Bokovka

9 / 10 Hlboké, no prchavé a v pomalom bluesovom tempe sa nesúce životné pravdy zapíjané trpkým Pinotom Noir patria medzi moje obľúbené nápoje - Bokovka je film zrejúci ako víno, o ktorom (no nielen o ňom) pojednáva, a jedna veľká, nezabudnuteľná cesta vstriec viničným sadom v Santa Ynez Valley v príjemnej spoločnosti úžasného a hlavne uveriteľného hereckého dua Giamatti-Church. Neviem ako vy, ale ja sa s nimi vždy veľmi rád zveziem. (11.02.2006)

Ona by to byla velmi příjemná oddechová komedie i s menším přesahem do dramatu, kdyby netrvala přes dvě hodiny a zároveň se tak líně netáhla. Na základě dvou viděných filmů Alexandra Payna jsem pochopil, že tento režisér se rád vyžívá v pomalém tempu, žel jím vytvořena atmosféra mi až na pár míst opět nepřipadala tolik výjimečná, abych byl jeho filmem přímo uchvácen a zážitek z něj mi připadá spíše zapomenutelný. Dojem mi pozvedají poměrně sympatičtí hlavní herci, z nichž mě Paul Giamatti upoutal svým jemně vtipným civilním projevem už v o rok starším filmu Můj svět, hodně scén svým „nezávislým“ herectvím pomáhá táhnout, mému oku neunikla ani přirozená krása Virginie Madsen a dobrou polovinu se mi tahle příjemná obyčejnost většinou líbila i na celém filmu. Jak ale příliš nejsem milovník vína a pomalu mě pak začínají unavovat filmy na téma, jak si někdo z hlavních hrdinů strašně touží za každou cenu co nejvíc zaš*kat – a navíc čím dál víc mi připadalo, že Bokovka často o ničem jiném než o vínu a touze po sexu není – tak mě spolu s líným tempem a dlouhou stopáží časem přestával bavit i tento film. Působivějšího sdělení jsem se dočkal až v posledních scénách s postavou učitele. Ohledně druhé postavy: v rozporu s tím, co plánuje za týden a tím, co chce prožít během toho týdne, mi stejně jako před měsícem u Cassavetesových Manželů zase rotovala v hlavě myšlenka z jedné písně Chladila a Simonové: „Když muž je muž, tak proč se žení, bláhový...“ :o) A já vlastně tenhle rozpor v okamihu přímo nedlouho před svatbou u něj teprve nechápal. [65%] (27.09.2023)

(1001) Teď si nemůžu vzpomenout, v jakém filmu, ale někde jsem viděla Paula Giamattiho hrát zmrda a od té doby už mám problém ho vidět nějak jinak než tak. Takže tady toho "huggable" moulu od něj neberu a ničím jiným mě film nezaujal. A drahý bože můj, proč je to tak dlouhé? Chybí mi ty staré dobré časy, kdy nezávislé filmy měly hodinu dvacet, hodinu třicet max a hotovo. A bylo tam všechno, co člověk potřeboval vidět. (27.01.2015)

Feel good podívaná do výseku života dvou přátel, kteří mají tak trochu krizi středního věku a tak trochu i pracovní, ale chtějí si alespoň týden užít na cestě za "degustací" vín, ovšem každý z nich má trošku jinou představu. Přirozené, civilní, sympatické, dojemné i vtipné, co víc si přát? Bohužel mě to osobně nikdy/nikde neuchvátilo, jak by nejspíše mělo... (21.03.2016)

Takovej malej, milej film. Bohužel naprosto o ničem. Víno nepiju a rozlišim od sebe akorát červený a bílý, takže mě fakt nebralo, když postavy půlku filmu akorát ochutnávaj víno a kecaj o tom, jakou má to víno barvu a jestli voní nebo smrdí. Označení komedie je dost mimo. Já jsem se zasmál poprvé asi 15 minut před koncem a podruhý, když jsem tady zjistil, že v tom hrál Adolf Hitler. Ale vůbec jsem si ho ve filmu nevšim. Asi hrál hosta na svatbě a ztratil se v tom davu lidí. Jinak když jsem tady zahlídnul v komentáři od Civala něco o přirození, tak jsem si už skoro začal myslel, že taky jednou napsal komentář k věci. Chtěl jsem mu dát v první chvíli za pravdu, protože jsem si hned taky pomyslel cosi o píčách a kokotech. Ale on to s tim přirozenim myslel evidentně nějak jinak... (03.01.2014)