The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
POST-MATRIX (i post-animatrix). Tahle sekvence se jako jediná posouvá za příběh samotného Matrixu. Je to trochu psychedelické, trochu 'pozérské', ale nicméně rozvíjející (a proto byl Animatrix stvořen, ne?) Stejně jako u Druhé renesance tu vidím určitou paralelu s R.U.R. - na rozdíl od ní je ale tohle natolik POST, že je to i originální. ()
Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) ()
Pribeh, ktory nam predklada uplne novy pohlad na svet matrixu. Zlozity, hlboky, nie jednoduchy na porozumenie, no o to viac priestoru ponuka na rozmyslanie. Bohuzial nemam rad animaciu, ktora takto okato kombinuje kreslenu a 3D grafiku ( velmi podobny problem ma film Karas) a nech to pasuje k obsahu sebeviac, cisto rucna animacia by mi tu sedela omnoho viac. To ma odradzuje, aby som si snimok pustil znova. (8/10) ()
[4,5*] Deviaty, záverečný diel rozmanitej a podmanivej zmesi krátkych filmov zo sveta Matrixu, nazvanej The Animatrix. Skvelé vyvrcholenie a pre mňa najlepší diel celkovo. Ide o akési rozjímanie nad dušou robota, ktoré má mimoriadne nezvyčajnú náladu a oplýva veľkou nápaditosťou. Výtvarné spracovanie je doslova vizuálnou nádherou, obzvlášť pri tých simuláciách len neveriaco, s nemým úžasom hľadím, akým skvelým spôsobom sa s tým tvorcovia vyhrali. ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama