Hlas krve

Pekné zakončenie trilógie. Ray bol portrétista osudov. Dokázal vystihnúť vo svojich filmoch skutočných život Indov. Charakter štátu a jeho politických zmien sa podpisoval na obyčajných ľuďoch. Na chudobe. Ray ich svojim dielom oslavuje. Ukazuje výrazne zmeny v šťastí a v tragédií. Malé gesto láskavosti je odmenené mnohonásobne. Rovnako je aj tragédia silná a meniaca osudy na nepoznanie. Apu je výborná postava. Žijúca, dýchajúca a sympatická. Je jedno či sledujeme jej osud keď bol mladý chlapec, počas dospievania alebo v dospelosti. Mitrova kamera zachycuje atmosféru, umocňuje emócie postáv, skrýva sa a objavuje a Ravi Shankar hrá ako o život. Jedna z najlepších trilógií. V ktorej každý diel môže ponúknuť scénu, ktorá chytí za srdce. V prvej časti to bola strata sestry, v druhom návrat Apua zo stanice, aby bol aspoň o jeden deň naviac s matkou a vo finále vzťah medzi Apuom a jeho manželkou. Veľmi som si tieto filmy užil. (02.06.2020)

Současně skličující i povzbuzující zlomek obyčejného života. Jako na většině Rayových filmů mě i na tomto nadchlo přirozené herectví a promyšlená kompozice motivů, jimž zde vévodí především ty, které se týkají cesty. Apu žije na periferii nedaleko železnice, z městské osamocenosti jej vykoupí plavba lodí, která mu nečekaně změní život, a tragický zvrat z něj nakonec učiní poutníka. A nová cesta se otevírá i v závěru snímku. Myslím, že by (náš) svět byl lepší, kdyby znal lépe nebo alespoň jen trochu ten Apuův. (22.07.2013)

Ray sa opätovne prinavracia k emóciám a vyslužilým technikám kamery, ktoré ho tak zdobili v Pather Panchali. Druhá časť trilógie upustila svoj umelecký zámer ešte viacej k dokumentarizmu a tragike a nemusela bežnému divákovi tak sadnúť. A hoci naratív sa prieč časovou líniou a odleskami zašlej rodinnej hierarchie poneviera do nenávratna, príde ešte na to nostalgické dotknutie s detstvom a rovnež s ešte ostrejšou horkokrvnejšou vendetou za každé jedno zlyhanie, ktoré Apur vykonal. Okrem biologickej rekultivácii dospievania a novým osudom je Apur Sansar boľavou náplasťou za údelom chudobného života a trpkou skúškou pre ľudské (non)kvality toho bohatého. Apur by rád by našiel symbiózu zlatého stredu, avšak život svojmu pánovi nedáva nič len tak zadarmo. Celá trilógia je veľkým zážitkom, ale jej vrchol mňa ako filmového fanúšika jednoznačne poznačil ten prvý. (15.08.2016)

Hlubší emoce, které jsem postrádala v Aparajito, byly v Apur Sansar bohatě zastoupeny. Apův útěk z reality, závěrečné sbližování se synem, ale především vzkvétající láska Apu a jeho ženy byly řádným útokem na city. Něžná intimita mladého páru vyzařovala i bez fyzických rozkoší. Žádné polibky ani doteky, Ray si musel vystačit jen s gesty, slovy, obrazy, symbolikou, ale to působilo intenzivněji a upřímněji. Symbolů použil v celé své trilogii opravdu hodně a mezi nimi vynikal ten zdánlivě nenápadný, ale všudypřítomný a mně blízký. Vlaky. Znamení pro putování jednoho chudého, indického chlapce dětstvím, dospíváním až do dospělosti. Tratě a křižovatky poseté ztrátami a smutkem, záblesky štěstí a neutichajícími nadějemi v lepší budoucnost. Jako celek patří Apu-trilogie právem mezi nejvýznamnější světovou filmovou tvorbu a doporučuji zhlédnout všechny tři díly za sebou. Je to jako prožít Apův život v jeho těsné blízkosti a ponořit se do indické mysli. (05.06.2011)

Apu by taky raději psal román, než život žil, stejně jako v mládí jeho otec. Ale života běh a lidé okolo něj ho v tom nemínili nechat. Satyajit Ray měl asi hodně rád vlaky. Apu s nimi byl provázaný od okamžiku, kdy v dětství, se svou sestřičkou, obdivoval vlak, projíždějící jejich vesnicí, až po dárek vláčku pro svého synka. I když první díl trilogie pro mě zůstal nepřekonán, užila a prožila jsem si i ty další dva a jsem ráda, že jsem díky uživateli Willy Kufalt režiséra Raye objevila. (26.06.2023)