Ztracený transport

Mladá německá vesničanka, holandská Židovka a ruská odstřelovačka - tři ženy, které okolnosti na jaře roku 1945 svedly dohromady a které, přes počáteční vzájemnou nedůvěru a nepřátelství, postupně odhalují lidskost a vzájemný soucit. Uvíznutý deportační vlak s židovskými vězni v již Sověty obsazeném východoněmeckém městečku na konci války - to chápu jako tu inspiraci skutečnou událostí, avšak samotný příběh a jeho hodnověrnost beru trochu s rezevou. Vnímám to spíš jako snahu ukázat, že nepřítelem není národ, víra a obyčejní lidé, ale ideologie a fanatismus, které na ty lidi působí. 60 %. (11.01.2023)

Film o stratenom transporte z konca WW2 mal obrovský potenciál, a hneď od začiatku ma zaujal. Bol som prekvapený, že má také priemerné hodnotenia, no už asi chápem prečo. Totiž, miestami mi absolútne unikol kontext toho, prečo sa práve táto nesúrodá trojica žien dala dokopy a čelili prichádzajúcim udalostiam. Ich priateľstvo bolo dosť nevšedné, ale predovšetkým nestabilné a niektoré ich impulzívne kroky som nepochopil. Navyše, čo z tohto priateľstva mala tá ruská vojačka? Divné... Ale aspoň tá výprava bola naozaj vydarená a vojnové kulisy pôsobili celkom autenticky. Škoda, že ten dej bol taký, naivný. 2* (18.11.2022)

Pozoruhodný dějový a ideologický propletenec silně atakující emoce. Rusové už jednou zachránili Evropu před nacistickým morem, to jim nelze upřít, a žádné odstraněné pomníky na tom nic nezmění. Film zároveň ukazuje, že nic není pouze černo-bílé, jak to má sklon líčit ta či ona propaganda. Událost s opuštěným vlakem převážejícím židovské vězně bude nejspíš skutečná, ale samotný příběh hlavních protagonistů asi sotva, na to je příliš rafinovaně zkombinovaný a promyšlený, na můj vkus někdy snad až trochu přetažený. Pozorný divák ocení různé vychytávky, např. jak se židovští manželé líbají v pokoji vytapetovaném hákovými kříži. Každopádně docela působivý film. (14.10.2022)

Tři ženské  hrdinky v popředí psychologicky laděného koprodukčního dramatu, který evidentně režíruje žena. Holandská Židovka (Hanna van Vliet), německá dívka (Anna Bachmann) a ruská odstřelovačka (Eugénie Anselin) spolu utvoří v posledních dnech války jara roku 1945 až téměř nepravděpodobné přátelství. A vlastně nebylo daleko do unylého filmu. Režisérce a zároveň i scenáristce Saskii Diesing se ale podařil zajímavý pohled na uplynulé válečné hrůzy z pohledu tří různorodých ženských postav.  A vyloženě jsem se nenudil. Prostředí zapadlého městečka kdesi ve východním Německu se omezí na Rudou armádou zřízený polní lazaret, kam putují nemocní, kterým je diagnostikován tyfus, občasně nahlédneme do přilehlých hvozdů a hlavně většinu času strávíme v bytě mladé vzdorné Němky. Film má svoji osobitou psychologickou strukturu, která je poměrně pečlivě budována. Ženské postavy nepůsobí prázdně, je kladen důraz na jejich postupně gradované detailní profilovaní. A v tomhle ohledu se nedá na film stěžovat. Pokud ovšem chci od filmu i nějaké zajímavé konfliktní situace, je to v tomhle ohledu mizérie. Vrcholem filmu je tajný útěk z izolované oblasti, chcete-li přesun do domova, na kolech spojenecké židovské čtyřky do 700 km vzdáleného Amsterdamu, který je ruskou vojenskou hlídkou utnut v samotném zárodku. Scény blouznění pacientů v horečkách také mají svůj tah. A herečka Hanna van Vliet ukáže obnažené poprsí a holý zadek, což je také plus. Ovšem další výrazné a silné dramatické scény si vlastně vůbec nelze vybavit. Prostě tam nejsou. Film má svoji zajímavou psychologickou strategii, kvalitní ženské herecké výkony, které dostávají do naprostého pozadí veškeré mužské osazenstvo, ovšem nemá patřičnou poutavost a postrádá výraznější dramatický spád, což by zažehnalo myšlenky na lepší konkurenční válečné filmové kousky. 6/10 (12.02.2023)

Z koncentračního tábora dorazil vlak plný dobře živených, dobře oblečených mužů a žen s hřívou po ramena. Uvízl ve vesnici plné nacistických prasat, se kterými se jakoby všichni skamarádili a hlavní starostí, hned po jídle, bylo ušití nových šatů. Překvapivě se Rusové pokusili jen o jedno znásilnění, které ovšem četařka zatrhla. Tak se místo radovánek starali o krajně nesympatické arogantní týpky s tyfem, kteří bůhví proč nabyli dojmu, že je to jejich povinnost. Ovšem péči věnovali hlavně inženýrům, které měli ti zlí Rusové v plánu čmajznout a šup s nimi do Ruska. Moc se jim to ovšem na rozdíl od Američanů, kteří poskytli azyl fašistické inteligenci, nepovedlo. Často v poslední době čtu moudra našich hlav pomazaných, že určitý národ je třeba totálně vyhladit, neposkytovat jim zdravotní péči, vyhodit je z bytu, z restaurací, z hotelů, ze sportovních klání i z našich vysokých škol,  sebrat jim veškerý majetek a to vše se také tak děje. Film mě dovedl k myšlence, kde je vlastně dnes fašismus a celkem jsem se zhrozila. Celkem hodně. Jinak film jako takový nestojí za nic. (25.12.2022)