Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuHudba:
Gary AšijaHrají:
Čiaki Kurijama, Taró Suwa, Júko Daike, Takako Fudži, Makoto Ašikawa, Denden, Hitomi Miwa, Kaori Fudžii, Širó Namiki, Júrei JanagiObsahy(1)
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba… (Pumiiix)
(více)Recenze (84)
Některé momenty hodně povedené a hororově skvěle zpracované, některé sekvence naopak uspávající a hrozně roztahaně nudné. Děj vcelku zajímavý, skládačkovitě poskládaný, ale možná až moc domotaný. Na první film, který odstartoval Nenávist, to je slušná prácička, která dala vzniknout skvělým a určitě lepším kouskům z roku 2003. 60% ()
Tak konečně mám za sebou i tuhle pecku. Ale za sebe říkám bohužel jsem viděl o tři roky novější kinoverzi která prostě byla lepší. Tohle je neuvěřitelně atmosférické ale strašně zmatečný. A navíc kde mi přišly herci z Ju-onu z roku 2003 úžasný tak tady mi přišly bohužel takový nic extra. Ale to jsou asi všechna negativa film je celkově dost kvalitní a v pár scénách mě fakt parádně vyděsil, a mňoukající kluk tu má o dost více prostoru, takže o strach je postaráno. ()
Někdy je zajímavé dojít ne na konec, ale na začátek. A tak jsem vykročil k prapůvodu toho nejstrašidelnějšího, co z Japonska znám, k úplně prvnímu Ju-on. A, při vědomí, že je to začátek, v podstatě televizní rozcvička k tomu, co následovalo: prosté, ale účinné. Je zajímavé, že hodnotit a komentovat to bezprostředně po dodívání, asi bych šel s hodnocením níže, ale teprve po tom dokoukání to začalo hezky všechno zapadat, sedat a ta náhlá a skoková atmosféra filmu hutněla a získávala nové tvary. Jasně, mezi opravdu strašidelnými scénami (strašidelnými i přesto, že jste jejich recykláty viděli v mnoha dalších zásecích Ju-on série) jsou ty scény jaksi mdlé a o ničem, ale díky tomu, že je film velmi střízlivě krátký, i ony nakonec dostávají svůj smysl. Shimizův kinoremake z roku 2002 to sice nepřekonalo, ale beru to jako povedené vykročení k němu. 3,5* ()
Americký remake mě tehdy totálně unudil, ale stejně mě cukalo dát šanci japonskému originálu, tomu úplně nejpůvodnějšímu. Obával jsem se, že i ten mi totálně nesedne, jelikož to nejspíš je něco ve stylu televizního film - jenže ten v japonském podání vypadá jak nějaké home video. Takže jsem se tak nějak čekal, kdy přesně se z toho stane porno, ale kupodivu to nebylo vůbec špatné. Sice to vypadá jak to vypadá, ale i přesto to má pár solidně udělaných scén a nějaký um v té kameře stejně vidět je. A ačkoli je retrospektivně roztříštěné do kapitol, sem tam to vůbec nemá špatnou atmosféru. Tudíž něco do sebe to má, jednou jsem se dokonce i trochu lekl a ani ten příběh nebyl úplně nejslabší (i když minimálně v současnosti už je to jen nejklasičtější mustr), ale stejně to i na 70 minut působí zbytečně rozvlekle, nijak zvlášť mě to nepohltilo a hlavně je to ten nejklasičtější z japonských hororů, ve kterém straší bubák a la Samara a děcka s hodně bílou pletí... 3* ()
Kdyby byl podíl scén, kdy jsem se strachy klepal, ku zcela zbytečným momentům alespoň 1, byl bych nadšený. Bohužel skutečnost je jiná. I když se v Ju-On vyskytují místa, kde jsem se opravdu docela bál, je jich strašně málo, odhadem necelých deset procent stopáže. Technické provedení navíc také nepůsobí zrovna nejlépe, tudíž na tu vatu ani není pěkný pohled. Být film delší, tak asi nadávám na nudu, takhle je to slušná duchařina. Ale jsou i mraky lepších. ()
Galerie (9)
Photo © Toei Video Company
Reklama