Obsahy(1)
Snímek zprostředkovává náhled do života rodiny jednoho tokijského univerzitního profesora. Mladičký synovec se chystá do druhého ročníku, přičemž si ale nikdo v rodině neví rady s příklady z matematiky, které dostal za úkol vypracovat. Proto je rozhodnuto, že se najme domácí učitel. Pro tento úkol je vybrán mladý profesorův asistent Okada, který ovšem žádost příjme spíše z donucení. Sám totiž není žádný matematik a má problém dokonce i s domácími úkoly svého svěřence. To ovšem nejsou jediné starosti. Neteř Secuko, již má strýc se svojí ženou v opatrování, se začíná pomalu ale jistě bouřit. Byť ještě stále není plnoletá, nemůže se dospělosti dočkat a tak, i přes tetino rozčarování, kouří o sto šest a nebojí se ani opít v domě gejš. Na místo toho, aby ji však strýček hlídal, kuje s ní pikle, což se ovšem úzkoprsá tetička nesmí za žádnou cenu dozvědět. (EMIA)
(více)Recenze (7)
Roztomilý, nenuceně zpracovaný příběh o manželském soužití a mezigeneračních bariérách. Většinu filmu koutky směřují mírně nahoru, občas se dostaví salva smíchu, i vážné scény jsou žvýkatelné. Příjemná je i hodinová stopáž a padnoucí hudba. Kamera je chvílemi poněkud statická, což lze však omluvit dobou vzniku filmu. Poklad světové kinematografie to není, ale průměr také ne, já jsem každopádně spokojen. ()
Od jednoho z méně známých a cinefily méně oslavovaných Ozuových filmů jsem moc nečekal, ale překvapivě mi to hodně sedlo. Poklidná a lehce úsměvná série příhod, které se nabalují na návštěvu rebelující neteře u svého strýce plyne tak nenuceně a přirozeně, až mi bylo na konci líto, že film už končí. Pozoruhodná je především práce s postavami, jejich charaktery, motivacemi a to, jak je režisér dokáže za tak krátkou dobu dostat blízko k příjemci...jak to ten Ozu dělal? Skoro pět hvězd. Navíc je tady báječný kytarový hudební motiv, který náladu celého snímku přesně vystihuje: http://www.youtube.com/watch?v=DG54z_jFJlE ()
Bez mučení se přiznám, že je tohle poprvé, co jsem viděl japonský film z 30.let... Určitě neurazí ale ani nenadchne, když bych to srovnal se starými film z Jižní Koreje, kde jsem přeci jenom trochu sběhlejší tak ty se i líbily víc, ale je pravda, že je dělí od sebe 20 let... ()
Celkom zaujímavé vyvracanie dogiem niektorých ozuovských aspektov. Samozrejme, jeho konzervatívny formálny štýl s parádnym okienkom náhľadu nízkych uhlov a samotné naratíva všednosti vtedajšieho (vtedy súčasného) života sú tie isté, avšak iné sú chovania postáv. Doslova sú svojimi liberálnymi reakciami (v rámci zaužívaných etických zvyklostí) v protiklade s oným, spomínaným autorovým konzervativizmom. Každá z nich má akési decentralizované povahové črty prieč konvenčnou témou drámatickej výstavby. A niečo podobné možno tvrdiť o ďalších súčiastkach : deti v škole riešia algebry, mladí sa na glóbuse učia, kde je Afrika, staré sa ironicky podpichujú a mladistvá popíja alkohol a trucuje. Nič viac nič menej sa tam nedeje, je to akýsi exkurz a stručný náhľad do duší niektorým nenápadným postavám, ktoré sa prejavujú nie expresívnym, ale duševným správaním. Pohľadmi, mimikou, gestikuláciou, úsmevom; čiže neverbálnou cestou. K dokonalému zhmotneniu východnej kultúry prichádza asi až v zlatej ére orientalizmu - teda v Ozuovom prípade určite. ()
Předválečná atmosféra uvolňující se společnosti v Japonsku připomíná Evropu před I. světovou válkou (od jazzu po rebelující mládež a ženskou emancipaci) - a jen nám tak poměrně blízká. Odpověď na otázku: "Na co panička zpomněla?" je poměrně snadná a není třeba se jí zabývat. Jinou otázku klade Flakotaso (ale slyšel jsem ji už i jinde): Jak to ten Ozu dělá?" Odpověď, že je to v něm jako v koze, by byla pouhou floskulí. Ale proč se vůbec snažit dotýkat, neuchopitelného... ()
Jeden z tych slabsich japonskych filmov z 30. rokov, stale sa tam deje zufalo malo a nema to tempo, ani cim poriadne zaujat : 40 % ()
Zatiaľ môj najstaší japonský film. Komédia má pobaviť alebo aspon uvolnit napätie, no mna to velmi nudilo. Mierne ma pobavil iba jeden moment (spiaci študent), ale ten ani nesúvisel s dejom. Hodnotenie: 50% ()