Hezké vesnice hezky hoří

Hodne dobry film, ktory vsak stale neprekroci hranice priemeru. Tempo nestrhne a v strede filmu zavladla taka priserna nuda, ze hruza. Reziser Srdan Dragojevic je len rutiner, obcasne prestrelky film osviezili, ale inak ide o hroznu nudu. Dejovo je film priserne roztriesteny /caste striedanie vojnovych a mierovych scen/. 60 % (05.04.2016)

dobrý film, zaujímavo strihačsky "zmontovaný", krvavý, krutý, ironický, chvíľami romantizujúci, ale až príliš hladkajúci srbskú dušu a vyzdvihujúci, síce kŕčovito humornou formou, srbskú odvahu, vlastenectvo, obetavosť. Neupieram snahu o objektivitu, no zo samotného námetu filmu (Srbi zahnaný a brániaci sa v tuneli) akoby vyvstával základný srbský pohľad na konflikt, a síce že Srbi boli "zahnaný do kúta" a tak ako konali, konali len kvôli prežitiu. A s tým ja nesúhlasím. To by totiž mohol povedať každý účastník konfliktu. Ono celkovo srbské filmy o Juhoslovanskej vojne mi prídu, ako keby Maďari natáčali film o Trianone, Slováci o Viedenskej arbitráži alebo Česi o odsune nemeckého obyvateľstva po WWII..... takmer určite nebudú natáčané z úplného nadhľadu, ale vždy v nich bude cítiť zainteresovanosť (03.05.2012)

Pět let po natočení filmu jsme se vydali se do Chorvatska k moři. Pamatuji si opuštěnou asfaltovou cestu do poloviny zarostlou trávou. Vydali jsme se k ní a našli místo na stanování. Ráno jsme se probudili na zvláštním místě. Rovina, na které stál stan byla vlastně podlaha rozbořeného domu. Zbytky zdí vstřebala příroda. Pod hromadou psího vína stálo auto, thůje byly ověšené vinou révou, hrozny právě dozrávaly. Všude to vonělo mateřídouškou, bylo slyšet cykády ... Zdánlivě klid a pohoda, ale ta opuštěnost místa byla bolestná. Nevím, jestli tam krásně hořelo, každopádně tam dřív někdo žil, možná tam byl šťastný. Neschopnost dialogu je počátkem nedoruzumění a nenávisti, která často nemá ani reálnou příčinu. K filmu samotnému: Méně je někdy více, určitě chaotičnost a překotný styl vyprávění kazí celkový dojem. Silný byl kontrast mezi bojištěm a čstým poklidem nemocnice i zpěv národních písní. (26.07.2019)

Upřímně řečeno po přečtení résumé jsem od tohoto filmu očekával víc. Přesněji očekával jsem prostřednictvím dialogů a retrospektivních scén trochu hlubší sondu do podstaty novodobých "jugoslávských" válek, do jejich historických příčin a souvislostí, a zřetelnější vyjádření srbských postojů a stanovisek k těmto tématům. Z tohoto hlediska jsem trochu zklamaný, protože Lepa sela lepo gore je "jen" další z řady podobných lehce šílených, divokých a groteskních balkánských filmů s typickou kombinací humoru, násilí a nadsázky. Takže neočekávejte žádné velké historizování a politikaření, ale "jen" srbský válečný film v klasických kolejích balkánské poetiky. Lze ale předpokládat (a já v to doufám), že diváci tohoto filmu se rekrutují převážně z osob, které se o tuto problematiku aspoň trochu zajímají a mají o ní tím pádem podrobnější informace, než jaké nám nabízí naše zaprodaná a tendenční veřejnoprávní média. (14.04.2013)

Výborný film z bývalej Juhoslávie, ktorý naozaj reálne, i keď s prvkami humoru, podáva obraz o občianskej vojne už od jej prvých dní. Kamaráti z detstva Srb a moslim už ako dospelý popíjajú rakiju a v novinách sa objavujú prvé zmienky o začínajúcej vojne. Vojna ich osudy rozdelí, každého na inú stranu a stretnú sa až v samom závere. Takmer celý film sa odohráva v tunely, do ktorého sú Srbi zahnaní skupinou moslimských vojakov. Humor mi vážne sadol, zvlášť v srbštine, to znie skvele a príležitostí na srandu tu je teda dosť. Humor ich neopúšťa ani po niekoľkých dňoch bez jedla a vody a dokážu si uťahovať aj na tému pitia vlastného moču. Film má rozhodne svoje kvality a najviac asi treba vyzdvihnúť skvelý pomer dávkovania drámy a humoru, čo by sa v rukách menej skúseného režiséra mohlo rýchlo skončiť trápnym divadlom. Srbská kinematografia ma už po niekoľký krát presvedčila, že čas strávený pri ich filmoch, nikdy nepokladám za stratený.... Od dnes si pri starej dobrej piesni "No milk today" vždy spomeniem na tento film. 90%. (16.11.2011)