V sobotu večer, v neděli ráno

V mnoha ohledech mi tento film připomínal snímek Ohlédni se v hněvu (ostatně Richardson zde sice nerežíroval, ale produkoval), a to jak tématem, tak hlavní postavou. Finney mi typově přišel podobný na Burtona, i když s charakterem role to bylo jinak, Arthur nebyl takový naštvaný a žárlivý negativista jako Jimmy, dokázal si o víkendech užívat života, opíjet se, dělat si srandu, balit ženské (a neřešit problémy). A jeho postava mi taky přišla sympatičtější a možná jsem i ji lépe chápal (kromě momentu, kdy se naprosto nesmyslně prozradil). Zajímavý byl i konec, který jsem pravda nečekal (tušení něčeho tragičtějšího), ale ve výsledku byl právě tento závěr paradoxně ten nejhorší, jaký mohl hlavního hrdinu potkat. Velmi dobrá sociální kritika tehdejší doby, slušné 4*. (17.11.2012)

Černobílé realistické drama z převážně víkendových prožitků jednoho pohledného drzého antihrdiny bez skrupulí - mladého dělníka rozhněvaného na stereotyp obyčejného života. Filmové zamyšlení, jak dlouho si lze beztrestně užívat bezstarostného mládenectví (pivní dýchánky v hospodách, cizí vdaná žena, hezká mladá dívka, rybaření, pouťová zábava -"a všechno ostatní je propaganda") a zda nakonec i na lehkovážného mladíka nedolehne zodpovědnost a plánování rodinného života. Jenže - je to filmová novela bez výraznější katarze, napětí a jen s málem vznikajících emocí. Tak to prostě chodí. Dobrý, ale ne příliš příjemný film jen zobrazuje obecně známou životní situaci mnoha dvacátníků a nic zvláštního podle mne nepřidává. Přesto podotýkám, že snímek vyhrál v roce 1961 cenu Britské Akademie BAFTA za nejlepší britský film. (01.04.2009)

Český režisér Karel Reisz zdomácněl ve Velké Británii svými filmy ve stylu realistického, společenskokritického ,,Free Cinema". Film V sobotu večer, v neděli ráno, natočený podle úspěšného románu autora scénáře Alana Silitoea, je přijat nadšeně především v zemi svého vzniku. Děj filmu se odehrává v bezútěšném dělnickém prostředí průmyslového Nottinghamu: Arthur (vynikající a dvorní herec Reisze, Albert Finney) vždy o víkendech prchá před všední realitou. Jen tak se potuluje, poflakuje se po hospodách, opijí se, přivede do jiného stavu ženu svého spolupracovníka, jehož přátelé ho za to zmlátí. Tento rozhněvaný mladý muž" není už schopen dát svému životu pevný cíl. Děvče, které si po čase najde, je rozhodnuto vybudovat si s ním svůj maloměšťácký šťastný domov a Arthurovi začíná podobně rezignovaný život, jaký vedl jeho otec. Nevím co mám k tomu už více dodat, každopádně se jedná o celkem zajímavý spíše sociálně zaměřený snímek, hodný ale určitě ke shlédnutí. (22.10.2006)

Když jsemo tomhle filmu četl prvně, tak mi přišlo, že se bude jednat o sociální tématiku, kdy lidi jsou tím, jak chodí do práce, jak si vydělávají na živobytí tak otrávení a duševně demolovaní, že jen v sobotu večer je jediná šance něco zážít, setkat se s těmi, co jsou člověku blízcí a vést s nimi hovory, které člověku vyhovují, cítí se při těch lidech fajn, což není přes týden. Tohle mě napadlo tehdy, napoprvé, když jsem narazil na tenhle film v knize 100 filmů světové kinematografie. KAREL REISZ natočil později "Francouzovu milenku", a jedná se o dítě, které zachránil dnes již 101 letý pán, před téměř jistou smrtí. Kdyby nebyl, tak by nemohl udělat tyhle hezké filmy. Současně to ale relativizuje i význam lidského života. Kolik je takových, co zemřeli na mor či černý kašel, nebo já nevím co, a mohli udělat pěkné věci, ale neudělali, protože se toho prostě nedožili. Taky mi ten film evokuje, že jsem tehdy četl trilogii Dos Passos - U.S.A., kde se probírají imprese života. kniha je sice staršího data, ale tehdy jsem dost soucítil s těžkým údělem dělníka v zaprášených a špinavých (nehygienických) prostorách, kde dělnící často pracují (doly, některé fabriky atd.). Nevěděl jsem tehdy, že řada dělníků tuhle práci má ráda, i když současně nadávají, ale je to pro ně jistota, bez níž žijí jako kapři na suchu. Někdo se třeba diví, že nepíši rovnou o filmu. Ale když já si raději přehrávám i těšení se, než jsem ten film později viděl. Anebo jde o poznámky, které mají pro mě význam. Až dokomentuji první várku filmů, tak se stejně mohu k tomu všemu vracet a zarozjímat si. Je to zde i takový deníček. O filmu samotném třeba jindy. (14.09.2010)

Rozhnevaný mladý muži boli generáciou, ktorá mala isté znaky podobnosti s americkou beat generation. Prejavila sa hlavne v literatúre. Karel Reisz, režisér českého pôvodu, ktorý ako jediný člen rodiny prežil Hitlerové čístky, sa prejavil ako dokumentarista, v druhej vlne dokumentárnych filmov ktorá bola dominantnou v Británií v 50 rokoch. V sobotu večer a v nedeľu ráno je jeho hraný debut. Film rozpráva obyčajný príbeh Arthura, ktorý pracuje v továrni na výrobu guliek a ktorý si vždy po šichte odskočí na pivo, alebo za nejakou babou.Búri sa proti spoločnosti, proti susedom a ľudom, ktorých mašinéria spoločnosti uvrhla do stereotypu a pritom si sám viaže okolo krku podobný uzol. Po hereckej stránke nie je filmu čo vytknúť. Herci sú prirodzený, ich vývin je nenásilný, postupný, vďaka čomu si máme možnosť na ne zvyknúť a brať ich v rámci zápletky, ktorá sa neustále vyvíja takých akých sú. Samotný film sa snaží o čo možno najreálnejšie zobrazenie udalostí, ktoré vedú k tomu, že rozhnevaný mladý muž sa začne upokojovať. Čiernobielosť obrazu dodáva filmu na drsnosti. Film je výrazný hlavne silným réžijnym rukopisom a predlohou Alana Silitoea, ktorý zobrazil všedný príbeh človeka bez väčších dramatických scén, neuveriteľne zaujímavo. Čo sa v nemalom rade podpísalo aj na finálnej podobe filmu. (26.11.2011)