Možné světy

Kolik je alternativních realit a co nás s nimi spojuje? Můžeme mezi nimi procházet? Possible Worlds ukazuje pohled, který je rozhodně zajímavý, chvílemi zamotaný a složitý, ale ve výsledku jednoduchý. Vůbec to nevadí, protože tu není prostor na vyslovenou nudu díky úchvatné atmosféře, kterou bych přirovnal snad nejlépe k It's All About Love. Tomu pomáhá i snové postavy (třeba zahrané Tildou Swinton, která je prostě jiná, než všechny ostatní herečky a herci). (30.08.2010)

Sci-fi není zrovna moje parketa a tak i tenhle komentář je pro mě velmi obtížné napsat. Takže když začnu tím, že nezávidím Georgovi jeho existenci v nekonečném množství potenciálních světů, nemluvě o množství jeho žen a budu pokračovat vděčností, že mně domů nikdo nenosí jako dárek mozek krysy, tak bych to mohla ukončit. Ale mě vážně docela mrzí, že jsem se o hlavních osobnostech Georgovi a Joyce za celou dobu filmu nedozvěděla trochu víc. Vlastně o tom podstatném, třeba o jejich myšlenkách, protože to bylo alfou a omegou celého filmu. Mám ráda Tildu Swinton a tady byla výborná v každé časové dimenzi a Tom MC Camus byl taky skvělý, ale kde byla ta chemie?. Neupírám Possible Worlds příjemnou komorní atmosféru, mnoho zajímavých a možná i podnětných myšlenek, ale měla jsem pocit, že jsem taky v nějaké neurčité vzdálené dimenzi, emotivně to prošlo kolem mě, aniž by se mi to nějak hlouběji dotklo. (10.04.2017)

Nemůžu si pomoct, ale nějak jsem od toho filmu čekal víc. Tilda Swinton je tu skvělá a ukazuje, jak různé role dovede zahrát, jak dovede být krásná i chladná. Jedna z chameleonských hereček. Bohužel příběh je tak tajemný, až vlastně moc tajemný není a propojení thrilleru se sci-fi zde za mě nefunguje moc dobře. (21.05.2017)

Tak tohle bylo na mě trošku moc složitý, každej to tu sice vysvětluje hrozně odborně, co to mělo vše znamenat a jak to je vlastně geniální, ale mě osobně to přišlo spíš zmatený a vlastně totálně o ničem, sice drtivou většinu času má člověk pořád takovej pocit, že všechny ty skoky mezi světy maj nějakej smysl, že to bude mít geniální závěrečnou tečku, která celou tuhle skládačku složi do dokonalý podoby, ale ono se nakonec nic moc nestalo, jakoby to celý nemělo žádnej smysl a nebo sem to prostě nepochopil a něco mi uniklo, krom toho i celý to mysteriózno, kterým je celej film násaklej nakonec spíš celou dobu stagnuje a rozhodně nevytvoří nějak extra zajímavou atmosféru, jakou by se tenhle film zasloužil (23.05.2009)

George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? (12.09.2007)