Super prohnilí

Včera jsem viděl jinou pozdní komedii s Philippem Noiretem v hl. roli Řidič a fantom (1996) a ačkoliv měla zde jen "modré" hodnocení, zcela původní svěží záležitost navazující na staré tradice ve francouzské komedii jsem ocenil mnohem víc, než volné pokračování konkrétního slavného filmu po téměř 20ti letech. Super prohnilé jsem spočátku vnímal jako zoufalý pokus, kde Claude Zidi již mele z posledního a jeho film působí až neuvěřitelně vyčpěle (výjimkou byla snad jen úvodní scéna s černohumorným prvkem v podobě kapek krve z policajtova nosa, které stříkají na zatčeného tělo i průkaz). Později se film rozjel docela slibným směrem, nicméně původní atmosféra už za ta léta dávno dozněla, Francis Lai se v některých motivech své hudby uchýlil přímo k technu a Zidi se po hodně nudném rozjezdu dopouští pak v závěrečné třetině pro změnu akčního děje plného velkých výbuchů, efektních (ale pocitově spíše rušivých) střihů a souběžné akce probíhající ve dvou scénách najednou na rozdělené obrazovce. Inu, proč ne... za ta léta se trendy v kinematografii změnily, přesto oceňuji, že Zidi coby tvůrce dokázal po tomhle rozpačitějším filmu již odejít z filmové scény včas. Tentokrát jsou už moje 3 hvězdičky již zcela na hraně, za některé chvilky, které mě rozesmály (ale nebylo jich moc) nebo vhodily do napětí (byť až spíše v druhé polovině), snad i za místy mile předvedenou nostalgii směrem k původnímu filmu je dávám. Byť už se zde dost tlačilo na pílu a tam, kde v roce 1984 se ještě něco s jistým společenským přesahem sdělovalo, tam se v roce 2003 stejní tvůrci zmohli už jen na divácky efektní kus s původním tématem zahnaným až do zcela neuvěřitelného extrému. 55% (26.09.2020)

Stejně jako oba předešlé díly, i tento se vyznačuje lidskou moudrostí v podání Noirota a dobrosrdečnosti jeho kolegy Lhermitteho. Tentokrát Noirot nechtěně „ztratí“ velké množství peněz čínskému překupníkovi a musí je nahradit. Nejdříve si změní totožnost, pak se díky tomu zaplete do krádeže v bance a nakonec s bývalým kolegou a dalším mladíčkem ošálí celou francouzskou policii. Dívá se na to krásně, je to vtipné i moudré, má to grády. Prostě výborný film. (05.01.2006)

Mně se tenhle třetí díl asi líbil nejvíc z celé trilogie. Rozhodně se po druhém, spíše trapném díle, který až příliš opakoval to, co se povedlo v prvním díle, jedná o posun trochu jinam, v příjemném duchu, s netrapným, spíše nostalgickým úsměvem, a i když by se zde pár kýčovitých a strnulých míst, které se nepovedně snažily vyznít vtipně, našlo, shledávám tuhle komedii za povedené rozloučení s Reném a Francoisem. (02.10.2017)

Trojka se vydává trochu jinou cestou než předchozí dva díly. Místo korupce se příběh soustředí na jeden podfuk a jednu velkou krádež. Změnu tématu jsem ale docela uvítal, protože z uplácení už by se toho moc kloudnýho nejspíš vymyslet nedalo. Superprohnilí měli šanci se svojí zábavností vyrovnat pohodovýmu prvnímu dílu, kdyby nebyl scénář zbytečně překombinovanej. V podstatě jsou tu tři dějový linie, který spolu moc nesouvisej (nostalgicky a dramaticky laděnej úvod, kde se oba parťáci opět potkaj; komediální podivaná se stážistou a "dcerou"; akčně laděnej závěr). Chtělo to aspoň jednu ze tří částí vynechat a rozvinout dvě zbývající, pak by snímek působil mnohem komplexnějším dojmem. Pořád jde ale o žánrovej nadprůměr, tři silnější hvězdy. (06.05.2012)

Nejslabší díl z celé trilogie, tuším jediný bez záběru na Sacre Coeur, který se vlastně mohl natočit jako samostatný film bez nějaké návaznosti na něco z minulosti (on i druhý díl vlastně zrovna nenavazoval na první). Dávám slabší 3 hvězdy, vzhledem k tomu, že mě to z kraje trochu otrávilo motivem Reného až po uši v obrovském dluhu, následně jsem bez nějakého většího zájmu sledoval, jak to vlastně dopadne - prostě mě to nevtáhlo do děje. Ta loupež v bance s pohazováním výbušnin dle návodu byl snad vtip, ne? Mladý zelenáč mi chvílemi připomínal Blbce k večeři a vůbec celý scénář byl tak trochu slátanina. Zidi, Noiret a Lhermitte se snažili, za to děkuji, to je tak ale vše. (16.08.2009)