Usínání

Tři příběhy o životní krizi v různých podobách. Spojuje je jakási zvláštní ospalost a s ní spojený strach, že se nedokáží v ten pravý okamžik probudit a tak se všemožně divnými způsoby snaží změnit svůj dosavadní život. I když scénář napsal některým postavám dost praštěné chování, výsledek vyzněl dost dobře a inteligentnímu diváku usínání u filmu rozhodně nehrozilo. (02.12.2015)

Ktože to vo filme Magdaleny Piekorz vlastne zaspáva? V jednej z troch línií žena - doslovne. V druhej, v prenesenom slova zmysle, muž. V tretej línii, venujúcej pozornosť homosexuálnej dvojici, zaspáva spoločnosť. Je sympatické, že režisérka dodala všetkým trom častiam príjemne letargický a názvu zodpovedajúci nádych. Napriek tomu film nepôsobí ucelene, pretože v závere (SPOJLER?) prepojila len dve z nich. Spomínaný príbeh homosexuálneho doktora a jeho mladého milenca akoby si prišiel do Sennosci oddýchnuť z iného filmu, ten by sa mal ale niesť v existenciálnejšom duchu a skôr než usínanie by preň mohli byť typické prebdené noci... (03.08.2009)

Nechcem ísť do pekla. Hneď prvá vec v pekle je to, že ti ukážu všetky zmeškané príležitosti. Aký by bol tvoj život, keby si sa správne rozhodoval. Vtedy uvidíš chvíle šťastia, ktoré si premrhal, keď si spal. A aký by bol tvoj život, keby si sa prebudil. A potom si sám na celú večnosť. Nie je tam nikto a nič. Iba ty a tvoje výčitky svedomia. (15.11.2016)

Využívání proplétání vztahů je poměrně obvyklý prvek. Tady je ale odlehčen bizarními fobiemi jednotlivých postav, mimoto každá část je zajímavá. Ať se jedná o nešťastně oženěného spisovatele. Mladého lékaře, překonávající problémy homosexuálního vztahu se sígrem z ulice. Nebo herečku trpící narkolepsií, jejíž utkvělá představa není tak utkvělá, jak se zdá. (02.08.2009)

Magdalena Piekorz podruhe a opet skvele. Obsah filmu muze zavadet k predpojatosti, ze se jedna o dalsi z mnoha festivalovych vztahovych dramat, ale nenechte se zmast. Stejne jako ve Sramech postavam verite kazdou vetu a ve filmu je kus zivota oprosteny od jakekoliv zybtecne hysterie. Vnitrni trauma postav je diky vybornemu scenari a rezii citit i beze slov. Stejne jako prechozi Sramy mely zabeh do socialni problematiky (nejsilnejsi proud v dnesnim Polskem filmu), tak Sneni se radi do neprogramove sekce duchovne-spiritualnich filmu (rekneme cca treti nejsilnejsi proud). Moc krasne se na ten film diva, pise o nem. I pres vcelku jednoduchou typizaci a zarazeni je to nezapomenutelne dilo. Magdo, jste uzasna. Prijedte s timto filmem zase na trinecky festival. Dotahnu do salu celou severni Moravu. (17.02.2009)