Hráč

Pocta klasickému Hollywoodu. Podobné například Basic Instinct, L.A. Confidential nebo Cinatown s tím rozdílem, že Player kromě kriminálního spletence parafrázuje svým jazykem kolébku fimu počátkem devadesátých let, což byla přesně ta doba začínajících obřích rozpočtů a velké politiky, kterou tak dobře známe z dnešních kin. Altman si hraje s žánry, nebojí se spousty narážek, neortodoxních názorů/postojů a sžíravých situací, které musí hlavní hrdinové konfrontovat. Účast tolika filmových hvězd působí exkluzivně a přidává na exotičnosti. Divák tak kromě bravurního scénáře sleduje každou chvíli různá camea a plakáty starých fláků, na zdech. Jeden z klíčových filmů první poloviny devadesátých let a troufám si říct, čím starší, tím lepší, jelikož po tolika letech se k tomu všemu přidává neopakovatelná premisa čiré nostalgie, což v době vzniku nebylo možné. (01.05.2016)

Filmový divák je nenapravitelný:) Někdy si stěžuje na dabing a chce originální znění a jindy to může být zcela obráceně. Nyní hovořím za sebe a říkám, že v případě Hráče bych i ráda uvítala dabing. Množství a rychlost pronášených konverzací v tomto filmu je natolik závratná, že jsem, zvláště v úvodní zhruba půl hodině, naprosto nestíhala sledovat herce a číst titulky:) Poté se hovory lehce "usadily" a přemístily se do klidných vod. Myslím, že scénář a dialogy jsou více obsáhlejší, a je jim věnován větší prostor než samotnému příběhu. Byla jsem naprosto zahlcena tím množstvím slov, které se na mě od začátku začaly valit, takže si nejsem zcela jista, zdali jsem děj vůbec správně pochopila. Stále jsem čekala na nějakou "Hollywoodskou" překvapující pointu, která by byla typicky divácky vhodným vyústěním daného námětu. Ale nevadí. Jinak mně osobně mezi tou plejádou slavných tváří nejvíce potěšil výskyt Johna Cusacka a Sydney Pollacka coby "Himself.":) (07.11.2011)

Hráč je sice velmi zajímavý svým pohledem do zákulisí Hollywoodu, nicméně bych měl výhrady k dokonalosti jeho scénáře a také ke zpracování. Popravdě řečeno, největším tahákem na tomto snímku je nejspíše rekordní množství hvězd v jednom filmu, z nichž ovšem většina z nich dostane prostor počítaný spíše ve vteřinách, než v minutách. Robert Altman je zkrátka trochu svérázný režisér a žádný z jeho filmů se nedá ani jednoznačně odsoudit, ale ani jednoznačně pochválit. (26.12.2002)

Slušná Altmanova generálka před Short Cuts. Méně náročného nebo jednoduššího diváka jistě zaujme a uspokojí už jen ta plejáda známých hereckých hvězd a nahlédnutí do zákulisí hollywoodských filmových studií. Náročnější divák bude zase nejspíš spokojený se zajímavou zápletkou o zločinu, jeho následcích a se zručně vypilovaným scénářem se spoustou zajímavých scén a dialogů. Mně osobně zákulisí hollywoodského showbyznysu nezajímá, herecké primadony neobdivuju, Tim Robbins na mě působí jako krajně nesympatický srábek a groteskně odlehčený, parodicky happyendový závěr filmu mě vůbec nenadchl, radši bych totiž tuhle látku viděl zpracovanou víc vážněji, temněji, aspoň třeba po coenovsku. Ale nic naplat - celkově se mi ten film stejně líbil, bavil mě, zaujal mě a určitě se mi do pozítří nevykouří z hlavy, jako 90% mého běžného filmového repertoáru, kterým si proplachuju mozek. Nejlepší scéna: výslech Robbinse na policejní stanici s téměř psychedelickým závěrem. (16.01.2020)

Plejáda slavných osobností v množství cameo roliček, ať už větších či menších. Nadnesený humor skloubený s chytrým krimi příběhem a zajímavou zápletkou, nehledě na příjemné rozuzlení. Bezchybné filmové postupy (ostatně se jedná o Roberta Altmana, že ano), obzvláště první narážková osmiminutová představovací (a hlavně kompletně improvizovaná!) scéna bez jediného střihu. Bavil jsem se celé dvě hodiny, každičkou minutu. Ani jednou jsem se nepřistihl, že bych koukal jinam než na obrazovku. Množství narážek na klasiky světového filmu je přímo úměrné množství známých tváří, bavil jsem se jako nikdy. O které jiné krimi toto můžu tvrdit? Moc jich nebude, krásné silné čtyři hvězdy. (29.10.2008)