Searching for Bobby Fischer
Nevinné ťahy: Pátranie po Bobbym Fischerovi
Innocent Moves
Režie:
Steven ZaillianScénář:
Steven ZaillianKamera:
Conrad L. HallHudba:
James HornerHrají:
Max Pomeranc, Joe Mantegna, Joan Allen, Ben Kingsley, Laurence Fishburne, David Paymer, Vasek Simek, Hal Scardino, William H. Macy, Dan Hedaya, Laura Linney (více)Obsahy(1)
Park na newyorském Washingtonově náměstí má na šachovém nebi zvláštní místo. Odehrávají se tu bleskové, tříminutové šachové partie, jejichž tempo mnohdy bere dech hráčům i přihlížejícím. Prošla jimi řada budoucích světových jedniček, včetně hvězdy největší, legendárního Bobbyho Fischera. Tady se také poprvé s touto královskou hrou seznámil malý Josh Waitzkin. Bylo mu pouhých sedm let a šachu jej nikdy nikdo neučil. Přesto jej jeho první soupeř (a budoucí přítel) po jejich první společné hře označil za Fischerova nástupce... Ten obyčejný kluk se prostě za šachovnicí měnil v génia. Které rodiče by nepotěšilo zjištění, že jejich ratolest je v něčem výjimečná? Jenomže každá výjimečnost, má-li být naplněna, předpokládá maximální vypětí, úsilí, sebeobětování. A mají rodiče právo připravit své dítě o dar nejcennější, o dětství? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Skvělý film s výborným Maxem Pomerancem, který se honosí i tím, že má českou stopu. Poslouchat někoho, jak si v americkém filmu brblá třista třicet tři stříbrných stříkaček, musí být pro českého diváka osvěžující. K dokonalosti sice Nevinným tahům něco málo chybí, ale rozhodně stojí za to. ()
Pohodový životopis malého šachového talentu se více než na komplexnost hry (a zbytečnou efektnost bleskových tahů figurek či ryčného přepínání hodin) zaměřuje na jeho (a její) okolí, protože takovýto dar se stejně dobře může proměnit v prokletí a pokřivit nejenom dětství a rodinu, ale i duši, mysl, budoucnost. Podobně jako u Bobbyho Fischera, génia a velmistra, jehož prostříhávané dokumentární úspěchy (a excesy) slouží spíš jako varovná paralela. ()
No, takže nakonec se rozepíšu trochu víc... vedle vynikajícího Kingsleyho a ucházejícího dětského herectví mají Nevinné tahy ještě pár kladů, které samozřejmě vůbec nesouvisí s šachem. Josh během filmu prohlásí naprosto dokonalou větu: "Možná není nejlepší být nejlepší". V tom nakonec spočívá hlavní přínos filmu. Pokud se chlapec rozhodne využít svého talentu, čeká ho předčasný konec dětství, k němuž má stále silný vztah, což je lehce znázorněno nejen motivem hraček. Jediný, kdo to pochopitelně chápe, je jeho matka, přirozeně se toho bojí, a proto ignoruje bojovnou snahu mužských postav kolem Joshe. Mužské postavy jsou tu vlastně největší záporák, protože ve své ješitnosti tlačí Joshe do něčeho, na co zatím není připraven. Film by logicky měl skončit hodně krutě, ale vzhledem k tomu, že primárně jde o rodinné biografické drama, jisté zjemnění chápu, i když Waitzkin to měl během svého vzestupu rozhodně těžší. Také adorace Fishera není úplně na místě, protože ačkoli šlo o vynikajícího a vynalézavého šachistu, jako člověk zrovna za moc nestál a svými arogantními požadavky ohledně pravidel a následnými rasistickými, xenofobními a dokonce antisemitskými výroky oprávněně naštval celou Ameriku. Nicméně film alespoň mile naznačuje, že škvelý hráč šachu může být jinak naprostý kretén. Teď se ale musím dostat k hlavnímu tématu filmu, k němuž přistupuje neuvěřitelně diletantsky. Vlastně jediné dvě věci, kde film diváka lacině neoblbuje, jsou pravdivá prohlášení o chybných výpadech dámy a také o zbytečnosti bleskových partií v parku nebo turnajů ve švýcarském stylu, které s vážným šachem opravdu nic společného nemají. Jinak se tu na šachovnici vždycky dějí naprosté hovadiny, od srandovních lapsů scénáře ("Máš tu kombinaci na mat čtvrtým tahem." - "Jezdec na c8" - "Výborně, máš deset mistrovských bodů" = kde se sakra ztratila ta čtyřtahová kombinace?) až po povrchní dramatizování jako ústupek neznalému divákovi - ve finální partii Josh nejprve přijde naprosto hloupě o dámu, pak ji pro změnu sebere soupeři ještě díky hloupější chybě, ale to nevadí, protože následně uvidí DVANÁCTITAHOVOU kombinaci k vítězství. Opravdu nevím, proč je takový problém alespoň povrchně dodržovat jisté principy šachové hry - navíc partie Waitzkina byly přece zapisovány a tvůrci je mohli na plátně přehrát. V jistém smyslu to chápu - šach je nesmírně napínavá a fascinující hra, ale bohužel jen pro ty, kteří ji ovládají, protože její krása se neodehrává na šachovnici, ale v hlavách hráče nebo diváka, který počítá budoucí tahy. Explicitní dramatizace je tedy pochopitelná a nepochybně rozšiřuje diváckou základnu, ale pro (dokonce i okrajově) zasvěceného diváka nemá nejmenší šanci obhájit sama sebe. Nicméně - a to platí pořád - pokud s šachem nic společného nemáte a ani nechcete, přičtěte si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdu. 60% ()
Nevinné tahy jsou nevinný komorní film, který si zalíbí ti, kteří alespoň jednou zkusili šachy, ale na druhou stranu je nikdy nehráli závodně (kvůli chybám v různých polohách figurek). Tématicky vyhraněný stejně skvěle jako třeba "X+Y" o matematice a proto nepotřebuje mít ani pořádný scénář, protože světem šachů proplouvá pomalu, beztrestně a stejně dokáže zaujmout. Nejkrásnější na tom je střet naprosto odlišných názorů, proč hrát bleskovky, přemýšlet nebo chodit na ryby, ale nakonec má každý svou pravdu, která je pro dítě a jeho dětství podstatná. Příjemným překvapením byly závěrečné titulky. Joshua se nakonec nestal ani velmistrem, ale tento film vypovídá leccos o talentu, tvrdé práci a chuti do hry, a to nejen v šachách. ()
Co se konce týče, ani tak malí šachisté nepřicházejí omylem o královny někdy před střední hrou a to výherní tempo k šachu na diagonále by profesionál viděl už dávno dopředu. Radši snad v životě neuspět, než být „poctěn“ některými filmaři. ()
"Jezdec na E7!". "Cože? Vole hrajeme Člověče, nezlob se!". "Aha, kruci včera na mě zase řvali kámoši v knajpě, že nejde v pokeru udělat Královský gambit....já věděl, že se na ten film nemám dívat!" Sedmileté dítě, které je analytickým géniem, je noční můrou každého rodiče. Malý pomeranč je ale výjimkou, potvrzující pravidlo. I přes své superlativní nadání zůstává roztomile dětským s typicky nevinnou bezelstností. Hluboce lidsky laděný příběh z prostředí černobílých bitev, zářící atmosférou a skvělou kamerou. Nevinné tahy rozhodně neurazí žádného diváka v žádné denní době, přihlédneme-li k tomu, že Zaillian v životě hrál tak maximálně piškvorky, a tak musí dodnes přijímat výhružné dopisy od Garry Kasparova a na rohožku našlapovat opatrně, nedal-li mu pod ni minu. ()
Netušil jsem, že by film z šachového prostředí, mohl být tak dobrý. Hlavní hrdina, s typicky českým jménem, je hodně dobrej, no a Laurence Fishburne mě překvapil svou štíhlou postavou :) ()
Páčilo sa mi, ako film zobrazuje šachy z iného uhla, a že tu skôr ide o nestratenie detstva a toho dôležitého v živote. Ale zasa na druhej strane sa z Josha nikdy nestal možno omnoho lepší hráč ako bol. 7,5/10. ()
Pohlazení po šachovnici. Pomeranč to zahrál úctyhodně. ()
Pro mě jako šachistu film, na který se vždy rád podívám. Waitzkin se sice nakonec nástupcem Bobbyho Fishera nestal, ale příběh podle mě parádní. Konec se dá sice očekávat, ale to nijak neškodí. Jednoduše o tom, jak malý kluk vstupuje do světa závodního šachu. ()
Najlepší film zo šachového prostredia, aký som videl. Svet šachovej hry podaný tak znalcom ako aj neznalcom cez príbeh mladého šampióna Josha Waitzkina. Paradoxne jediný, kto mi prekážal v tomto príbehu bol malý Josh, ktorý mi miestami pripadal trošičku retardovane. A možno za všetko môže len slovenský dabing, ktorý často býva kameňom úrazu. Na druhú stranu musím vyzdvihnúť Bena Kingsleyho a Laurenca Fishburnea, ktorí oživovali tento snímok. Pozitívne hodnotím zábery zo života skutočnej legendy Bobbyho Fischera. Šach mat. ()
Tak nějak prvoplánově dojímavé! A hlavně s nezbytným poučením pro americké diváky.Jinak obyčejná pohodovka. ()
Velmi milý a hezky zpracovaný film z prostředí šachové hry. Nápadité paralelní vyprávění příběhu se střípky života nejvlivnějšího, nejgeniálnějšího a samozřejmě nejkontroverznějšího amerického šachisty Bobbyho Fischera. Fischer po sobě zanechal obrovský kult a film z této atmosféry těží a zachycuje jeho vliv na další generace. Dále musím vypíchnout velice hezké herecké ztvárnění postav, zejména hlavního protagonistu a ve vedlejších rolích Bena Kingsleyho a Laurence Fishburna. Zejména tito dva jmenování odkrývají divákům atmosféru vážného a pouličního šachu, což je na film o šachách velice nadstandartní prvek. ()
Bezduchá sračka. ()
Skvele vykresluje psychiku ditete, ktere nema dostatek volnosti ke klasickemu rozvoji a tradicnim detskym hram, presto se ale film po celou dobu nemuze zbavit urcite tezkopadnosti. ()
Mladý nadějný šachista ve víru a podivném mixu soubojů životních priorit. Na jedné straně vyumělkované dobro, reprezentované Benem Kingsley, no na druhé straně stojící Laurence Fishburn a jeho ulicová moudra. Zorientovat se v těchto životních šachách není úplně snadné, ale pokud Vám pomáhají Joan Allen a Joe Mantegna, dá se to zvládnout. Výše jmenovaní tenhle film v pohodě utáhnou, neboť se jedná o (budoucí) hollywoodské superstar. ()
Vydarený snímok o "HRE KRÁĽOV" čiže šachu a o špuntovi = majstrovi tohto oboru. V kope filmov s násilím, krvákmi a totálnou devastáciou je toto naozaj chutná lahôdka, pri ktorej sa dá KVALITNE relaxovať. ()
Keby som nedal plné hodnotenie, nemohol by som sa na seba v zrkadle pozrieť : ). Josh Waitzkin ma pred siedmymi rokmi priviedol k šachu začo mu takto na diaľku ďakujem. Škoda, že sa na ne v dospelosti "vykašľal" a začal robiť jogu či čo. ()
3* - podle mě si to více nezaslouží a je překvapivě, že jako šachista zde dávám filmu o šachu méně, než je zdejší průměr. Ten film kazí taková ta umělecká nadsázka. Možná je to střihem, ale v turnajové partii málokdy soupeři zahrají serii tahů rychle po sobě, to jen v časových tísních. Problém s nápovědami rodičů či trenérů v dětských turnajích existuje, ale nikdy jsem nezažil, že by kvůli tomu vyhnali rodiče až kamsi do suterénu :) - například asi tři roky staré pravidlo o zákazu zapisování zamýšleného tahu (dříve se to naopak kvůli zamezení zbrklostem doporučovalo) se dostalo do pravidel právě kvůli možnosti nápověd - kroucení hlavou a podobné signály. Předčasné vyjíždění dámy do hry je známá nováčkovská slabina, ale pokud by skutečně tímto hrdina trpěl, určitě by nedokázal vyhrát turnaj na celostátní úrovni. Takové sedmileté děti, nejlepší na přeboru své země, obvykle již nehrají o mnoho hůře, než já ... Shození figur může snad pomoci u řešení matové úlohy, ale představení si prázdné šachovnice určitě nepomůže při partii. Hráč má pozici v paměti a pokud ji tam má špatně, nepomůže mu ani představa prázdné šachovnice. Ve finále se hraje o titul přeborníka USA snad sedmiletých. I na této úrovni by závěrečný rozhodující šach po proměně pěšce se ziskem dámy viděl soupeř podstatně dříve. A patřičně by mu ztuhly rysy, když už zde ta mimika má takový prostor. Film také prostřihává na záběry Bobby Fischera a v závěru píší, že v roce 1992 sehrál nový zápas se starým protivníkem Spasským a zase zmizel. Ale to není přesné. Ten druhý zápas se totiž hrál na území tehdy okleštěné Jugoslávie a to v době embarga vyhlášeného americkou vládou. Kvůli největšímu cenovému fondu. Aby průšvihu nebylo málo Bobby svou výhru "zapomněl" zdanit. Takže od toho zápasu se již do své vlasti nemohl vrátit. Žil nějakou dobu v Budapešti, pak snad i v Japonsku a nakonec zemřel na Islandu. Ale nezmizel, většinou bylo známo, kde žije, jen již nehrál turnaje. Ono by to po té herní pauze nebylo vůbec snadné se vrátit, roku 1992 mu bylo téměř padesát a dvacet let nehrál. Ale ne nemožné, Korčnoj svůj poslední zápas o MS hrál ještě starší. Samotný hrdina Josh Waitzkin se nakonec nestal velmistrem, poslední turnajovou partii sehrál dle webu FIDE roku 1999 a je pouze mezinárodním mistrem. Zásluhou amerického programu Chessmaster, který má hned několik variant napodobující právě Waitzkina ve věku 8, 10 atd. let je dnes, po Fischerovi, Reshevském a Morphym možná i 4.nejznámějším americkým hráčem. Dobrý marketing! Když se ještě vrátím k filmu, tak jen málokdy je vidět celá šachovnice. V parku s Vinniem je jednou vidět Jänischův gambit (1.e4 e5 2.Jf3 Jc3 3.Sb5 f5!?) a jinak nic. Velká škoda, že tam neukázali tu kritickou pozici finále, kdy Waitzkin musí najit gxf6 a dopočítat se k tomu, že zásluhou šachu po diagonále partii vyhraje, i když si novou dámu postaví až jako druhý. Odhadoval bych to na propočet nějakých 8-10 tahů, což v dané pozici není takový problém - také proto si myslím, že soupeř to měl šanci zahlédnout třeba po té nabídce remízy, i když, na děti je takový propočet dost. () (méně) (více)