Říkejte mi Čihiro

Film je do určité míry podobný One Million Yen Girl – (2008), byť si jde svým vlastním tempem. Postupně odkrývající asi pětici postav, kolem nichž se hlavní hrdinka motá. Atmosféra je v kontrastu s tím, jak se nechávají unášet triviálním rozjímáním na břehu, vzájemným pozorováním ostatních, všímání si té nicoty okolo. Opět na Asii hojně se vyskytující kočky, trocha toho mazlení. Kasumi Arimura je sympatická herečka, jíž jsem už dříve viděl, až zde mi ale přišel příběh a jeho vyznění podnětnější, že se to odrazilo i v lepším hodnocení. Struktura vyprávění nečiní potíže. Snímek je protkán zhruba čtveřicí flashbacků, odhalujících minulost ústřední postavy. Pokaždé očima někoho jiného. Přítomna je i něha a vášeň, jako vzpomínka na staré časy. Japonská ukázněnost, když sedí u stolu a jí. Najednou se dívka vzepře, že chce čas trávit po svém a jít ven s kamarádkou. Později vidíme, jak její matka je na ni naštvaná. Lidem chybí více empatie a naslouchání. Druzí málokdy vědí, co daný jedinec prožívá. Důležité je trávit čas tak, jak kdo chce. Pokud ho to samotného nějak naplňuje. Jak je závěr na spadnutí, nebojí se aktéři chrlit zajímavé dialogy, přidávající tomu na značném napětí. Poslední část upomíná k faktu, že začít znovu se dá vždy. To mi přišlo nesmírně zajímavé, v jaké roli nyní byla. A opomněla zmínit jeden podstatný detail, na němž ale už vlastně vůbec nezáleželo. (22.06.2023)

Tento film je akoby protiklad k akčným trhákom - celý čas sa v ňom totiž nič zvláštne nedeje. Nejakí Japonci sa rozprávajú, pracujú, varia, jedia... to je vlastne celý dej. Napriek tomu to bolo hodné sledovania. Jednak pre hlavnú postavu, o ktorej všetko podstatné napísal Jirka_Šč, a dvak pre množstvo krásnych detailov. Napríklad keď Čihiro zachráni mravca topiaceho sa v kaluži vody. (17.03.2024)

Film o samote pre samotárov. Napriek stále prítomnému melancholickému nádychu považujem tento počin za veľmi príjemný feel good film, ktorý ma vedel miestami rozcitlivieť, rozosmiať, prinútiť sa zamyslieť a rekapitulovať. Atmosféra filmu je jeho najväčšou devízou, ale beriem, že nie každému sadne. Pokiaľ má niekto predsudky voči Japonsku a jeho tvorbe, neholduje pomalému tempu a očakáva hutný príbeh, tak toto nebude nič pre neho. Pokiaľ je niekto ale Japanofil, má chuť na niečo extra pomalé a meditatívne, tak smelo do toho. Obsadenie super, od hora dole, ale aj tak musím špeciálne vyzdvihnúť Kasumi Arimuru a toho malého prcka, na ktorom som sa ujebával vždy, keď sa zjavil na scéne. Videl som to raz a pozriem si to zas. (25.12.2023)

"Hřeje to." ■ Kasumi Arimura se na tuto roli skvěle hodila. Je jako kočka. Nezávislá, hledající kontakt, lehce záhadná. Nechce se vázat - může se přitulit, nepřitulí se však vždy, kdy to chtějí ostatní. Vstupuje do životů, současně však nedovolí, aby ostatní příliš vstupovali do jejího života. Nádherně uvolněná, otevřená, hrající si, užívající si jídlo nebo západy slunce, současně však nesoucí traumata (asi), o kterých nemluví a bojící se, aby nezapustila kořeny. Velmi empatická, když chce. Chihirosan (originální název) je film, který je podobný jako hlavní hrdinka - lehce záhadný, nezávislý, pozitivní a současně trochu smutno-pragmatický. Vstoupí vám do života a zanechá pocit, aniž by odpověděl na všechny otázky. Po dlouhé době jsem u filmu cítil, že bych rád pokecal s ostatními diváky o tom, zda vnímají příběh stejně, jako já. ■ Líbí se mi, co napsal silentname - o množství zajímavých vedlejších postav, o tom, že je těžké film zařadit. Výborný, velmi promyšlený počin, který ale dost lidí bude mít problém pochopit. (27.07.2023)

Pokud čekáte náhled do minulosti prostitutky, nejspíš šlápnete vedle, protože o tom tento film nakonec není. Jde spíše o delikátní náhled do lidských vazeb, konkrétně vztahů rodič-dítě, a celkově o hledání porozumění a pochopení u druhého člověka. Jak film však ukazuje, není to vždy lehké, jelikož jsme každý jiný. Ale právě proto je pocit souznění a pevného pouta s někým o to cennější. Film to přirovnává k tomu, jako bychom všichni byli „mimozemšťané“, kteří hledají někoho ze stejné planety. Stejně tak hlavní hrdinka, charakterově spíše uzavřená a nečitelná, se snaží najít nějaký pevný bod, a přestože to tak nemusí nutně působit, přenést se přes svou minulost. Jde o film hloubavý a po japonském způsobu pomalu plynoucí, který nabízí spíš pohled do obyčejného života a lidských vztahů než klasický filmový příběh s nějakou zápletkou. Proto chápu, že diváci, kteří nejsou zvyklí na tento druh japonské kinematografie, můžou být spíše zklamaní. Mně osobně to ale velmi padlo do noty a typické japonské sondy do prchavosti života a prostých lidských zážitků jsou mi blízké, takže mi film svým stylem vyhovoval. Hrdinka v podání Arimury Kasumi byla i přes svou uzavřenou a dumavou povahu pozoruhodnou postavou. Mísila se v ní tajemstvím zastřená minulost a vstřícná, veselá a trochu svérázná persóna, kterou dávala na odiv před ostatními. Ve filmu bylo mnoho hezkých postřehů k zamyšlení (např. diskutování o rozdílných náhledech na život a na lásku), včetně samotného závěru, který malinko poodhaluje, jak moc velkou cenu mělo nejspíše pro hlavní postavu oproštění se od minulosti. Zároveň film, jak je u Japonců zvykem, nepostrádá ani vtipné a úsměvné scény, jelikož i humor je zkrátka součástí života (moc se mi líbily výměny hrdinky s dvojicí školáků, se kterými se spřátelila). Za mě tedy velmi příjemný, podnětný a emočně vyvážený japonský snímek – palec nahoru pro Netflix. ~(4,3★)~ (04.02.2024)