Režie:
Robert LepageScénář:
Robert LepageKamera:
Jonathan FreemanHrají:
Tilda Swinton, Tom McCamus, Sean McCann, Jessica Paré, Russell Yuen, Lynne Adams, Gabriel Gascon, Laurent Imbault, Lisa Moore, Dean Hagopian, Ryan Hollyman (více)Obsahy(1)
Příběh začíná smrtí muže jménem George Barber, kterého jednoho dne policie nalezne zavražděného v jeho bytě. Neoloupeného, ponechaného na pohovce, pouze s odborně odejmutým mozkem, který policii zavede na stopu tajného neurologického výzkumu. Film kanadského režiséra rozplétá složité klubko o povaze a identitě lidského vědomí a představivosti a je úpravou stejnojmenné hry kanadského matematika, spisovatele a dramatika Johna Mightona, který na filmu také spolupracoval. (ČSFD)
(více)Recenze (40)
George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? ()
Celou dobu tento podivuhodný film budí dojem, že v něm něco je. Něco, díky čemuž se na konci jednotlivé dílky spojí do komplexního obrazce. Bohužel to "něco", co se v závěru stalo, bylo předvídatelné již téměř od první minuty. Tak silně předvídatelné, až jsem si byl jistý, že tvůrci vymyslí něco jiného. Nevymysleli, škoda. I bez dobrého příběhu nám ale zůstává film s obsahově zajímavými dialogy. Osobně však mám pocit, že ty zajímavé jednotlivosti nejdou spojit do jednoho výkladového celku, neboť ten film nikdy nebyl jako jednotný celek zamýšlen. Kdybych si přečetl několik náhodně vybraných citátů z učebnice filosofie, vyšlo by to nastejno a stálo by mě to méně času. ()
Myslím, že v tomto případě opravdu není důležité, jestli byla pointa předvídatelná, o děj jako takový tady zas tak nejde. Film je v první řadě o lidech, kteří vedou zajímavé, leckdy filozofické rozhovory o lidském vnímání, představivosti a pod. A ještě se tu najde prostor na lásku dvou lidí napříč dimenzemi, která mi tak trochu připomíná Věčný svit neposkvrněné mysli. Snímek mě zaujal také svou pozvolnou komorní atmosférou, hereckými výkony dua Tilda Swinton, Tom McCamus a zejména nádhernými filmovými obrazy, většinou hozenými do modrozelené barvy. Někdy není na škodu, pozastavit se popřemýšlet trochu hlouběji o skutečnostech, které bereme jako samozřejmost. ()
Yes! Mindfuck jak má být. Krásné, tiché tempo filmu a melancholicky uspávající závěr... Poměrně hodně filosoficky založená sci-fi podívaná. Tak trochu Mr. Nobody, trochu Butterfly Effect, trochu odevšad - i když je to z roku 2000. Skvělá hudba. Říkáme: "Věci by nemusely být takové, jaké jsou," a cítíme se volně... nebo nepokojně. Ale ve skutečnosti za tím nic není. Jenom hromada neuchopitelných možností. Protože na konci... všechno jednoduše JE. ()
Nemůžu si pomoct, ale nějak jsem od toho filmu čekal víc. Tilda Swinton je tu skvělá a ukazuje, jak různé role dovede zahrát, jak dovede být krásná i chladná. Jedna z chameleonských hereček. Bohužel příběh je tak tajemný, až vlastně moc tajemný není a propojení thrilleru se sci-fi zde za mě nefunguje moc dobře. ()
Zajímavosti (1)
- Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry z roku 1990 od Johna Mightona, kanadského matematika a spisovatele, který se mimo jiné podílel i na scénáři k filmu Dobrý Will Hunting (1997). (PhillM.)
Reklama