Říkejte mi Čihiro

Pokud čekáte náhled do minulosti prostitutky, nejspíš šlápnete vedle, protože o tom tento film nakonec není. Jde spíše o delikátní náhled do lidských vazeb, konkrétně vztahů rodič-dítě, a celkově o hledání porozumění a pochopení u druhého člověka. Jak film však ukazuje, není to vždy lehké, jelikož jsme každý jiný. Ale právě proto je pocit souznění a pevného pouta s někým o to cennější. Film to přirovnává k tomu, jako bychom všichni byli „mimozemšťané“, kteří hledají někoho ze stejné planety. Stejně tak hlavní hrdinka, charakterově spíše uzavřená a nečitelná, se snaží najít nějaký pevný bod, a přestože to tak nemusí nutně působit, přenést se přes svou minulost. Jde o film hloubavý a po japonském způsobu pomalu plynoucí, který nabízí spíš pohled do obyčejného života a lidských vztahů než klasický filmový příběh s nějakou zápletkou. Proto chápu, že diváci, kteří nejsou zvyklí na tento druh japonské kinematografie, můžou být spíše zklamaní. Mně osobně to ale velmi padlo do noty a typické japonské sondy do prchavosti života a prostých lidských zážitků jsou mi blízké, takže mi film svým stylem vyhovoval. Hrdinka v podání Arimury Kasumi byla i přes svou uzavřenou a dumavou povahu pozoruhodnou postavou. Mísila se v ní tajemstvím zastřená minulost a vstřícná, veselá a trochu svérázná persóna, kterou dávala na odiv před ostatními. Ve filmu bylo mnoho hezkých postřehů k zamyšlení (např. diskutování o rozdílných náhledech na život a na lásku), včetně samotného závěru, který malinko poodhaluje, jak moc velkou cenu mělo nejspíše pro hlavní postavu oproštění se od minulosti. Zároveň film, jak je u Japonců zvykem, nepostrádá ani vtipné a úsměvné scény, jelikož i humor je zkrátka součástí života (moc se mi líbily výměny hrdinky s dvojicí školáků, se kterými se spřátelila). Za mě tedy velmi příjemný, podnětný a emočně vyvážený japonský snímek – palec nahoru pro Netflix. ~(4,3★)~ (04.02.2024)

Film je do určité míry podobný One Million Yen Girl – (2008), byť si jde svým vlastním tempem. Postupně odkrývající asi pětici postav, kolem nichž se hlavní hrdinka motá. Atmosféra je v kontrastu s tím, jak se nechávají unášet triviálním rozjímáním na břehu, vzájemným pozorováním ostatních, všímání si té nicoty okolo. Opět na Asii hojně se vyskytující kočky, trocha toho mazlení. Kasumi Arimura je sympatická herečka, jíž jsem už dříve viděl, až zde mi ale přišel příběh a jeho vyznění podnětnější, že se to odrazilo i v lepším hodnocení. Struktura vyprávění nečiní potíže. Snímek je protkán zhruba čtveřicí flashbacků, odhalujících minulost ústřední postavy. Pokaždé očima někoho jiného. Přítomna je i něha a vášeň, jako vzpomínka na staré časy. Japonská ukázněnost, když sedí u stolu a jí. Najednou se dívka vzepře, že chce čas trávit po svém a jít ven s kamarádkou. Později vidíme, jak její matka je na ni naštvaná. Lidem chybí více empatie a naslouchání. Druzí málokdy vědí, co daný jedinec prožívá. Důležité je trávit čas tak, jak kdo chce. Pokud ho to samotného nějak naplňuje. Jak je závěr na spadnutí, nebojí se aktéři chrlit zajímavé dialogy, přidávající tomu na značném napětí. Poslední část upomíná k faktu, že začít znovu se dá vždy. To mi přišlo nesmírně zajímavé, v jaké roli nyní byla. A opomněla zmínit jeden podstatný detail, na němž ale už vlastně vůbec nezáleželo. (22.06.2023)

"Hřeje to." ■ Kasumi Arimura se na tuto roli skvěle hodila. Je jako kočka. Nezávislá, hledající kontakt, lehce záhadná. Nechce se vázat - může se přitulit, nepřitulí se však vždy, kdy to chtějí ostatní. Vstupuje do životů, současně však nedovolí, aby ostatní příliš vstupovali do jejího života. Nádherně uvolněná, otevřená, hrající si, užívající si jídlo nebo západy slunce, současně však nesoucí traumata (asi), o kterých nemluví a bojící se, aby nezapustila kořeny. Velmi empatická, když chce. Chihirosan (originální název) je film, který je podobný jako hlavní hrdinka - lehce záhadný, nezávislý, pozitivní a současně trochu smutno-pragmatický. Vstoupí vám do života a zanechá pocit, aniž by odpověděl na všechny otázky. Po dlouhé době jsem u filmu cítil, že bych rád pokecal s ostatními diváky o tom, zda vnímají příběh stejně, jako já. ■ Líbí se mi, co napsal silentname - o množství zajímavých vedlejších postav, o tom, že je těžké film zařadit. Výborný, velmi promyšlený počin, který ale dost lidí bude mít problém pochopit. (27.07.2023)

Tento film je akoby protiklad k akčným trhákom - celý čas sa v ňom totiž nič zvláštne nedeje. Nejakí Japonci sa rozprávajú, pracujú, varia, jedia... to je vlastne celý dej. Napriek tomu to bolo hodné sledovania. Jednak pre hlavnú postavu, o ktorej všetko podstatné napísal Jirka_Šč, a dvak pre množstvo krásnych detailov. Napríklad keď Čihiro zachráni mravca topiaceho sa v kaluži vody. (17.03.2024)

"Call Me Chihiro" nie je podľa mňa filmom pre ľudí, ktorí majú radi klasický naratív, kde vedia sledovať príbehovú líniu, na ktorú sa film upne a ide s ňou. Nesúhlasím preto vôbec s názorom, že je to príbehovo veľmi jednoduché. Pretože reálne si myslím, že je celkovo film relatívne ťažké nejakým spôsobom vôbec zaradiť. Primárne sa sústredí na našu hlavnú hrdinku Chihiro, ktorá však stretá toľké množstvo zaujímavých vedľajších postáv, že by si možno zaslúžili aj oveľa viac času, než im film vyhradí. Principiálne mám pocit, že z celého tohto jedného filmu sa dalo spraviť možno až 6 príbehov, ktoré by boli zaujímavé. Pretože všetci v tomto filme sú veľmi zaujímaví. Bol som zvedavý kam sa posunú príbehy Kuniko, Makamota, mistra, Tae a mnohých ďalších, pretože sú to zaujímavé postavy, o ktorých samotných by sme mohli mať celý jeden film a bol by som tým zaujatý. No tým sa súčasne dostávam aj k môjmu primárnemu problému s týmto filmom. Fakt, že tu máme toľko zaujímavých postáv film za svoje dve hodiny nemá veľké množstvo času, aby jednotlivé bočné príbehy dôsledne pospájal a najmä dal tomu všetkému nejakú váhu. A tak mnohé pôsobia veľmi nedovarene a často som sa pristihol, že som sa sám seba pýtal, kedy sa vrátime k tej postave, a kedy k tej postave? Už som mal pocit, že ich film vyslovene vytlačil na okraj. No keď majú prísť potrebné scénky s našimi vedľajšími postavami, sú podľa mňa skvelé. Film potreboval z toho buď urobiť mini-sériu, kde by sme mali niekoľko filmov, ktoré by sa nám postupne pretli a mali možnosť vidieť všetko z viacerých uhlov, alebo to skôr urobiť ako príbeh postáv, ktoré sa s našou hrdinkou stretnúť a urobiť ju oveľa mysterióznejšou postavou, než hlavnou hrdinkou, ktorú primárne sledujeme. Každopádne platí, že všetky scénky medzi Chihiro a Tae sú absolútnym highlightom a rovnako aj ich posledný telefonát vo filme. Sú tu aj pekné myšlienky o tom, ako sme všetci z úplne inej planéty a na Zemi sme sa nejako stretli, alebo aj to, že človeka poznáš pohľadom do očí a podobne. Nie je to narýchlo zbúchaný film, je v ňom veľa života ale svojou nesústredenosťou chápem, že to ľuďom mohlo prísť nudné. Hodnotenie: B+ (23.03.2023)