Vyzvání k souboji

Takhle to vypadá, když áčkový režisér s jedním hercem a bandou béčkových šmíráků natočí akční klišofilm. Hlavní hrdina je neprůstřelný, nezdolný, hbitý a odolá všemu. Nepřatelé se pochopitelně šikují po jednom kusu, aby obránci cti a spravedlnosti neměli příliš práce. Samopaly v rukou nepřátel se mění na neškodné dětské hračky, které nemohou obstát v souboji proti dalekonosnému meči!! a šípům opatřeným pravděpodobně tím nejlepším naváděcím zařízením. Hrdina, bývalý boxer, nyní přeučený v rychlokurzu na samuraje lvl 10, kosí nepřátelské hordy již pouhým zatnutím sanic. Již dříve jsem postřehla, že spousta herců z akčních filmů umí nadstandardně používat zatínání sanic k vyjadřování emocí. Ale tohle bylo mistrovské dílo, intenzita zatnutí se lišila podle síly prožitku, pozitivní emoce (šikulka si stihnul dát v mezičase i sexík) byly zvýrazněny lišáckým pomrkáváním, tedy pokud to nebyl počátek mozkové mrtvice. Již dlouho jsem se tak intenzivně netěšila na závěrečné titulky. Měl tohle Mifune zapotřebí? (14.02.2020)

Challenge mi posloužil nejen pro ukázku Frankenheimerových béčkových kořenů, ale také pro styl hodnocení zdejších uživatelů. Než film začal (na jedné televizní stanici v pozdních hodinách), snímek neměl ani 20 hodnocení při 77%. Po 10 minutách tu bylo 21 hodnocení. Po hodině a 20ceti minutách tu bylo 25 hodnocení včetně 1* Radka99 (dokoukals?:))) a po konci filmu 32h. s průměrem 71%. Den po odvysílání 76 hodnocení a 63%... Musím říct, že 5* hodnocení tu byly v podstatě dřív, než film začal a naopak nízká hodnocení jako by přicházela během filmu:). Docela sranda, ale nic to nemění na béčkovosti, hlouposti a snaze obdivovat tradiční japonsko, které přeci je lepší a má větší význam než japonsko nové, přetechnizované. Naivita do poslední minuty s pár hlavami oddělenými od těl... PS: vtipné vzpomínky ve stylu Scott Gleen v hotelu kouká na film s (podle hlasu) Toshiro Mifunem vcelku potěšili:) (11.10.2009)

Stokrát ohraný děj o boji tradičního a tedy dobrého japonského bojového umění a zlých bijců s moderními střelnými zbraněmi. Určitě byste neuhodli, že se bojuje o samurajské meče:-O Zatímco Edward Zwick v Posledním samurajovi se obdobného konfliktu zhostil spolu s Tomem Cruisem náramně a se ctí, John Frankenheimer zde jako režisér neprokázal žádnou invenci a přes účast slavného Kurosawova samuraje Toshirô Mifuneho v hlavní roli spáchal něco jako filmové harakiri. Bohužel. Trailer: Nenalezen. (11.10.2009)

Staré samurajské tradice, jenž postupně zlákají na svou stranu dobrosrdečného Američana vs. moderní a manonu chtivé Japonsko - nic nového pod (vycházejícím) sluncem.. Patřičně krvavý Frankenheimer, tradičně charismatický sensei Mifune a tvrďák Glenn, jenž se syndromu ze zasypání směje do tváře. Za úchvatný "kancelářský souboj" na konci jsem si slíbil, že budu v hodnocení tohoto jinak lehce tupého béčka postupovat shovívavě. (12.10.2009)

To bol riadne debilný nápad obsadiť do hlavnej role Glenna aj s jeho sedemdesiatkovým hippi-három. Absolútne sa svojím zjavom i charizmou na rolu nehodí. Ešteže to nad vodou držali jeho japonskí kolegovia na čele s Mifunem (bohužiaľ pre neho, ako Japonca ho do lepších amerických filmov asi nebolo možné dostať). Príbeh v štýle Posledného samuraja, aj keď veľmi zrýchlene a oveľa horšie spracované, síce neoslnil, ale kedže akčných súbojov, v podstate dobrých súbojov, bolo relatívne dosť, celé dokopy to určite nenudilo. Napr. záverečný súboj v kanceláriách bol celkom originálny. (11.08.2016)