Režie:
James HawesScénář:
Lucinda CoxonKamera:
Zac NicholsonHudba:
Volker BertelmannHrají:
Anthony Hopkins, Johnny Flynn, Lena Olin, Helena Bonham Carter, Jonathan Pryce, Romola Garai, Alex Sharp, Marthe Keller, Samuel Finzi, Michael Gould (více)Obsahy(1)
Jeden život je britský životopisný film o britském humanitárním pracovníkovi Nicholasi Wintonovi. Film sleduje Wintona, který se ohlíží za svou minulostí, kdy pomáhal skupinám židovských dětí v Němci okupovaném Československu, aby se mohly ukrýt a uprchnout v letech 1938-39, těsně před začátkem druhé světové války. (Vertical Entertainment)
Videa (1)
Recenze (133)
Pocta nekonečné lidskosti a skromnosti člověka, který nedokázal jen stát a dívat se a současně též velké odvaze těch, kteří denně riskovali své životy pro záchranu jiných. Příběh tichého hrdiny, jenž se nechce smířit s tím, že nemůže pomoci všem, je zde uchopen s vědomím, že jej dnes už zná prakticky celý svět, a tak volí formu vzpomínek starého muže, které snad neposkytují komplexní a hlubší pohled na celé dění a jeho protagonisty, ale na druhou stranu vytváří strhující a neskonale dojemný počin, který vede i k zamyšlení. 95 % ()
O zfilmovaném příběhu Nicholase Wintona se dá říct především to, že už ho konečně máme za sebou. Nebylo pochyb, že bude zfilmován, bylo úplně jasné jak bude vypadat a všichni kdo film viděli, věděli předem jak/že se jim bude líbit. Ono totiž náměty o zapálených JEDINCÍCH, bezelstně zachraňující DĚTI před HOLOCAUSTEM se na zemi ležet logicky nenechávají. One Life splňuje takřka ve všem očekávání. Jedinou nadstavbou je očima odbočující Hopkins, jehož dilema jak naložit s dědictvím svých činů se projevuje v neustálém stařeckém těkání a mezislovnými berličkami, díky čemuž jeho postava působí životně. Ale obecně já nevim, ve světě vracejícím se k tradici etnických pogromů je samozřejmě pohodlnější hýčkat si představy o dobrých individuálech, kteří se v něm postaví na správnou stranu, abychom my nemuseli dělat nic, ale v současné době už je trochu irelevantní zbožně vzhlížet k těm, kteří se vzdorovali kdysi útlaku, když bychom měli spíš začít řešit, zdali se každý z nás na individuální rovině onou součástí útlaku nestáváme. Dnes totiž nežijeme ve světě Nicholase Wintona, ale ve světě The Zone of Interest. ()
Tak nějak jednoduše příjemný film, kde vlastně všechno funguje tak, aby to byl prostě fajn a tak nějak průměrně čtyřhvězdičkové úsmněvné a zároveň vážné drama. Má to fajn stopáž a chce to říct něco důležitého a to se daří (a kdyby vedle mě na projekci neseděli samý idioti ze všech stran, co ustavičně čuměli do mobilů a povídali si spolu, bylo by to perfektní (mimochodem, je mi 16 a mám lepší vychování než tyhle padesátníci, to jsme ale zkažená generace)). Herci skvělý, především pak Anthony Hopkins, tkerý svým klasicky skvělým výkonem, který tak, jak to poslední dobou dělá, proplétá veselejšími okamžiky (vtipného poťouchlého dědy) a pak najednou zvážní a zcela přirozeně vytlačí slzy. Což je taky důvod, proč tomu filmu přeci jen známku o něco zvyšuji. Protože když už mě ten film (i přes nepříznivé podmínky v sále) dokáže takhle tolikrát rozbrečet, je v tom něco víc. 8,5/10 více ZDE: p.s. čeština proplétající angličtinu potěší, aspoň se chvilku nemusí číst titulky (chudáčci američani, aby si nenamohli oči :D) ()
Skromný Nicholas Winton se jako hrdina nikdy necítil a o jeho zápalu během 2. světové války dlouhé dekády nikdo nic nevěděl. My dnes ale samozřejmě dobře víme, že v letech 1938 a 1939 organizoval v tehdejším Československu odjezdy židovských dětí do Velké Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Mladý londýnský makléř tehdy zachránil 669 židovských dětí. Nejprve se tak stárnoucí, celoživotní humanista Anthony Hopkins dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, díky kterému ve vzpomínkách pronikne (a my s ním) do předválečných let, kdy coby mladý idealista překonává byrokratické překážky a bojuje za životy nevinných. Umně vyvážené flashbacky do předválečného období jsou fajn, ale to hlavní se dostaví až v přítomnosti Hopkinse, který opakuje, že za celým záchranným úsilím nestál zdaleka sám. Samozřejmě nechybí dojímající se tváře, tklivá klavírní hudba a nezbytný patos, který vyvrcholí idylickým (možná) čajem o páté u bazénu. Ale snést se to dá. Každopádně víc bych ocenil dokreslení onoho Wintonova zápalu. Motivace pomáhat OK, ale přeci jenom... tady se asi dalo zapracovat víc. Poučit z minulosti jsme se evidentně dostatečně nedokázali, ale od toho to posuzovat tady asi nejsme. Důstojný, solidní kus, jen těch aktuálních 86 % je docela dost přehnaných. ()
Reálný příběh Nicholase Wintona jsem znala, účastnila jsem se i podpůrných akcí pro získání Nobelovy ceny míru, bohužel naše hlasy pro něj vyslyšeny nebyly. A to se dožil úctyhodných 106 let. Jsem ráda za další odkaz na jeho čin v podobě tohoto filmu. Pro mě, ale bylo toto filmové ztvárnění zklamání. Působilo to spíš jako hraný televizní dokument. V tomto směru je mnohem lepší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002). Anthony Hopkins roli zahrál skvěle, ale některé scény z minulosti a dialogy loučivších se matek se svými dětmi mi přišly studené a neosobní. “Holčičky seďte, vaši bratranci přijedou příštím vlakem, ano?” Určitě by pomohla hlubší sonda do života místních židovských rodin a jejich pohnutek a zoufalství při řešení dilema, zda se navždy rozloučit se svými dětmi a zachránit jim tím život, nebo být s nimi i cestou do transportu. ()
Galerie (206)
Zajímavosti (13)
- Název odkazuje na citát: „Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět.“ Tato citace se také objevuje v Schindlerově seznamu (1993), kde bylo uvedeno, že pasáž pochází z židovského díla Talmud, mimo jiné se také objevuje v Koránu. (freelex)
- Starý otec Heleny Bonham Carter z matkinej strany, Eduardo Proper de Callejon, tiež zachránil mnoho Židov pred holokaustom sfalšovaním španielskych výstupných víz. (Arsenal83)
- Wintonov syn pochválil Hopkinsovo stvárnenie jeho otca. (Arsenal83)
Reklama