Cellista Gauche

Tak prvý Takahataov film čo som videl a je to dosť iné než som čakal. Celkový dojem je mierne nadpriemerný a citlivý príbeh o hráčovi na čelo sa dobre pozeral. Hudba tu zastupuje akoby ďalšiu postavu a dejová linka s mývalom bola úplne super. Koniec bol samozrejme predvídateľný ale inak sa to ani zakončiť vlastne nedalo. (26.11.2010)

Příběh mladého cellisty střídá scény vyprávějící hlavní příběh (příprava na velký koncert orchestru) se scény se zvířátky. Ze začátku je to klasicky ztřešťěná animovaná groteska (kocour či kukačka), zvýrazněná krátkou scénou, kdy orchestr s hlavním hrdinou hraje živě hudbu v kině při promítání jiné animované grotesky, jejíž děj se krásně rozšíří i do světa kinosálu. Pak už se film postupně uklidňuje (mýval), až úplně zvážní (myšky). Ale jako oslava krásy a léčivých účinků hudby je to úžasné. Ať už si o tom Ludwig van Beethoven z obrázku na zdi pokoje hlavního hrdiny myslí cokoli. ;-) (22.01.2012)

Hezké a z hlediska animace špičkové (tady se ten timing jednotlivých pohybů nedá tak snadno ochcat)..... ale co si budeme povídat, divácky je to zatraceně neatraktivní.. Naštěstí úměrně téhle neatraktivitě je nastavena i délka a tak to i zapřísáhlý nemuzikant přečká bez úhony. Takahata je prostě samorost. (20.01.2016)

Tak nějak nevím, proč bych měl sympatizovat s hlavní postavou, která mučí mluvící kočku. Docela by mě zajímalo, proč mi ta scéna byla nepříjemná a proč jsem měl nutkavé přání nacpat tomu parchantovi do ucha pakobru královskou, ale stalo se a i když je ten arogantní parchant na ostatní zvířátka hodný, už mu to moc nepomůže. Filmu zrovna moc neprospívá ani fakt, že ač má jen hodinu, hrozně se opakuje ve stylu Gosha hraje v orchestru, doma za ním přijde zvířátko a tak dále dokola a ani přítomnost sympatické hudby to nevytrhne z průměru. (05.11.2014)

Rukopis štúdia Ghibli je tu miestami výrazne cítiť, nediv teda, že niektoré zdroje Góša uvádzajú ako ghibliovku. Nemá to síce veľmi čarovnú animáciu a vlastne to už na prvý pohľad vyzerá obyčajne, ale aj keď sa tu nájde viacero absenčných nedostatkov, mne osobne výsledný zážitok dosť vynahrádzala symbolika prírody, v spojitosti s hudbou. Myšlienky to malo skrátka pekné, aj keď v tom zjavne nehrali až tak veľkú rolu. Väčšinu času sa na to pozeralo príjemne, niektoré scénky boli veľmi milé, ale hluchých miest tu tiež nebolo úplne málo (za najslabšie časti považujem paradoxne tie, ktoré mali byť pre postup deja najzásadnejšie - teda koncerty). Nakoniec ale tri, veľmi v pohode. Príroda je skrátka najväčšou umeleckou múzou. (07.03.2021)