Heisei tanuki gassen ponpoko

Jeden zo slabších filmov štúdia Ghibli. Občas milé, občas pekné a občas vtipné, no zároveň však veľmi zdĺhavé, nijak extra originálne a po čase už nudné a stereotypné. Nie je to tak, že by sa jednalo o vyložene zlý film, ktorý som si vôbec neužil, no nie je v ňom nič, čo by ho nejak vyzdvihlo nahor a štúdio Ghibli už nasnímalo oveľa lepšie animácie. (05.05.2020)

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)

Film plný rozkošných mývalovitých psíků, nebo co to vlastně je, kterým zlí lidé (kteří vlastně nejsou tak zlí, jenom si staví město) zdevastují rodný les. A mimochodem, ti mývalové mají schopnost transformovat se do různých iluzí a mají magická varlata schopná roztahovat se do mnohametrových což je poměrně děsivé a ještě děsivější je, že je mývalové používají jako zbraně... uf .... Velká škoda, že je tenhle film od Ghibli ve stínu Hajaja Mijazakyho, zasloužil by si pozornost větší, je totiž skvělý, sympatické postavy, děj, kterému nechybí vtip ani emotivní pasáže (v závěru) a hlavně originalita a fantasie staví tuhle mývalí bandu na stejnou úroveň, kde spokojeně sedí Totoro, Porco Rosso a další. Co víc chtít. (27.10.2014)

Zvieratká, ktoré s veselým rozradosteným spevom tlačia spokojne pomaličky buldozér k priepasti, aby ho do nej zhodili a rozbili, to je naozaj balzam na dušu, po každej stránke. Viackrát som sa dobre pobavil. Ekologická agitka je badateľná, ale nijak neprimeraná, a ani ľudia nie sú výlučne tí zlí, aj keď je to celý čas ponímané z pohľadu zvierat, ktorým ľudia ničia habitát svojimi výstavbami. Vlastne, keby mal niekto príliš veľkú fantáziu, zvieratká si kľudne môže zameniť za ľudí. Prírodných ľudí. Taká alegória. Dá sa to zameniť, pre schopnosť zvieratiek transformovať sa, premieňať podoby, napríklad aj na ľudí. Vlastne som zistil, že som asi transformované zviera, ktoré sa už len nedokáže vrátiť do pôvodnej podoby. Každopádne som z tých, ktoré sa neprispôsobia. A prežijú. (07.07.2016)