Hejtman z Kopníku

Käutnerovu satiru na prušáctví asi ocenil víc domorodý pamětník; přesto bych řekl, že  je dost dobrá i pro nás a budoucí. Obzvlášť se mi líbil motiv postupného společenského sestupu jedné uniformy - velká škoda, že producenti vystřihli poslední záběr, v němž prý ta svátost končí na zahradním strašákovi! (09.11.2021)

„Bez papírů nedají vám práci. Bez práce vám nedají papíry...“ Během jednoho z prvních dialogů této satirické komedie jsem nabyl dojmu, že hlavním terčem zůstane přehnaná byrokrace úřadů. Nezůstalo tomu tak a film se nám dle propracovaného divadelního příběhu skrze sérii malých velkých trampot krejčího Wilhelma Voigta a jeho často svérázná řešení problémů dostal až do vyvrcholení, kdy na frak dostali především členové armády, fanaticky zaslepení všem rozkazům, od kohokoliv s uniformou vyšší hodnosti. Když se režisér Käutner rozhodl obohatit děj o první písňovou vložku, bylo to pěkné, u druhé písně už to není takové překvapení, ale nevadilo, zatímco po třetí už máte pocit, že těch zpívanek je zde zbytečně moc. Prostě viděl bych na to klasickou, dnes již lehce zestárlou veselohru poválečné filmové scény pro pamětníky a to se všemi relativními klady i mínusy pojící se s touto kategorií. Dobře fungující humor a zajímavá hlavní postava inspirována skutečnou osobou, skvěle zahraná legendárním Heinzem Rühmannem, tvoří samozřejmě hlavní devizi příjemné komedie v historickém kabátiku. 70% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (23.03.2021)

Nemecký filmový klenot. Dokonalá réžia s prepracovaným príbehom o frustrovanom krajčírovi, ktorému nemecké orgány nechcú vydať pas a ten zvolí netradičný spôsob odporu. Film je viacej vážnym zamyslením ako komédiou. Pohráva sa s myšlienkou zaslepenej vojenskej disciplíny a robí to ironickým štýlom, preto niet divu, že sa "kopnikiáda" stala miestnou verejnou zábavkou. Film bežal v našich kinách v roku 1957. Tretí komentár. (26.05.2018)

Takhle se to má dělat. Když člověka neustále posílají od čerta k ďáblu a člověk už neví kudy kam, pak nezbývá než zaútočit na systém jeho vlastními prostředky. Hejtman z Kopníku není komedie, kde by se člověk neustále za břicho popadal, ale jde o výstižnou kritiku (dodnes bohužel nehynoucího) byrokratismu, tehdy všudypřítomného pruského militarismu a slepé subordinace. Kdyby se to doopravdy nestalo, sotva bych uvěřil, že je něco takového možné. A kde jinde než v Německu by se podobná taškařice mohla udát? Ještěže měl císař Vilém II. alespoň smysl pro humor. Rühmann podává svého hrdinu z lidu autenticky. Jeho svérázný švec se možná tu a tam podobá Švejkovi, avšak míra jeho šibalství není u něj tak nápadná. Voigtův příběh nadto nevyznívá zdaleka tak lehce... je mnohem bližší realitě a v tísnivých, pro hlavní postavu téměř existenciálních, situacích vyvolává - alespoň u mne - živý soucit a pochopení. Hlavní a klíčová věta otevírající pomyslné zavřené dveře napříč celým filmem zní: "Haben Sie gedient?" Budiž celé poselství příběhu mementem, kam až vede přehnaná důvěra ve formální autority a ničím nekorigovaná bigotnost. (29.08.2021)

Když švec Wilhelm Voigt (Heinz Rühmann) v roce 1906 ve staré hejtmanské uniformě zastavil na ulici několik vojáků, obsadil s nimi kopnickou radnici, uvěznil starostu a "zabavil" městskou pokladnu, celé Německo se bavilo tímto podařeným kouskem. Voigtova "Köpenickiada " ukázala, co všechno v militaristickém Prusku člověk zmůže s prostou uniformou. Carl Zuckmayer se začátkem třicátých let tímto případem inspiroval ke svému "Der Hauptmann von Köpenick", jejž satiricky pojmenoval "Ein deutsches Märchen". Helmut Käutners pak dal v roce 1956 vyniknout Heinzi Rühmannovi v parádní roli ševce Voigta. (27.03.2005)