Po krk v extázi

Daniel Craig mě opět přesvědčil, že je podprůměrným hercem, jinak mě však Layer Cake velmi mile překvapil. Povedená gangsterka o těch, kteří tahají za nitky osudu a o loutkách, které žijí v iluzi svobodného rozhodování. Svižný a zábavný film. HUDBA: Ilan Eshkeri, Lisa Gerrard - soundtrack jsem poslouchal docela intenzivně už před filmem, takže jsem byl hodně zvědav, zda byl potenciál využit. A věřte, že byl. Eshkeri byl tou dobou ještě holobrádek, ale s určenou látkou si poradil skvěle. O Gerrard není potřeba dlouze psát, snad jen že Layer Cake Aria je odzbrojující, ale zapomínat by se nemělo ani na instrumentální skladby, která pro film skládala... Ve filmu však uslyšíme množství osvědčených hitů a všechny skvěle použity. Hudební složka tak nemálo připomíná filmy M. Manna... už jen kvůli soundtracku se na film vyplatí podívat! (02.04.2009)

Neskutečně drsná gangsterka s ještě drsnějším Danielem Craigem, který zde potvrzoval, že na Bonda opravdu má. Záda mu navíc kryje výborné herecké obsazení. Na Guye Ritchieho to ale stále nemá, ten si s žánrem uměl pohrát ještě mnohem lépe. Scénář je navíc až moc spletitý a konec natahovaný. I tak ale Matthew Vaughn už ve svém debutu předvedl, že točit opravdu umí. (30.03.2011)

Scénář: J.J. Connolly .. Dospělý pohled na drogovou problematiku, hutně černý, bez nadbytečného odlehčování. Už výtečný úvodní monolog nakopne tuhle jízdu velmi vysoko. Drugs changed everything. C’est la vie. Následuje nutné zamotání příběhu, postavy dostanou hlubší nástin charakteru a vše svižně a nápaditě běží dopředu. Matthew Vaughn, nováček na režisérské stoličce, zvládl svůj debut na excelentní jedničku. Pokud ještě něco tématického přihodí a vyroste z něho nová legenda tohoto chutného (sub)žánru, nebudu se vůbec zlobit. Chladný městský styl, úžasná obrazová nápaditost mnoha scén a brilantní soundtrack tvoří výborný zážitek. Scénář sice v několika místech lehce zaskřípe, ale nejedná se o nic fatálního a to, že celý příběh probíhá a končí velmi neotřele, vynahrazuje drobné zaváhání. 90%. (10.04.2006)

Také jste toho názoru, že už byl skutečně nejvyšší čas, aby Matthew od produkce (kámošovi G. Ritchiemu) plynule přešel za režisérskou stoličku?! Nic na tom nemění ani skutečnost, že se jednalo o „znouzecnost“ potom, co mu dotyčný odřekl účast na chystaném projektu. Nikdy bych neřekl, že tato slova vyřknu zrovna já, ale „jsem nakonec nesmírně rád, že se tak stalo. Kdoví, jaká by byla výsledná podoba....“. Za sebe můžu s klidným srdcem prohlásit, že kdyby byl (alespoň v polovině případů) výsledek (producent-režisér) takový, jako v případě Layer Cake resp. M. Vaughna, měl by divák (nikoliv sezóní), ale celoroční žně. Příběh (nejen) o tom, že do předčasného důchodu se (zvlášť v některých oborech, ne nutně „na ostrovech“), těžko odchází, přičemž než se jeden naděje, zjistí, že „sjíždí přesčasy“. Stejně jako skutečnost, že ne vždy musí být nutně silná pouze káva. I čaj s váma dokáže (po)řádně zacloumat, tj. mít silnou (černo)humornou příchuť. Že ty nejtradičnější (čti nejsilnější) pochází z Anglie, je věc dávno známá, ovšem tento šálek (možná by postačil i jeden doušek) by vám mohl (nejen) nalačno po ránu, utrhnout (propálit) srdce. Čistokrevná žánrovka, inteligentní scénář (podle výrazně přepisované předlohy J.J. Connollyho, to samotným dotyčným ve spolupráci s Mathewem) s přímým tahem na branku (žádná (od)lehčená verze, stále se jede ve vážné poloze (rovině)-mňam), stylovým soundtrackem a silnými figurami (hráči), jímž vévodí (ne)bondovský D. Craig coby XXXX a více než zdatně mu sekundují i ostatní, v čele s irským kudrnáčem (co má velkou slabost pro whisky a zejména zbraně) Colmem Meaneym. Samotný závěr je už potom „pouze“ pověstnou třešínkou na dortu. „C´est la vie!“ Debut jako hrom! 95% P.s. Danieli, kašli na Bonda, volej S.O.S Matthewovi a oprašte prosím obdobnou spolupráci. Nebo jinak (pánové producenti) zapomeňte na Sama (Mendese) a volejte urgentně Matthewa (Vaughna). Mám takový neodbytný pocit, že (v tom případě) se dočkám(e) velkých věcí. P.p.s. vám všem (filmovým fandům), co fotbal přijde jako nudná a veskrze nepotřebná (neprospěšná) záležitost, jedna perlička na závěr. Spolupráce Connolly-Vaughn se upekla právě během cesty vlakem na zápas Eura 2000, Anglie-Německo. Možná si nevybavíte výsledek zápasu, ale (na) závěr tohoto snímku (si troufám rozhodně tvrdit), nikdy nezapomenete.... (03.12.2012)

Jakmile si vzal Ritchie Madonnu, na jeho filmařinu měla tuto zkutečnost tuze neblahý vliv. Naštěstí v nouzi poznáš přítele a tak se do pozice režiséra obsadil Matthew Vaughn. Možná je Po krk v extázi jeho nejméně známý film, ale je zde několik důvodů proč jej rozhodně neminout. Takže Daniel Craig, už tady vidím poprvé probleskovat budoucího Bonda. Důvod číslo 2 je už opětovné ponoření prostředí londýnské galérky. Tentokráte bych řekl, že v trošku vyšší třídě. Tam kde Sbal prachy a vypadni ukazují spíše drobné podvodníčky, zde se už dostáváme na podstatně vyšší úroveň. Spousta postav má už přeci jen vkus a dokáží někoho nepohodlného zlikvidovat lusknutím prstu. Ritchieho ztřeštěné nápady, jsou nahrazeny mnohem uhlazenější a více sexy kamerou. Děj je navíc mnohem složitější i s nějakým morálním poučením na závěr. Je možné, že ve své době některý divák ani nepostřehl že režíruje někdo jiný než Guy. 80% (21.09.2020)