Režie:
Isao TakahataHudba:
Mičio MamijaObsahy(1)
Zbývá deset dní do konání 12. Městského orchestru a mladý violoncellista Gôshu se má toho ještě hodně co učit, aby ostatním hudebníkům koncert nepokazil. Jedné noci ho však začnou navštěvovat zvířátka (kočka, kukačka, mýval a myška), která mu pomáhají se ve hře na cello zdokonalit. Ve finále mladý Gôshu zazáří jako pravý hudební mistr. (Berseg)
(více)Recenze (15)
Tak nějak nevím, proč bych měl sympatizovat s hlavní postavou, která mučí mluvící kočku. Docela by mě zajímalo, proč mi ta scéna byla nepříjemná a proč jsem měl nutkavé přání nacpat tomu parchantovi do ucha pakobru královskou, ale stalo se a i když je ten arogantní parchant na ostatní zvířátka hodný, už mu to moc nepomůže. Filmu zrovna moc neprospívá ani fakt, že ač má jen hodinu, hrozně se opakuje ve stylu Gosha hraje v orchestru, doma za ním přijde zvířátko a tak dále dokola a ani přítomnost sympatické hudby to nevytrhne z průměru. ()
Rukopis štúdia Ghibli je tu miestami výrazne cítiť, nediv teda, že niektoré zdroje Góša uvádzajú ako ghibliovku. Nemá to síce veľmi čarovnú animáciu a vlastne to už na prvý pohľad vyzerá obyčajne, ale aj keď sa tu nájde viacero absenčných nedostatkov, mne osobne výsledný zážitok dosť vynahrádzala symbolika prírody, v spojitosti s hudbou. Myšlienky to malo skrátka pekné, aj keď v tom zjavne nehrali až tak veľkú rolu. Väčšinu času sa na to pozeralo príjemne, niektoré scénky boli veľmi milé, ale hluchých miest tu tiež nebolo úplne málo (za najslabšie časti považujem paradoxne tie, ktoré mali byť pre postup deja najzásadnejšie - teda koncerty). Nakoniec ale tri, veľmi v pohode. Príroda je skrátka najväčšou umeleckou múzou. ()
Celkem unylé anime, které staví celý film na jednom jediném dobrém nápadu. Ale míň než čtyři hvězdičky tomu nedám, protože k tomuhle cellistovi mám speciální vztah! Začátek filmu mi totiž připomíná mně adresovanou památnou větu od dirigenta našeho studentského smyčcového orchestru: "Je neuvěřitelné, že jediný člověk dokáže rozhodit celý orchestr". (Pozn.: Hrál jsem na housle a ne na violoncello, ale to je, myslím, vedlejší) 70% ()
Sero Hiki no Goushu je adaptací krátké povídky známého japonského autora Kenjiho Miyazawy. Vypráví o mladém roztržitém cellistovi, kterého jedné noci začnou navštěvovat lesní zvířátka a nutit ho k hraní. Můj vztah k Takahatovi zůstal po zhlédnutí tohoto anime stále stejný. Žádné jeho dílo mě zatím nezklamalo (pro kvalitní příběh, kresbu a "Ghibli feeling"), ale bohužel ani neuchvátilo. U Gaucheho vyzdvihuji především dokonalou synchronizaci hudby s obrazem (úvodní scéna je dokonalá) a příjemný humor (přesto, že se zde objevují mluvící zvířátka, nedají se označit za laciný prvek). Chvílemi jsem se bohužel nudila a celkový dojem byl spíše vlažný. 3 ½ * ()
Hezké a z hlediska animace špičkové (tady se ten timing jednotlivých pohybů nedá tak snadno ochcat)..... ale co si budeme povídat, divácky je to zatraceně neatraktivní.. Naštěstí úměrně téhle neatraktivitě je nastavena i délka a tak to i zapřísáhlý nemuzikant přečká bez úhony. Takahata je prostě samorost. ()
Galerie (10)
Photo © Les Films du Paradoxe
Reklama