zaujme (výborný je aj Vojtěch Kotek v role nadpriemerne inteligentného sadistu). A či už dokážete Markovičov veľmi osobitý, dôverný, až miestami láskavý prístup uplatňujúci voči zločincom chápať  či aspoň akceptovať (do konca svojho života zásadne odmietal trest smrti) alebo jeho riskantné metódy považujete za číre bláznovstvo, jedno je isté. Fungovali a dosahoval s nimi výnimočné výsledky. Metóda Markovič: Hojer je príbehom, v ktorom sa prelínajú tie najbrutálnejšie vraždy v ČSSR počas 70. a 80. rokov, no súčasne sú prepletené tak hmatateľným faktorom ľudskosti, túžbou po pochopení a pravde, až vyvolajú zmes pocitov, ktoré vás zaskočia nepripravených. Seriál režiséra Pavla Soukopa je nielen jedným z najlepších českých seriálov, jeho kvalita v rámci žánru true crime je, dovolím si tvrdiť, konkurovateľná na svetovej úrovni. (10.04.2024)

Lněnička a Uhlík- herecký koncert! Výborné v každém ohledu. V člověku se všechno sevře, když pomyslí na dosud neznámou ženu, která se z nějakých pohnutek vydala na procházku k vodě a její blízcí se nikdy nedozvěděli, kam se poděla, co se jí stalo. Čert ví, kolik žen měl ďábel Hojer na svědomí. Seriál sklízí zaslouženou chválu, všem tvůrcům i aktérům úspěch přeji, dali si očividně záležet, dramaturgicky výborně vystavěno, vizuál skvělý, stejně jako režie, obsazení, scénář i kamera. Závěrem: Dana Heribana je veliká škoda, čest jeho památce. Pokud se schyluje k Spartakiádníkovu, budu se těšit. (02.03.2024)

Neuvěřitelný hodnocení tohodle seriálu je pro mě záhadou. Lněnička v roli policajta sluníčkáře- milýska, kterej se bál recidivistů, a domů si bral vraha buhvíkolika ženskejch. Popravdě Callahan to nebyl. Herec v roli toho blba zahrál svou roli dobře, a to byl snad nejsvětlejší moment týhle šestidílný série. Jinak celý to bylo roztahaný, nudný, vlekoucí se jak smrad z ponožek. Vyšetřování bylo jako jeden velkej výlet. A věta , kterou náš Markovič vypustil z úst ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Proboha, my tady s ním procestujeme celou republiku, šaškujeme s ním, a on se chce podívat, jak ho oběsí.. Já bych to znovu zavedl. 40%. (21.04.2024)

Asi to není nejvhodnější přirovnání, ale vzpomněla jsem si při sledování seriálu na lovce krokodýlů Steva Irwina. Ten se taky dokázal mazlit s živočichy, ke kterým by se většina lidí bála přiblížit, natož si na ně sáhnout. Jiří Markovič měl výjimečný dar, schopnost vcítit se do druhého člověka, bez předsudků, bez soudu. Přízeň vyslýchaných a jejich spolupráci si získával určitě taky svým klidem, jistotou a absencí strachu nebo alespoň schopností nedat ten strach najevo. Seriál se ohromě povedl, celé to působí, bez ohledu na absurdnost mnohých situací, velmi autenticky a přirozeně. (24.03.2024)

Přiznám se, že počiny co se opírají o historii mám rád. A to nejen kvůli Markovičovi, ale i kvůli připomenutí, že i dnes mezi námi můžou existovat osoby jako byl Hojer. Za sebe se přiznám, že jsem čekal vyprávění příběhu chronologicky dle vražd jak se staly (tedy od roku 1978) ne tak jak šlo vyšetřování (tedy od poslední oběti v roce 1981 dozadu jak se již existující oběti na něj zpětně “nabalovali”). Konec mohl být s ohledem na historii jen jeden (v tom žádné překvapení). Za naprostý vopruz považuji “vedlejší vycpávková případy” a kostru vyprávění seriálu (jako celku). Celkem významný part (případ pana inženýra) se vypráví prakticky na pozadí komplet celé série spolu s Hojerem a doslova pozpátku,  což je to vyloženě ke škodě věci. Podrobněji u jednotlivých epizod. Pozn.: Tak co, bude druhá řada s názvem Metoda Markovič: Straka (o mnohem provařenějším “spartakiádním vrahovi”!?). (01.03.2024)