Apur Sansar
Hlas krvi
The World of Apu
The World of Apu
Obsahy(1)
Hlas krve uzavírá trilogii o chlapci Apuovi, která světu představila indickou kinematografii. Oba rodiče jsou již mrtví a dospělý Apu žije ve zchátralém bytě v Kalkatě u železniční trati a snaží se prosadit jako spisovatel. Jeho přítel Pulu ho pozve na svatbu své sestry do bengálské vesničky. Slavnost se ale pokazí: zjistí se, že zamýšlený ženich je mentálně postižený. Když se nevěsta ve stanovenou hodinu nevdá, bude navždy žít v hanbě. Apu, který se brání a je celý zmatený, je přinucen ke sňatku a odvádí si svou nezletilou nevěstu do své chatrče ve velkoměstě. (Hans.)
(více)Recenze (15)
Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně. ()
Ray sa opätovne prinavracia k emóciám a vyslužilým technikám kamery, ktoré ho tak zdobili v Pather Panchali. Druhá časť trilógie upustila svoj umelecký zámer ešte viacej k dokumentarizmu a tragike a nemusela bežnému divákovi tak sadnúť. A hoci naratív sa prieč časovou líniou a odleskami zašlej rodinnej hierarchie poneviera do nenávratna, príde ešte na to nostalgické dotknutie s detstvom a rovnež s ešte ostrejšou horkokrvnejšou vendetou za každé jedno zlyhanie, ktoré Apur vykonal. Okrem biologickej rekultivácii dospievania a novým osudom je Apur Sansar boľavou náplasťou za údelom chudobného života a trpkou skúškou pre ľudské (non)kvality toho bohatého. Apur by rád by našiel symbiózu zlatého stredu, avšak život svojmu pánovi nedáva nič len tak zadarmo. Celá trilógia je veľkým zážitkom, ale jej vrchol mňa ako filmového fanúšika jednoznačne poznačil ten prvý. ()
[4,5*] Skvelé zakončenie trilógie. Apu sa vracia s malým synom do svojho rodiska, čím sa cyklus uzatvára - vraciame sa na začiatok, do detstva, aby kolobeh života mohol pokračovať. Film opäť zdobia nádherná čiernobiela kamera (Subrata Mitra) a úžasná hudba (Ravi Shankar), je charakteristický svojou neskreslenou pravdivosťou a hlbokou ľudskosťou, čo sú poznávacie znaky Rayovho režisérskeho štýlu. Najintezívnejšie momenty filmu sú tie, v ktorých sa Apu zbližuje s novými postavami - s pôvabnou Aparnou a malým Kajalom. Až mi bolo ľúto, že trvali tak krátko. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Současně skličující i povzbuzující zlomek obyčejného života. Jako na většině Rayových filmů mě i na tomto nadchlo přirozené herectví a promyšlená kompozice motivů, jimž zde vévodí především ty, které se týkají cesty. Apu žije na periferii nedaleko železnice, z městské osamocenosti jej vykoupí plavba lodí, která mu nečekaně změní život, a tragický zvrat z něj nakonec učiní poutníka. A nová cesta se otevírá i v závěru snímku. Myslím, že by (náš) svět byl lepší, kdyby znal lépe nebo alespoň jen trochu ten Apuův. ()
Hlubší emoce, které jsem postrádala v Aparajito, byly v Apur Sansar bohatě zastoupeny. Apův útěk z reality, závěrečné sbližování se synem, ale především vzkvétající láska Apu a jeho ženy byly řádným útokem na city. Něžná intimita mladého páru vyzařovala i bez fyzických rozkoší. Žádné polibky ani doteky, Ray si musel vystačit jen s gesty, slovy, obrazy, symbolikou, ale to působilo intenzivněji a upřímněji. Symbolů použil v celé své trilogii opravdu hodně a mezi nimi vynikal ten zdánlivě nenápadný, ale všudypřítomný a mně blízký. Vlaky. Znamení pro putování jednoho chudého, indického chlapce dětstvím, dospíváním až do dospělosti. Tratě a křižovatky poseté ztrátami a smutkem, záblesky štěstí a neutichajícími nadějemi v lepší budoucnost. Jako celek patří Apu-trilogie právem mezi nejvýznamnější světovou filmovou tvorbu a doporučuji zhlédnout všechny tři díly za sebou. Je to jako prožít Apův život v jeho těsné blízkosti a ponořit se do indické mysli. ()
Galerie (14)
Photo © Les Acacias
Reklama