Oněgin

Ach ano, krása! Předlohu jsem (zatím) nečetla, takže nemusím nadávat, jak se to nepodařilo vystihnout, a byť mi tyhle klasické příběhy o nešťastné lásce nic neříkají, a jediné, co by mě na nic mohlo zajímat, jsou všechny ty cylindry, vázanky a pláště, tak tohle mě dostalo. Úžasné obrazy, romantická imprese v plné síle, nádherně, ale opravdu nádherně zvolená hudba (hned sháním soundtrack), oči Fiennese versus oči Tyler na ledě, kostými.....nu, a nebýt kolem mě v tu chvíli lidé, na konci pláču. (25.01.2011)

Rodina Fiennesů se pustila do amerického zpracování ruské klasiky. Když jsem se tohle dozvěděl, jímala mě hrůza už dopředu. Režírovala Martha Fiennes, sestra hlavního představitele. Hudbu měl Magnus Fiennes a ještě je pod filmem podepsaná nějaká Sophie Fiennes. Ale když jsem film viděl, dlouho jsem nemohl vydechnout. Tak vynikající zpracování jsem opravdu nečekal. Tvůrcům se podařilo zachytit přesně tu poetiku a atmosféru Puškinova díla a ruské literatury vůbec. Skvělé herecké výkony, hudba i kamera. Ani jsem nedýchal. Vřele doporučuji! (22.07.2005)

Poetická stránka filmu se velmi povedla, scény jsou krásné a vyjadřují pocity postav. Příjemné bylo i obsazení hlavních rolí, především Ralph Fiennes se na roli Oněgina skvěle hodí, protože dokáže diváka donutit, aby ho nenáviděl a posléze ho litoval. Avšak nemohu si pomoct, citlivému divákovi zkazí prožitek spousta detailů. Od nepovedených interiérů, přes externí prostředí až k dopisům, které se mi mezi sebou Nataša a Evžen píší v angličtině. Vesměs je to ale dobrý snímek, protože ze silné předlohy se dá vždy něco vytěžit. (09.07.2013)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Niekoľko krásnych celkov a niekoľko záberov obrovských prázdnych interiérov s pár kusami nábytku. Množstvo záberov na utrápené tváre Ralpha Fiennesa a éterickú Liv Tyler, ktorá tu pôsobí dojmom, že keď sa jej dotknete, tak sa rozplynie. Skôr ako film s dejom pôsobí Onegin ako 106 minútová pocitovka, respektíve melancholické režisérske cvičenie. Celkom to funguje. Lenže plytký dej tento prístup ospravedlniť nedokáže. Ale určite množstvo žien bude mať opačný názor. Ale pozor, mužov ako Onegin, ktorí na svoju platonickú lásku ani po rokoch nezabudnú a budú od nej čakať list s odhalenou hruďou na balkóne v Petrohradskom mraze dnes nanájdete. (12.07.2013)