Metoda Markovič: Hojer

První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema. (07.03.2024)

Já se k davovému nadšení úplně přidat nemůžu, ale dobré to bylo. První díl mě teda minul účinkem a ke druhému jsem se dostala zase až asi po 14ti dnech docela s nechutí. Od třetího dílu si mě to už celkem udrželo, ale chyběl mi tam nějaký dějový spád nebo trochu svižnější jízda. Všechno se tu děje tak nějak mimochodem, je to takový moc lážo plážo a nemá to v sobě žádné napětí. Spíš jsem to prostě jen sledovala bez nějakých velkých emocí. Lněnička a Uhlík nepopiratělně nejlepší prvek seriálu, ale Mišík a Kotek se mi tam třeba moc nehodili. Občas to mělo takový moc nova feel a co mi vadilo nejvíc byla asi spíš ta realita toho, že tam s tím Hojerem fakt zacházeli jak s kamarádem, který moc rozumu nepobral a ve finále mi ho ještě mohlo bejt třeba líto, ne? (25.04.2024)

Přiznám se, že počiny co se opírají o historii mám rád. A to nejen kvůli Markovičovi, ale i kvůli připomenutí, že i dnes mezi námi můžou existovat osoby jako byl Hojer. Za sebe se přiznám, že jsem čekal vyprávění příběhu chronologicky dle vražd jak se staly (tedy od roku 1978) ne tak jak šlo vyšetřování (tedy od poslední oběti v roce 1981 dozadu jak se již existující oběti na něj zpětně “nabalovali”). Konec mohl být s ohledem na historii jen jeden (v tom žádné překvapení). Za naprostý vopruz považuji “vedlejší vycpávková případy” a kostru vyprávění seriálu (jako celku). Celkem významný part (případ pana inženýra) se vypráví prakticky na pozadí komplet celé série spolu s Hojerem a doslova pozpátku,  což je to vyloženě ke škodě věci. Podrobněji u jednotlivých epizod. Pozn.: Tak co, bude druhá řada s názvem Metoda Markovič: Straka (o mnohem provařenějším “spartakiádním vrahovi”!?). (01.03.2024)

Dialógovo vynikajúco zvládnuté. Bez poznania daného páchateľa alebo podrobností aj mimoriadne pútavé. Perfektná detailná kamera, kvalitné režisérske kúsky, ktorých zmysel je pochopený často až o pár záberov neskôr. A bravúrne herecké výkony, u ktorých nie je čo vytknúť a to nielen čo sa týka Lněničku, ktorý sa kvôli Markovičovi musel obetovať a vypapať, ale aj úplne v pohode hrajúci Neužil, Kotek, či nebohý Heriban, na vrchole všetkého však stojí fantastický psycho výkon Uhlíka, ktorému ani neveriť, že takým vycibreným magorom reálne nie je. Jeho príklad je dôkazom toho, že netreba nafúkané celebrity, aby postava dostala geniálneho stvárnenia. Jediná škoda, že s prichádzajúcim záverom to ide trocha dole, k slovu sa dostala aj komickosť z východu Slovenska s kvalitnými vyšetrovateľmi typu "už ti načisto dziga?", ale práve tá uvoľnenosť, zábery na ožran párty, či nepatričná komediálnosť uberá na duchu prípadu, ktorá bola udržiavaná v podobných seriáloch ako Temný prípad či Mindhunterom od začiatku do konca. Niektoré vsuvky z iných prípadov boli takmer zbytočné. Rovnako tak zbytočné je prílišné tlačenie na humánnosť s takýmto páchateľom, ktorá je síce Markovičovi vlastná, ale prezentovaná až tak, ako keby sme mali s ním súhlasiť. Jeho metóda sa osvedčila a dostala svojho efektu, ale každá takáto metóda musí jednoznačne mať na svojom konci lano, čo je mimoriadne ekonomické riešenie. Po prvej sérii sa určite oplatí tešiť na druhú, no a opäť je na zamyslenie, prečo mnohých kvalitných počinov ostáva zabalených do plateného formátu Voyo a bežným ľuďom ten istý kanál ponúka v prime time skutočnú stoku. (13.03.2024)

Po sérii diskuzí s kamarádem Enšpíglem jsme se odhodlali Voyo zkusit i my. Také jsem produkci Novy, potažmo Voya, měl obecně za průměrnou. Především tím, co vysílali v televizi. Jenže to, co vydávají na Voyu je úplně jiná liga. Metoda Markovič: Hojer je perfektní kriminálka. Hned, mi vytanuly na mysl Mindhunters: Lovci myšlenek. Jen v československém prostředí 70. let. A to je, musím říct, veliká pocta pro českou produkci. Sice tu autoři v šesti dílech vypráví vztah Jiřího Markoviče s Hojerem v rámci jednotlivých časových úseků, rádoby vytržených z jakéhokoliv plynulého příběhové vyprávění, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Je to trošku jiné, což se v rybníčku českých kriminálek počítá a navrch je tu obří porce kvality, která je dána překvapivě dobrým scénářem, herci (Lněnička, Uhlík geniální), ale i kamerou. Toto se opravdu povedlo a už se těším na další seriály, které mi Voyo nabídne. Kéž by i nadále bylo více takové kvality v českém prostředí. (11.05.2024)