Podivný výlet

Vzdy sa mi pacila normalizacna trilogia od Gajera Pod jezeveci Skalou, Na Pytlacke stezce atd .... tuna reziseroval Hanibal, a to tak, ze velmi dobre. Sympaticka normalizacna konzervacka, kde traja Chlapi , konkretne Jiri Vala / Nocni Host 1961, Poklad Byzantskeho Kupce/, Vlastimil brodsky /Svetaci, Ostre Sledovane Vlaky, Vsichni Dobri Rodaci/ a Ilja Prachar /Kladivo na Carodejnice, Po Stopach Krve, Dny Zrady 1 a 2/ riuesia kadejake zaujimave veci na chate v Beskydach. Dialogy su vyborne, obycajne, spominaju na mladost ..... do toho este slusne tempo a Hanibal ako reziser sa ukazal vynimocne v dobrom svetle . 70 % (24.11.2018)

Podivný film. Mladí, staří, všichni jsou tady krizi. Nikdo není v pohodě. Vala zažije podivný vztah se stopařkou Pehrovou, kterou sbalí-nesbalí. Pehrová se divně rozchází-nerozchází s Kaisrem. Chová se zde jak kráva. Nedivím se, že Kaiser rači začal chodit se sympatickou Konvalinkovou a Pehrovou přenechal tomu syčákovi. Vala umí hrát vážně a dramaticky. Když se má ale uvolněně bavit u slivovice s Brodským a Prachařem, tak mu to moc nejde. Vůbec se k nim nehodí. Pěkná dramatická hudba Fišera. (12.03.2017)

Tohle je úplně typical socialistický film Československa, protože je tam strašně moc známých herců, děje se tam toho hodně, ale je to podáno tak přátelsky, že je to až šíleně nudné a začátek jsem musela mírně přežít, než se na scénu dostavil náš tajný crush Oldřich Kaiser. 🛐 Já ovšem takové filmy nebo televizní inscenace vyhledávám, takže bych si zase neměla tak stěžovat, ale tady to prostě na stěžování je, protože je to tak strašně nudné. 🙆🏼‍♀️ Jana Krausová mě tam tak strašně vytáčela, ale je to ideální film pro začínající herce, protože je to celé hrozně poklidné a ty se mezitím dokážeš rozkoukat a uvědomit si, že si přijel natáčet s Iljiou Prachařem. Tenhle film je vyloženě vhodný k usnutí, takže kdo nemůže v noci zabrat, muže si pustit tohle a bude spát jedna báseň. 😴 A Oldřich Kaiser je tu strašně hezkej a to žluté tričko bylo vyloženě ušito na něho, nemám pravdu? 💛 (04.04.2023)

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Hledání dávných pout končí tímto poznáním. Byť se dozvídáme, že hlavní hrdina až tak sám není, vzpála v něm touha hledat mládí. Škoda jen, že autoři si více nevyhráli s postavami kamarádů (Brodský, Prachař), jež mohly vnést více dramatu či humoru. Jejich přátelství vznikalo ve velice pohnuté době za dramatických okolností. Příběh mi připomněl Lístek do památníku (TV film) (1975). (14.09.2021)

Pěkný příběh ukazující, že ve většině případů nemá smysl navazovat něco dlouho přetrženého a že dlouhým dlením ve vzpomínkách na minulost se může přetrhnout něco v současnosti, co už pak nepůjde spravit. Zaujala mě postava ztvárněná Pehrovou-Krausovou. Ta by se ve skutečnosti asi nedožila vysokého věku, jednoho krásného dne by se probudila s kudlou v zádech. To její napíšu dopis o rozchodu/přijedu osobně říct, že to tak vlastně není/zjistím, že to tak vlastně je a zase se rozejdu/ve slabé chvíli se s protějškem vyspím/druhý den řeknu omyl a zase se s ním rozejdu/ by pocuchalo nervy i proslulému chladnému Larrymu bez ohledu na to, že je to muž zcela bez nervů. PS: dvakrát příběh sklouzl do nechtěné komedie, to když si herci v rámci vzpomínání na heroickou minulost zplna hrdla zpívali "skal a stepí divočinou". Ne že bych tu dobu zažil, ale tak nějak silně pochybuju, že si partyzáni zpívali, a zrovna tohle. (09.11.2013)