Oněgin

Ach ano, krása! Předlohu jsem (zatím) nečetla, takže nemusím nadávat, jak se to nepodařilo vystihnout, a byť mi tyhle klasické příběhy o nešťastné lásce nic neříkají, a jediné, co by mě na nic mohlo zajímat, jsou všechny ty cylindry, vázanky a pláště, tak tohle mě dostalo. Úžasné obrazy, romantická imprese v plné síle, nádherně, ale opravdu nádherně zvolená hudba (hned sháním soundtrack), oči Fiennese versus oči Tyler na ledě, kostými.....nu, a nebýt kolem mě v tu chvíli lidé, na konci pláču. (25.01.2011)

Kam Liv Tylerová šlápne, deset let tráva neroste aneb další křečovitý západní pokus o adaptaci ruské klasiky. Bogomoj, kdy už tam konečně někomu dojde, že když se budou pokoušet natočit něco z prostředí, o kterém nemají ponětí, mají asi stejnou naději na úspěch jako Vlasta Horváth na koncertu Bílé ligy? (16.07.2007)

Zejména herecký výkon Ralpha Fiennese dělá z toho -trochu neprávem u nás opomíjeného- dílka zajímavou adaptaci literární předlohy. Sice se nejedná o věrnou adaptaci, ale základní dějová kostra mu odpovídá. Co však je zdaleka nejdůležitější a bez čeho bych film poslala do .... to je základní myšlenka. Ta je čistě a křišťálově zachována a naopak je ještě filmově vytříbena, dokonce nabídla Fiennesovi další prostor pro hereckou improvizaci. Je prostě Oněginem se vším všudy. Film je vynikající i po stránce režijní, kameramanské a hudební. Stylizace postav a tváří je velmi náladotvorná a slova ta sice jsou důležitá, ale v tomto díle hraje především výraz hlavních hrdinů, hudba, kamera ale to už se opakuji. Tak trochu evropský, tak trochu ... A báječný. (18.12.2004)

POvedená adaptace, která svým obrazovým pojetím celkově umocňuje a dokresluje Puškinovo dílo (výběr exteriéru, nasvícení scén a jejich atmosféra jsou naprosto v duchu romantismu). Ralph Fiennes opět dokazuje, že je PAN HEREC- neznám nikoho dalšího, kdo by uměl tak dokonale vše vyjádřit jen očima (ten jeho kukuč prostě miluju :)). (23.01.2010)

Láska, která vzplála příliš brzy. Láska, která vzplála příliš pozdě, aby mohla být vetkána do srdcí dvou osudově střetávajících se a osudem času míjejících se "milenců." Nenaplněný vztah, horoucí city vyznání vyřčené v poslední kapitole. Veršovaná korespondenční milostná dostaveníčka se stávají jediným možným poutem mezi líbeznou křehkostí a spanilou zranitelností víly Taťány, která jakoby se vznášela v mihotajícím se světě múz a rozmařilým bonvivánem, charismatickým elegánem Evženem Oněginem. Kamera ladně „tančí“ zasněnou kouzelností vizuální scenérie, aristokraticky se snoubí s lahodným tichem rajské harmonie hudební podmanivosti. Křídla lásky v dlaních povrchního a snobsky odmítavého Oněgina, který není hoden opětovat city Taťány. Křídla lásky v dlaních Taťány, vdané ženy z povinnosti, která jest Oněginovým návratem rozrušena, neboť ho nepřestala nikdy milovat, avšak věrnost lože manželské ctí nade vše. Chvíle lásky, která dozrála v čase nesprávném, aby její bohatství mohlo opanovat srdce obou zamilovaných. Mistrovské, poetické, podmanivé, procítěné do posledního obrazu. (10.07.2013)