Marie Antoinetta

Stačí tak málo gest, trapných gest, aby se člověk z diváka stal kritikem, stačí vteřina, aby bylo jasné, že tady někdo nechápe lidi, teda až na hvězdu protagonistku, ti ostatní jsou závistiví nebo jako leklé ryby. Stačí pár slov, aby byl trapas ještě umocněn, a ten smích a výsměch, ach jo. Stačí pár záběrů kamery, aby jeden jen vrtěl hlavou nad tou nabubřelou stupiditou, pár záběrů pochopit, že způsob vyprávění je zcela zcestný, že autoři mají pomýlený světonázor. Nakonec se ale jedná asi jen o smutný obraz reality. Ne tehdejší, ale te dnešní... (09.09.2023)

Marie Antoinetta jako dcera Marie Terezie byla dcerou, z níž musely chudákovi Mařce vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Svobodomyslná Marie si chtěla především užívat a nebýt spoutaná konvencemi, což muselo být pro tehdejší Francii více než skandální. Pravda, neměla to vůbec lehké, ale sama si to taky neusnadňovala. Jak jsem jí z počátku fandil, postupně jsem nabyl dojmu, že jde o rozmazlenou, namyšlenou fiflenu, která hýří prostředky zatímco francouzský lid trpěl. To ji nakonec, zřejmě i po právu, dovedlo na popraviště. Právě stětí hlavy, jež bylo definitivní tečkou za jejím životem se v této sérii nenachází, takže předpokládám, že historický seriál bude mít své pokračování. Škoda, že víc než na život ve Francii samotné se tvůrci zaměřili na milostné pletky, sexuální ráz seriálu - zřejmě kvůli sledovanosti i mladších ročníků. Při četnosti skutečně důležitých událostí vykreslujících samotnou královnu a její okolí se mi zdá seriál příliš rozvleklý a určitě by snesl o díl, dva méně. (04.10.2023)

"Prečo jej matka nepovedala, ako sa šuká?", už táto veta ukazuje ako historický verný je tento, ako sa ukázalo, nekonečný seriál, v ktorom Antoinettu neviem či stihnú vôbec popraviť, lebo v prvej sérii sme sa nedostali ďalej ako k pohlavnému styku. Okrem výrazne dobrej časti č. 4, ktorá je jediným pokusom vykresliť históriu, tu je prznenie dejinných osobností, kedy z Antoinetty robia latentnú lesbu, ktorá v štrnástich skúša všeličo, lebo na rakúskom dvore panovala prudérnosť. Za to na tom francúzskom nie je nič iné ako samý zvrhlík, teplomerové vody, orálne i neorálne šírenie syfilisu, nikoho nezaujíma nič iné len koitus a prirodzenie. A v tomto Antoinetta má prvky moderného správania a rozkazuje si ako nejaké nevychované dievča kdesi na statku a nemyslí na nič len na to, či splodí dieťa, podvedie manžela alebo si užije s dvornou dámou. Takže nehistorický zvratok, ktorý sa môže úrovňou rovnať s Sissi a ktorých sa teraz točí plná prdel, aby stádo v žiadnom prípade nebolo vzdelané. (04.03.2024)

Další z řady životopisů, které se snaží ukázat co nejvíc, ale ve výsledku neukazují vůbec nic. Popravdě jsem čekal minisérii, ale viditelně to mají tvůrci rozplánované na více řad, kdy mě ale stačila ta první a už vím, že dál pokračovat nebudu. První řada trpý klasickými neduhy, jako jsou nekvalitně napsané postavy či zbytečně rozvleklý a rozháraný děj, který nemá dostatečně kvalitní nosný celek. Plus si moc nedělám iluze o tom, jak moc historicky věrné to je... (01.10.2023)

Těžké prosazování se Toničky na náročném a zmlsaném francouzském dvoře končí ve chvíli, kdy je na vrcholu: je francouzskou královnou a porodila následovníka. Ale tupé pohledy záštiplných dvořanů dávají tušit, k jak pekelnému konci monarchie spěje. ....  Hlavní hrdinka je krásná, dvůr opulentní, intriky zapeklité a politická situace spletitá. Chudák holka, v jejím věku bych byla vyděšená k smrti, přijít ve 14 do cizí země úplně sama a být pod odsuzujícím drobnohledem na každém kroku. Historicky sice seriál není zcela přesný, ale dobře navozuje omezující atmosféru vysoké dekadentní šlechty. Pak ji ještě revoluční sběř utýrala i s její rodinou, že prý kvůli boji za svobodu. A přitom je pořád nejslavnější královnou, jakou kdy žabožrouti měli. (15.11.2023)