Kamas

Škoda té druhé půle, kdy to už ujíždí do bizáru. Marine mi tady svou tváří a pohledem hodně připomínala Natalie Portman.

I když se jedná o válečnou tematiku, film mě pohladil po duši.. Poetický, dojímavý, s milým humorem, protkaný obrázky staré Paříže s jazzovou hudbou..

Působivá, očím lahodící kamera, která nádherně zachycuje atmosféru tehdejší doby, detail tváří v měkkém, teplém světle, klasická hudba, šustění látek, špendlíky v puse, tajné zprávy ukrývané do šatů, červená rtěnka na úzkých rtech, křupot čerstvé topinky, nalévání čaje z konvice při kterém se dusno dá krájet.. 4 hvězdy za umělecký dojem.. Co mě překvapilo, že v reálu žádný pan Woodcock neexistuje a příběh byl fikce.

Tak tohle byl hodně krutý a syrový příběh.. Po doběhnutí filmu jsem hledala videa se skutečnou Tonyou. Předtím pro mě byla neznámá rozmazlená americká hvězdička, co neunesla konkurenci, ale po filmu se na ní dívám úplně jiným pohledem. Nedivím se, že po životě s bestiální dominantní matkou a násilnickým manželem, z ní nevyrostla křehká princezna. Ve svém životě nepoznala moc vřelých slov a její láska byla vykoupena hromadou kopanců, pěstí a modřin. Obdivuju, že při tom zázemí jaké měla dokázala být jednou z nejlepších bruslařek na světě. Margot Robbie byla v roli úžasná a její ztvárnění Tonyi v různých rovinách bylo skvělé, podle mě by si hlavní cenu zasloužila plným právem právě ona.

Film, kde slovo "finále" dostává jiný rozměr.. "Až jí budu dávat zpátky, dám ti znamení.. A ty ji bez váhání praštíš.. "

Druhá půlka filmu o třídu lepší.

Navoněná bída s ubíjejícími dialogy.. "Malování.." "Mmm?" "Ptal ses co mě baví.. malování.." "Hmmm?" "Ráda maluju.." "Joo?" "Mmm.." "Hmmm.."

"Davide, César bude vždycky César a ty vždycky budeš David, který mě vezme, aniž mě odveze, kdo mě drží, aniž mě vezme a kdo mě miluje, aniž mě chce..""

Spojte dohromady Amélii z Montmartru, s atmosférou studené války z Mostu špionů a přidejte něco z Avatara. Tak na mě Tvář vody působila. Nádherný vizuální dojem, krásná retro atmosféra 60tých let, vtip a úžasný soundtrack, který dojem ještě umocní. Jo.. Je to pohádka. Pohádka pro dospělé. Ale "život je jen vrakem našich plánů", tak proč si ji někdy nedopřát.. Vše vystihující komentář: Mrijnyk

Pěkný retrospektivní dokument o pařížské hromadné dopravě. Apropos, na pařížské metro nedám dopustit. Má 14 linek, na první dojem vypadá jako bludiště, a když se v jednom místě protíná více linek najednou, je to trochu jako v mraveništi. Chvilku trvá, než se člověk zorientuje v jejich zvláštním barevném systému značení, ale po chvilce je to dokonalé a jste tam jak ryba ve vodě.. A místní muzikanti krásně zpříjemňují cestu.. Jo a "sortie" znamená východ.. :)