Mluv se mnou

Ohyzdný tranzistor se nebojí udělat to na večírcích ostatním rukou. Originální, neotřelé, slušně brutální, hlavopatoidní, se spoustou děsivě nesympatických austratlam a zcela bez obvyklých bezradných myslomrdů. Do zatuchlé, sterilní, klišovité šedi pomalu a v kýčovitých bolestech chcípajícího žánru konečně zase jednou svěží závan z čerstvě exhumovaného hrobu. (18.09.2023)

Solidní práce, která po delší době nenechá diváka chladným a koneckonců není ani nějak zvlášť ohraná. Bývala by mohla být s přehledem za plnou, jenže 1) hlavní postava je hrozně nesympatická a 2) expozice zhruba do otloukání stolu byla až nesnesitelně protivná. Sice to obojí do filmu hodně patřilo, ale subjektivně mě to fakt štvalo až za hranici otrávenosti... no a člověk se dobrovolně na film nedívá s tím, že chce být otrávený. Nebo možná jo, ale tuhle úchylku nemám. (23.09.2023)

Námět je to poměrně chytlavej, ale za mě se děj postupně ubírá směrem kde mě to prostě nebaví. Teenageři pořád řeší nějaké křečovité vztahovky. Dvě třetiny filmu to přešlapuje odnikud nikam. Nikdo vlastně pořádně neumírá. K nikomu necítím tolik sympatií abych mu nějak fandil. Na konci to celé vyšumí prakticky do ztacena.. 3/5 za fajn první třetinu a kvalitní řemeslo. (01.01.2024)

Špiritistická hra, ktorá v podstate prepisuje ouiju, predsa len prináša novú kvalitu. Historia ruky nie je dostatočne vysvetlená, len tak tínedžersky skratkovito odbavená v jednej  odpovedi na otázku.  Napokon je dobre, že zostáva záhadou. Vo filme sa ukazuje ako sa môže bezstarostnosť a ľahkovážne naháňanie lajkov vypomstiť.  Od nevinnej zábavy sa postupne dostávame k niečomu naozaj hrôzostrašnému. Napätie, scény zjavovania duchov sú fakt elektrizujúce, osobne som sa nenudil ani chvíľu. Hrdinovia sa zamovávajú, stále viac zacyklujú, snažia sa to rázne ukončiť, ale už sa z toho nedostanú. Nie je to ten typ hororu, v ktorom nakoniec dobro zvíťazí a zlo ešte na záver výstražne vycerí zúbky. Koniec nie je vo filme žiadny, uzatvára sa iba kruh, čo je veľmi bezútešné. (18.08.2023)

Nikdo vlastně neví, komu ona ruka patřila. Prý to byl samotářský satanista, jiní zase říkají, že původně byla jakéhosi významného média. Když se jí dotknete, můžete se spojit se zásvětím a nechat do sebe vstoupit identitu zesnulého, která... Hm hm hm, moc zajímavý. A dá se tim sjet? Pradávné tajemné artefakty v rukou generace, pro kterou je největší překvapení puberty zjištění, že ketamin je ve skutečnosti tišidlo pro koně. Na téhle originální premise, podpořené výborně napsanými a přirozenými postavami si pak film může vymýšlet lecjaké dějové zákruty a já vůči nim budu smířlivější, protože takhle vtipnou aktualizaci nejvyšeptalejšího hororového subžánru bychom si měli hýčkat. Rozšíření myšlenky komunikace se světem zemřelých jako trendové drogy se vyloženě nabízí například v tom, zdali by takto v Austrálii vznikla třeba specifická trapová odnož a já úplně slyším Karla Veselýho: "Takzvaný mortrap je subžánr s velmi úzkým, ale intenzivnějším perimetrem působnosti kolem australského města Adelaide. Spadají do něj tik tokem a soundcloudem šířené tracky tamních středoškoláků tématem zasvěcené prolínání živého a mrtvého. Oproti mnoha jiným trapovým odnožím je zajímavá jeho demografie vycházející ze zaměnitelných předměstí australské střední třídy. 'Mluv se mnou, mluv se mnou, ne jako moje, máma, ne jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznal. Mluv se mnou.' rapuje audiotunovým vokálem umělec říkající si XX.COLSON.XX..." (02.11.2023)