Kamas

Jedna hvězda za píseň Billie Eilish a druhá Ryanu Goslingovi za vtipné ztvárnění Kena.

Na film jsem dostala tip, bála jsem se trochu, že to bude ztřeštěná komedie, ale po pár minutách se mé obavy rozplynuly. Každý milovník Amelie z Morntmartu radostně  zaplesá. Všechny podobné mimozemšťany tento film potěší..

Reálný příběh Nicholase Wintona jsem znala, účastnila jsem se i podpůrných akcí pro získání Nobelovy ceny míru, bohužel naše hlasy pro něj vyslyšeny nebyly. A to se dožil  úctyhodných 106 let. Jsem ráda za další odkaz na jeho čin v podobě tohoto filmu. Pro mě, ale bylo toto filmové ztvárnění zklamání. Působilo to spíš jako hraný televizní dokument. V tomto směru je mnohem lepší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002). Anthony Hopkins roli zahrál skvěle, ale některé scény z minulosti a dialogy loučivších se matek se svými dětmi mi přišly studené a neosobní. “Holčičky seďte, vaši bratranci přijedou příštím vlakem, ano?” Určitě by pomohla hlubší sonda do života místních židovských rodin a jejich pohnutek a zoufalství při řešení dilema, zda se navždy rozloučit se svými dětmi a zachránit jim tím život, nebo být s nimi i cestou do transportu.

“Nerodíme se jen kvůli sobě”.. Pro mě film roku 2023. A ano, bulela jsem..

Navoněná bída.. Kdyby opravdový blackout znamenal, že si ještě 2 dny po něm zatancuju se sousedem taneček při gramofonu a budu popíjet vínko v kuchyni, tak to jsem docela “v klidu”..

Když pominu ty pohádkové reálie "krámu celoročně naplněného nedostatkovým zbožím" (jo, taky si pamatuju, že v zelenině bývala na pultu jen špinavá mrkev a zelí), pominu povinnou agitku, která ale bývala naznačená i v mé milované Nemocnici, tak seriál úplně nezatracuju. Beru to tak, že se na něj po letech ráda podívám, oproti jiným současným. Je zajímavý sledovat jako femme fatale úplně jiný typ ženy, než na který jsme zvyklí, která není prvoplánová krasavice, ale muži na ní stojí frontu za její asertivní chování :).  Hodně dělají i vzpomínky na minulou dobu a nemusí to být ani se slzou v oku. Co seriál hodně pozvedlo je nádherná hudba pana Fischera a pro mě i role Olinky Hany Maciuchové. Ještě by mě zajímalo, jak by seriál dopadl, kdyby ústřední dvojici hráli herci, kterým byl napsán na tělo. Tedy Jana Hlaváčová s Josefem Abrhámem.

Je to líbivě natočené, s krásnou kamerou. Hlavní hrdinové naprostí klaďáci, chyběla mi tam realičnost a opravdovost jako třeba u filmu Želary. Tady je to spíš nádech Rosamunde Pilcher. Je to takový ten příběh, který si pustíte místo pohádky na Boží Hod.

Takové milé pohlazení po duši. Připomnělo mi to film Medianeras (2011)

První dva díly jsem si říkala, ne, to už není to, co to bývalo dříve. Moc se tlačí na pilu, vyjít vstříc všem LGBT identitám, ale postupem času jsem se zase zakoukala, a i když některé dějové linky mne trochu míjely, našly se i takové u kterých jsem párkrát zaslzela.  Možná je to i tím, že tvůrci v této sérii zasáhli i srdce “rodičů”..

Těžko uvěřitelný příběh s velmi toporně hrajícím “tatínkem”..