Starý, nový, půjčený a modrý

Mám rád hollywoodské filmy. Všechno v nich tak krásně do sebe zapadá, funguje, srší vtipem, je to hezké, umyvatelné, no prostě super. Pravda, poněkud snižují mé sebevědomí, protože jejich hrdinové jsou obvykle hezčí, chytřejší, líp se perou, mají při střelbě 100% mušku, svádění jim jde samo sebou a žádná žena jim neodolá, z každé rány se vykřešou, no zkrátka moje mindráky se po takovém bijáku obvykle znásobí. Jestli existuje protipól hollywoodštiny, pak jsou to filmy ve stylu manifestu Dogma 95. Jejich hrdinové jsou zjevně nedokonalí, mluví, jak jim zobák narost, všechno je takové obyčejné, plné drobných kazů a malých trapasů. Hrdinka filmu vejde do nemocnice a její první setkání se zdravotní sestrou končí monologem o chcankách pacientů. Farář v kostele svým ovečkám řekne, že už ho nebaví, ať jdou domů, protože je to jeho církev, snad každá postava má svou úchylku a přece ten film má své kouzlo a s každou další minutou jsem s jeho hrdiny pociťoval větší sounáležitost. Dokonalé ztělesnění pojmu tragikomedie, kde se nenásilný humor setkává s lidskou bolestí a zároveň dokonale neromanticky pojatý milostný vztah. Celkový dojem: 80 %. (03.11.2009)

Mám rád filmy podle pravidel Dogme - mimo jiné - proto, že jsou věrohodné. Ostatně si myslím, že je to jeden z cílů hnutí - vrátit filmu realističnost, zobrazovat skutečné postavy s jejich skutečnými emocemi. Ve výsledku to pak může být působivé. O Se til venstre... se bohužel nic takového říci nedá. Slibný začátek postupně ztrácí na síle a nakonec je z toho příběh stejně neskutečný jako nějaké holywoodské slátaniny, s hlavní hrdinkou, která má našlápnuto na přední umístění v anketě o nejnesympatičtější postavu všech dob. Vtipný nápad s kapelou (zdroj hudby ve filmu) to nezachrání. (21.12.2009)

Výtečná dánská tragikomedie natočená v intencích manifestu Dogma 95 vypráví divákovi stěží uvěřitelný příběh, který však v rámci filmového vyprávění podivuhodně funguje a překonává zažitá klišé žánru romantických ,,svatebních" komedií. Dánská komedie je hodně crazy - ulétlá dějová kostra, ulétlí hrdinové v čele s hlavní hrdinkou, která balancuje mezi světy dvou zcela odlišných mužů v jejím životě a sama je ten poslední, kdo si je jist, ke komu se přiklonit; ústřední čtveřice (a její čtyřúhelník vztahů) je vůbec typicky ,,západně" ztracená - v životě, ve vztazích, sama v sobě... Obklopeni dostatkem a blahobytem vyrostli do světa krizí identit a to, co by v jiné kultuře vyřešila přemíra existenčních starostí, řeší ztraceni v přebytku volného času experimenty se svými životy... Režisérka Natasha Arthy natočila velmi povedený film, ozvláštněný zajímavými muzikálovými čísly (psychicky nemocné Mette se zjevuje kapela a především charismatický holohlavý zpěvák), které volně odkazují třeba k Tanci v temnotách... Romantická rovina příběhu je velmi decentní a v podstatě vytváří opozitum romantickým klišé amerických komedií... Film plný civilních hereckých výkonů a civilně plynoucího filmového tempa, velmi příjemné setkání se zástupcem skandinávské kinematografie... Podobné filmy: Italština pro začátečníky, Mifune, Pojďme si hrát, Adamova jablka (01.02.2008)

Zábavný, kvalitní a hlavně totálně nehollywoodský (ostatně jako většina Dogma-tických filmů). Pěkným důkazem toho posledního mi byla pětice zabloudivších, asi tak šestnáctiletých diváků, sedících za mnou. Ty film tak rozhodil, že je donutil vykřikovat věty jako : "Dánové jsou idioti", "Už nikdy v životě nejdu na dánskej film" nebo moc pěkná věta "Hele, voni na sebe jenom čumí". Evidentně poprvé v životě viděli v kině něco jiného než "videoklip". (03.12.2003)

Tak tohle mi perfektně sedlo! Styl a celková atmosféra filmu, herci a jejich rozpoložení, a hlavně to, na čem ulítávám - přeměna hlavní hrdinky: přehodnocení dosavadního života, uvědomění si toho, že se život ubírá špatným směrem a následný překopání hodnot a uskutečnění šílených akcí..zároveň tu máme ale vážnou situaci: strach ze smrti, odcizení v rodině, zbabělost, zrazení citů...Navíc z vlastní zkušenosti vim, co to může s člověkem udělat - návrat milovaný osoby:-) Narušení svatby jsem si celou dobu přála, tudíž film běžel přesně tak, jak se dalo čekat, ale to vůbec nevadí, protože jsem si to tak i představovala:-D A nebylo to podáno klasickým romanticky kýčovitým způsobem, tudíž jsem si tenhle dánskej snímeček krásně užila..:-) (05.02.2009)