annihilation

Nebylo by trefnější, kdyby se snímek jmenoval "Komedie pro začátečníky"? Protože vyzní humorně, jen pokud jste v životě žádnou komedii neviděli. Problém spousty snímků spočívá v tom, že se jim nedaří příběhem poslepovat vtipy a jsou neucelené - tady šel scénárista proti proudu a z ryze originálního námětu se mu podařilo vytěžit hodinu a půl nekonečné nudy. Z části proto, že komorní výběr pěti hlavních postav  vůbec nefunguje jako celek, ale především pro absolutní bezduchost a nevtipnost.

Exkluzivní exhibice britských klenotů v podobě zvučného jazyka, autenticky černého humoru a stereotypního zobrazení detailů každodennosti na pozadí nerozpletitelných kriminálních případů. Temná atmosféra, tučně podtržená podmanivým výběrem hudby, dopadá na téměř statické záběry nádherného Oxfordu a nechává vyvstat nejprapodivnější figury v podobě hlavních i vedlejších postav, které si záhy nečekaně oblíbíte. Jestli se něčeho tento seriál nebojí, tak je to hra s žánry a závod o nejdepresivnější uzavření série. A nejhorší uzavření vůbec. https://www.youtube.com/watch?v=pC--60PUMSI

Kdyby měla Olivia Wilde alespoň špetku slušnosti a oznámila, že natáčí "Stepford wives" s jinou scénografií, tak mi ušetřila dvě hodiny času. (P.S.: Dost mě pobavilo, že spousta lidí nechápe konec a hledá jeho vysvětlení.)

Představte si, že dáte nevzdělanci do rukou tarotové karty. Bude je číst jako dětské malůvky bez špetky symboliky. Vyloží Rytíře pohárů a uvidí jen muže s číší v ruce. Ani o obraz víc. A přesně takový je celý snímek - bez scénáře, bez nápadu, bez hlubší symboliky - jen plytce plyne jako život bez archetypů a blýská se jedině hereckým pozlátkem.

Chlast je asi jeden z nejvíc nadhodnocených snímků posledních pár let. To vážně nikomu nevadí se dívat na něco, co je předvídatelné na tolika úrovních?

Může být klišé o tom, že cesta je cíl, pravdivé? Řekněte sami - protože se hned v prvních minutách dozvíte, jak nevybíravě snímek skončí. Řekněte sami, jestli za tím suchým černým humorem skrývá více než zrnko pravdy? Jestli vidíte do duše všem? Jestli se hranice koukatelnosti zase o něco posunula? Jestli je Brendan Gleeson geniální herec? Jestli by měli bratři McDonaghové vymyslet nějaký společný projekt, protože nám již bratři Coenové nestačí a chceme navrch horu irského bizáru?

Chcete mi říct, že jediné, co snímek nabízí, je chronologicky se táhnoucí příval absolutní fádnosti? Že jediná zápletka, která se nabízí je, že šachista z demokratické země porazí šachistu ze země totalitní? Po tom, jak moc inovativní a neotřelými nápady sršící hráč byl Bobby, ho někdo vykreslí takhle nudně? A co na tom, že herecké duo Maguire a Schreiber se snaží, seč mu síly stačí - tuhle ubohost není jak zachránit. Že je otrava se dívat na to, jak někdo hraje šachy? No tak to si pusťte tenhle film!

Vím, že někomu víc učaruje komplexní a lépe čitelná dějová linie, jasně rozšifrované postavy, napětí v podobě utíkaní a hudbou předimenzovaných lekaček, ale já na tomto snímku doceňuji přesný opak. Je to příběh podivně gradující v tajemnu obalené atmosféře, příběh protknutý dost jasně čitelnou symbolikou a obohacený opravdu skvělými hereckými výkony. Příběh, který se nedá vyprávět, jen napjatě pozorovat. Možná je to příběh bez příběhu. Ale stojí za zhlédnutí.

Pozor, obsahuje spoilery. Mít tak blízko k barvě, ale zůstat černobílý - jak zbytečné. Zprvu vás vtáhne, našlapuje po špičkách, drží si vaši pozornost a překvapivě dobře zapadne do dnešní doby. Pak se otočí zády a začne uřezávání prstů, spojování zdeformovaných těl a adorace zvířecích vnitřností. Pak dlouho nepřichází víc, než tento hororový balast a nakonec stojí čelem k šarmantnímu zakončení. Evidentně tvůrci povídky četli, ale nepochopili autorův záměr ze strachu z neznáma. Když má přijít nepopsatelná hrůza, proč se jí snažit popsat hrozně? Přitom by stačilo naznačit, chvíli nechat tápat, to důležité neukázat a zpracování mohlo být skvělé. No nic, alespoň že mladé čarodějce se splnilo přání.

Je těžší téma pro dokument, než osobnost tak známá a snadno zapamatovatelná jako právě Frida? Snad i těm největším ignorantům se vybaví její ikonický vzhled, těm více sečtělým většina její podmanivé tvorby a těm nejvíce zvídavým, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku tajemství, kterou tento snímek slibuje otevřít, se vyrojí v hlavě myšlenka, jestli si neměli další informace zjistit spíše sami, ideálně nějakou přitažlivější formou. "Frida - Viva la vida" má několik rovin a začnu popisem té nejpoutavější. Odvíjí se v podobě interpretace známých děl - jak z hlediska symboliky, emočního spojení, tvůrčího procesu a velmi dobrého zasazení do kontextu. Navíc jsou některá místa doplněna o čtené úryvky z jejích deníků a dopisů, což dodává celkový pocit autentičnosti. A jedeme z kopce. Popisová část je slušně řečeno ubohá. Je to jen referát stažený z Wikipedie, ani o kousek navíc, jen nudně poskládaná data. Další proložení, jak už je pro tento žánr typické, obstarávají rozhovory s nějakým způsobem zainteresovanými lidmi. Výběr je tu více než pochybný. Schválně - kdo vás rozčiloval nejvíc? Celému tomu fiasku ale vévodí chabý pokus o pseudopoetické záběry ukazující Fridě neuvěřitelně nepodobnou dívku v různých rádoby hloubavých a symbolických momentech. Celé to spíše připomíná nějaké amatérské (záměrně nepíšu studentské) video. Přidejme k tomu zdlouhavé záběry na mexické hlavní město, komiksově ztvárněné přechody kapitol dokumentu a téměř drze vyznívající pasáž o tom, že nedávno objevené osobní věci z Fridina domu převratně změní pohled na celý její život, a vznikne opravdu špatný mišmaš nehodný zhlédnutí.