Hlas krve

Pekné zakončenie trilógie. Ray bol portrétista osudov. Dokázal vystihnúť vo svojich filmoch skutočných život Indov. Charakter štátu a jeho politických zmien sa podpisoval na obyčajných ľuďoch. Na chudobe. Ray ich svojim dielom oslavuje. Ukazuje výrazne zmeny v šťastí a v tragédií. Malé gesto láskavosti je odmenené mnohonásobne. Rovnako je aj tragédia silná a meniaca osudy na nepoznanie. Apu je výborná postava. Žijúca, dýchajúca a sympatická. Je jedno či sledujeme jej osud keď bol mladý chlapec, počas dospievania alebo v dospelosti. Mitrova kamera zachycuje atmosféru, umocňuje emócie postáv, skrýva sa a objavuje a Ravi Shankar hrá ako o život. Jedna z najlepších trilógií. V ktorej každý diel môže ponúknuť scénu, ktorá chytí za srdce. V prvej časti to bola strata sestry, v druhom návrat Apua zo stanice, aby bol aspoň o jeden deň naviac s matkou a vo finále vzťah medzi Apuom a jeho manželkou. Veľmi som si tieto filmy užil. (02.06.2020)

4,5  Skvelé zakončenie trilógie. Apu sa vracia s malým synom do svojho rodiska, čím sa cyklus uzatvára - vraciame sa na začiatok, do detstva, aby kolobeh života mohol pokračovať. Film opäť zdobia nádherná čiernobiela kamera (Subrata Mitra) a úžasná hudba (Ravi Shankar), je charakteristický svojou neskreslenou  pravdivosťou a hlbokou ľudskosťou, čo sú poznávacie znaky Rayovho režisérskeho štýlu. Najintezívnejšie momenty filmu sú tie, v ktorých sa Apu zbližuje s novými postavami - s pôvabnou Aparnou a malým Kajalom. Až mi bolo ľúto, že trvali tak krátko. (26.12.2021)

Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně. (19.03.2015)

Som spokojný, že Apu trilógia dostala plnohodnotné zavŕšenie a že sa nemusím opäť trápiť tým, že som videl pre mňa bezvýznamný významný film. Námet je akoby vystrihnutý z nejakej americkej rom-com ( rýchla náhrada za ženícha ), ale postupne sa pretaví v niečo viac. Viac emocionálne a ľudské. Záver je pri tom ale ešte stále otvorený. (31.10.2016)

Od koťat na dvorcích, bouřících nebes a pralesních (žalo)stezek obklopujících drobná dramata i větší ztráty rodinného soužití na bengálském venkově sune se pověstná, oceňovaná trilogie Satjádžita Ráje k obrazům předměstského prachu a říčních břehů, u nichž ze schodiště matky máčí prádlo, a odkud rostoucí Apu (nezdolně) vyjíždí za studii do města, do Kalkaty. A nyní ve zlomové, třetí životní kapitole osamělého, osvobozeného syna, jehož rodina patří již vzpomínkám, přichází čas k plnění vlastních vizí a snah, zdolávání způsobených změn, zklamání i nacházení potřeby předat dál rodovou krev, jakkoli trudné okolnosti tyto epizody doprovázejí. Apuovská (tak trochu doinelovská či ještě pozdější kaplanoğluovská) série, jíž Ráj vytvořil podle oblíbené románové předlohy, kterou na konci 40. let pro nové vydání ilustroval, nabízí skrze individuální (a částečně autobiografický) příběh též náhled na univerzální zkušenosti lidského zrání a dospívání, bez ohledu na místopis a (historické) časové zasazení. Specifika Apuovy cesty však nakonec určují náhody: vypravuje se s přítelem Pulou na svatbu jeho sestřenice, jíž si souhrou okolností náhle bere sám; Apu poznává lásku, partnerské soužití i očekávání potomka, nicméně tragický skon Aparny při porodu zatíží jeho vědomí záchvatem neštěstí. Prchá a syna ponechává prarodičům – válčí s vlastními sny a touhami stát se umělcem, zničen v osamění rozhází stránky životního románu do větru v zákoutích džungle… Ráj, který však modeluje závěr příběhu (při návratu rozervance ke šťastně nabyté otcovské roli) jakožto katarzní výtrysk naděje, byť průběh nabizí spíše pozvolné, vypjaté útrapy a až Hlas krve je strukturován o poznání pestřeji po vzoru nových vln, svým průlomovým výkonem teprve započal mezinárodně proslulou kariéru, pestrou co do žánrů i množství festivalových ohlasů. (11.01.2014)