Sním či bdím?

Animace prvních několik minut fascinuje, poté už jen irituje. Stejně je to i s (pseudo)filozofickými dialogy. Některé jsou zajímavé, například dvojce v posteli diskutující o kolektivním vědomí. Ale téměř sto minut poslouchat intošský zvratky se nedá. Na několika místech jsem se smutkem v srdci zavzpomínala na Inception, ale na něj Waking Life nemá ani ve snu. (13.06.2012)

Bla bla bla... (Čím viac rozprávaš o človeku ako o spoločenskom výtvore... alebo o zhluku zmyslov... alebo ako o rozdelenom či zabudnutom, tým si otváraš nové možnosti na vyhováranie sa. A keď Sartre hovorí o zodpovednosti, nemá na mysli niečo abstraktné. Nehovorí o tom druhu bytia alebo duše, ktorý uznávajú teológovia. Je to niečo hmatateľné. Sme to my rozprávajúci sa. Robenie rozhodnutí. Konanie a zodpovednosť za dôsledky. Môže byť pravda, že na svete je šesť miliárd ľudí a pribúdajú. Avšak, tvoje konanie je odlišné. Za prvé, odlišuje sa materiálnymi podmienkami. Odlišuje sa od ostatných ľudí a dáva príklad. V skratke, myslím že mottom je... že by sme sa nemali jednoducho odpísať... a urobiť zo seba obeť rôznych síl. My sa vždy rozhodneme, kým sme. Zdá sa, že tvorenie vychádza z nedokonalosti.Vychádza zo snahy a sklamania. A myslím, že preto vznikol jazyk.) (11.08.2008)

Jsem v šoku. Tento film takové psycho, že ani Hitchcock nemůže konkurovat. Tento film je skutečně pravzláštní a skoro až nepochopitelný... svým způsobem je až nudný. Snímek nám asi naznačuje různé pohledy lidí na svět a také zajímavosti... což by pro mne mělo být více než záživné. Ale nebylo. Animované zpracování filmu, je svým způsobem napůl ohromující, napůl až k mořské nemoci. Styl byl houpavý a zbrklí jako kocábka. Člověk ví jak by vypadal svět po LSD. Celkově film nemá pointu k zahození, ale zpracování bylo bohužel nudné a skoro nezáživné. (10.01.2014)

Waking life je jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděla. Zprvu každého vyleká tím, že je animovaný, protože to vyvolává myšlenku, že něco nebude v pořádku, ale snímek z toho nakonec velmi těží. Ve spoustě scén je využito tohoto podivného zobrazení reality a postupem času zjistíte, že je toto nevšední zobrazení něčím, co posiluje kvalitu snímku, protože přesně vyjadřuje jeho šílenou atmosféru. Hlavní hrdina vás ve svých snech, ze kterých se probouzí do dalších snů, seznámí se spoustou zajímavých postav, které se mu snaží vysvětlit svůj smysl života. V tomto filosofickém duchu se nese celý příběh, který odkazuje na spoustu zajímavých věcí, jakými jsou kupříkladu lucidní snění nebo kolektivní paměť. Divák bude jistě přesycen spoustou myšlenek, které nestihne jen na jedno zhlédnutí vstřebat. Některé jsou slabšího rázu a nejdou moc do hloubky, jiné naopak velmi příjemně překvapí a zaměstnají lidskou mysl na hodně dlouho. Mě velmi zaujala tato: "There are two kinds of sufferers in this world: those who suffer from a lack of life and those who suffer from an overabundance of life. I've always found myself in the second category." Možná vás snímek mine a zůstane vám z něj jen vzpomínka na kvanta postav rozplývajících se v barvách nebo se probudíte do dalšího života obohaceného o spoustu nových cenných myšlenek. (23.01.2012)

S úctou k Linklaterovi nebudu tvrdit, že tenhle snímek je absolutním nepochopením možností a omezení daných žánrem a prostředky animace, ale budu se domnívat, že je pokusem o jejich vědomé překročení, rozleptání. Pochopitelně pokusem odsouzeným k neúspěchu - tento animovaný film jakožto vážně míněná "přednáška" tak dopadá podobně hloupě, jako bychom chtěli točit vážný animovaný western nebo klasicky horor. Chybí možnost vcítění do postav, protože animace nemá nástroje k tomu, vyjádřit naplno pocity člověka, naléhavost jeho tváře atd. Chybí zásadní symbolické prvky, které by příběh nějak zarámovaly a nedělaly z něj jen přemoudřelé povídání v podobě nahazování tezí - navíc v rámci žánru, kde obvykle zcela přirozeně a účelně dominuje vizuální stránka... Pokus překročit meze animace, kterého si sice pro jeho odvahu vážím, ale na který bych se už dívat nechtěl. Nakonce bych měl ještě příspěvek do zdejší debaty o pseudo či ne-pseudofilosofičnosti prezentované "filosofie": podobné žvásty vedu po desátém pivu v hospodě taky. Tyhle generalizující blafy pak mají největší úspěch u hloupějších přírodovědců, techniků, informatiků a podobně, protože tito mají pocit, že během chvíle nahlédli tolik "filozofie", že už je vlastně všechno jasné, nerozporné a vyřešené... (05.02.2008)