Tři chlapi v chalupě

Další socialistická taškařice, jež vyniká několika poloprotirežimními hláškami, a hlavně námětem, kterým jsou: KOMPOSTY. Né že by se mi po prohnilých dobách socializmu stýskalo, ale máme ho tu zas, tentokrát s přídomkem euro, tak si je pojďme srovnat. Tak já myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že dneska si zemědělec z dotací nakoupí tuny chemickejch sraček, zatímco soudruh v těchhle dřevních dobách to ještě udělat nemohl, a tak mu nezbylo, než humus v půdě opravdu obnovovat, a to kompostováním hoven. Jako společenské téma to dnes působí ještě poněkud toporně, ale přijde čas, že se všechno zas v dobré obrátí. (03.12.2012)

Komunistická agitka, která jistě ve své době měla a i dnes má spoustu svých příznivců, je pravdou, že v dnešní "svobodné" společnosti si "dobrá" část obyvatelstva s potěšením plivne do tváře komunistického molocha naší minulosti, však smutnější stránkou této "odvahy" je to, že většina těchto dnešních ohnivých disidentů by si v době vzniku tohoto filmu nedovolila ani písknout a možná by je to ani nenapadlo, protože by ani netušili, že něco je špatně... Člověka až mrazí....buďme však vždy rádi, že máme tu dnešní "svobodu" a alespoň můžeme vyjádřit svůj individuální postoj a neopíráme se jen o "podporu zdola a nesoutěžíme v hromadění kompostu", i když tím posledním si nejsem tak zcela jist... (21.03.2005)

Jeden z prvních televizních seriálů převedený pro svůj úspěch do filmu. Ve své době populární (Dietl vždy věděl jak na to), dnes už je to záležitost spíš historizující pro zpětné ohlédnutí, které ti, kteří minulý režim  nezažili, možná už ani úplně nepochopí. I když leccos je na druhou stranu aktuální i pro dnešní dobu, třeba pokrytecká podlézavost vůči vrchnosti či její odtrženost od reality.  Do Pražského jara bylo sice ještě dost daleko, ale ledy už v šedesátých letech začínaly evidentně tát - pro mě na svou dobu až překvapivě kritický výsměch lžimorálce tehdejšího "předvoje" dělnické třídy a rolnictva... (30.04.2022)

Průměrná družstevnická komedie. Většina filmové produkce první poloviny šedesátých let, tedy z období těsně před příchodem osobností tzv. nové vlny, jen stěží obstojí v silné konkurenci svých pozdějších souputníků, vyjadřujících se k intimních lidským selháním, zdůrazňujících autenticitu a přirozenost filmové kamery a hereckého projevu. Nic takového ovšem Machova lidová veselohra nepoužila a ostatně nebyl k tomu ani pádný důvod. Laciná zábava za laciný peníz, proč ne. Pro Lubomíra Lipského se role breptavého dědy Potůčka stala tak trochu osudovou, bohužel jen stěží umožňující jinou, než komickou strunu komikova širokého hereckého rejstříku. Film, odpovídající masové popularitě stejnojmenného seriálu, tehdy jednoho z prvních v Československu. (01.11.2008)

Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. (08.02.2014)