Panda kopanda
Panda! Go Panda!
Režie:
Isao TakahataScénář:
Hajao MijazakiKamera:
Tacumasa ŠimizuHrají:
Kazuo Kumakura, Kazuko Sugijama, Jošiko Óta, Jasuo Jamada, Hiroko Marujama, Joneko Macukane, Tecuja Kadži, Osamu Ičikawa, Mine Eken, Terue Nunami, Reiko Senó (více)Obsahy(2)
Energická a sebevědomá holčička Mimiko žije sama s babičkou, která ale nyní odjíždí do lázní. Mimiko tak má jejich domeček uprostřed bambusového háje na starost celý sama, což pro ni nebude žádný problém. Doba babiččiny nepřítomnosti se navíc stane velkým dobrodružstvím, když jednoho dne holčička doma objeví nečekanou návštěvu v podobě malého pandíka a jeho obrovitého taťky. Společně se stanou nerozlučnou rodinkou.
Již řadu let předtím, než v roce 1985 společně založili věhlasné studio Ghibli, tvořili mistři světové animace Hajao Mijazaki a Isao Takahata sehraný tvůrčí tandem. Nakažlivě veselý a hravě dětinský titul Panda a malá panda ve skutečnosti obsahuje dva středometrážní filmy, které byly uvedeny do kin v prosinci 1972 a březnu 1973. Japonsko tehdy žilo okouzlené pandami, které do tokijské zoo zapůjčila Čína, a oba snímky jednak měly přiživit zájem o roztomilé huňáče a současně se na něm svézt. Mijazaki je uveden jako autor námětu a scénáře, nakreslil klíčové snímky a vytvořil podobu postav a prostředí, zatímco Takahata vše řídil z postu režiséra. Oba filmy předznamenávají řadu prvků a styl budoucí tvorby Hajaa Mijazakiho – velký panda vykazuje mnohé podobnosti s legendárním Totorem a motiv zaplavené krajiny následně věhlasný tvůrce rozvedl ve filmu Ponjo z útesu nad mořem. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Holčička žije sama v domečku bez rodičů, kam ji chodí navštěvovat jen její babička. Jednoho dne, najde u svého domečku malou pandu a holčička se s ním zkamarádí. Když vidí, že malý panda je bez mámy, rozhodne se, že se jí stane. Jenomže se zároveň rozhodné být i dcerou tatínka malého pandy. Perverzní ;-). Ještě jednou pro Želvopýra ;-) . ()
Hlavní hrdinka Mimiko jako by z oka vypadla Pipi punčochaté - ty rusovlasé copy, samostatnost a fakt, že má (na čas) celý dům sama pro sebe tomu okatě nahrávají. Pomine-li člověk skutečnost, že je malá Mimiko zároveň jakoby dcerou velkého Pandy a mamkou Pandíka, který je synem Pandy, což z ní dělá vlastně sestromatku, tak jde o pohodovou, i když poněkud infantilní jednohubku, jejíž cílová skupina jsou rozhodně děti. Ve vizuálu taťky Pandy člověk zřetelně vidí rysy pozdějšího Totora, který je však kvalitativně jinde. ()
Dievčatko, čo má zo všetkého srandu, a teší sa na prípadných zlodejov, sa ocitá po odprataní babičky na vlak do kúpeľov v dome sama samučičká. Ale nie nadlho. Stáva sa dcérou i mamou a získava syna i ocina v podobe dvoch pánd, ktoré zdrhli z neďalekej ZOO. Kolotoč zábavných príhod sa môže roztočiť naplno - v priliehavo jednoduchej roztomilej animácii, za sprievodu chytľavej piesne v úvode a závere a spúste groteskno infantilne streštených nápadov. Všetko zvolené priliehavo cieľovému publiku - deťom túžiacim po zábave a dobrodružstve. A dospelým, ktorí nezabudli byť deťmi. ()
Infantilná záležitosť, ktorá síce nepobaví, na to je dosť odlišná od euroamerickej produkcie pre deti, ale niektoré prvky ako originálne postavičky či sympatická animácia na vás urobia dojem. Doteraz nechápem, prečo sa dievča, vždy keď sa teší, postaví na ruky a roztiahne nohy alebo prečo tie dve pandy rozprávajú. Škoda, že až na dramatický záver to postráda akýkoľvek príbeh. ()
Přijde mi to až kouzelné, že se tady v roce 2007 v České republice dívám na film, na který se už před 35 let dívaly děti někde ve vzdáleném Japonsku a který se k nám vlastně ani nikdy neměl dostat. Panda Kopanda vás chytne už od první vteřiny. Tak návykovou písničku totiž nemá snad ani žádná naše pohádka a pokud ji jednou uslyšíte, věřte mi, že si ji budete pobrukovat ještě hodně dlouho. Miyazakiho rukopis se v příběhu rozhodně nezapře. Postavy se sice chovají občas dost divně (třeba hlavní hrdinka se pokaždé, když je šťastná, postaví na ruce a hodí roznožku, takže jí sukně sjede k obličeji a na vás koukají její kalhotky), ale z každé minuty na vás dýchá ta správná rodinná Miyazakiovská atmosféra, kterou ani na dnešní dobu dost jednoduchá animace nemůže pokazit. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (1)
- Zvíře, které pracuje v roli sebe sama v zoo, se objevilo již v roce 1969 v sovětském animovaném loutkovém filmu Krokodil Gena (1971), jenž vznikl podle knihy Eduarda Uspěnského "Krokodýl Evžen a jeho kamarádi". Po práci si táta Panda podobně jako krokodýl Gena nasazuje klobouk, bere tašku a odchází ze zoo domů. (Aelita)
Reklama