Sním či bdím?

Waking life je jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděla. Zprvu každého vyleká tím, že je animovaný, protože to vyvolává myšlenku, že něco nebude v pořádku, ale snímek z toho nakonec velmi těží. Ve spoustě scén je využito tohoto podivného zobrazení reality a postupem času zjistíte, že je toto nevšední zobrazení něčím, co posiluje kvalitu snímku, protože přesně vyjadřuje jeho šílenou atmosféru. Hlavní hrdina vás ve svých snech, ze kterých se probouzí do dalších snů, seznámí se spoustou zajímavých postav, které se mu snaží vysvětlit svůj smysl života. V tomto filosofickém duchu se nese celý příběh, který odkazuje na spoustu zajímavých věcí, jakými jsou kupříkladu lucidní snění nebo kolektivní paměť. Divák bude jistě přesycen spoustou myšlenek, které nestihne jen na jedno zhlédnutí vstřebat. Některé jsou slabšího rázu a nejdou moc do hloubky, jiné naopak velmi příjemně překvapí a zaměstnají lidskou mysl na hodně dlouho. Mě velmi zaujala tato: "There are two kinds of sufferers in this world: those who suffer from a lack of life and those who suffer from an overabundance of life. I've always found myself in the second category." Možná vás snímek mine a zůstane vám z něj jen vzpomínka na kvanta postav rozplývajících se v barvách nebo se probudíte do dalšího života obohaceného o spoustu nových cenných myšlenek. (23.01.2012)

Zpočátku je člověk ohromen originální animací, která dokáže měnit stylizaci i během scény či záběru + velmi povedený soundtrack (něco mezi Až na krev a Dvanácti opicemi). A to byly všechny klady, protože zbytek je pseudointelektuální honitba za chytrými dialogy. Stále si někdo zbytečně povídá o reinkarnaci, smyslu života a podobných ptákovinách. Že jedna postava je dokumentarista "křikloun" Alex Jones už snad nikoho nenechá na pochybách jaký je ve filmu bordel, protože se Linklater výjimečně neukazuje neutrální jako Švýcarko. Deset minut ano, desetinásobná stopáž NE! 30 % (05.09.2009)

"To kým jsme, je vždycky jen naše rozhodnutí." "Je to jako kdyby jste na tuto planetu přišli s krabičkou pastelek. Někdo má 8 pastelek, jiný 16. Záleží ale jenom na tom, co s těma pastelkama (barvama) uděláte." "Funkcí médií nikdy nebylo odstranit zlo ze světa. Jejich úkolem je přesvědčit vás, abychom všechno to zlo akceptovali a zvykli si s ním žít." + filmu - myšlenky, scénář, filozofie, - filmu - nevím, zda je to záměr ale věčně roztřesený jakoby plovoucí obraz mi hodně vadil, příliš intelektuálský až "vědátorský", sama jsem musela vidět na několikrát, příliš napěchovaný dost těžkými pasážemi, chtělo by to víc nadhledu a odlehčení, spousta lidí to nedá.... ;) (21.10.2016)

Pastva pro oči, utrpení pro uši. Na animaci je znát, že vznikla zpracováním filmového záznamu – na takovou dynamiku a přirozenost pohybu žádným klasickým postupem jen tak nedosáhnete. A kdyby Linklater svoje ovečky netlačil do filozofie a nechal je plácat třeba o počasí, baseballu nebo ženských, nemusel by divák ztrácet pozornost hledáním duchaplné jehly v kupách slovního sena. (02.02.2005)

Animačné postupy možno inovatívne, kreatívne a technologicky obdivuhodné. Druhá vec je tá, keď sa tieto nevšedné mihotavé obrázky spoja s hutným filozofickým obsahom. Vznikne "ťažký" divácky materiál - farebný blikajúci vizuál sa zmieša s dialógmi, ktoré svojim obsahom vyžadujú pokojné vstrebanie. Linklater tieto dva kontraproduktívne elementy spojil v jedno a síce ukázal svetu, že také niečo tú ešte nebolo, ale čo z toho, keď je to taký nápor na psychiku, že by necelá hodina v pohode stačila. A v takej podobe by som si to celé vedela aj viac vychutnať. (29.01.2015)