Jenom člověk

Španělský komedie se mě začínájí docela líbit. Na první pohled zcela normální lidi se brzo promění v neskutečné postavy v absurdních situacích. Humorné dialogy s narážkamy na palestenicko - izraelské vztahy střídaly brutálně vtipné scény. Slepej dědek s puškou, zmrzlá polívka, palestinec v izraelské rodině své milé, dodávají humor velmi slušné kvality. Opravdu vřele doporučuji, přeci jen každý jsme jenom člověk a potřebujeme se občas dobře pobavit. (29.08.2007)

Podobně jako ve Fotr je lotr, i zde se snoubenec seznamuje s rodinou své nastávající. Není to však žádný Jebal, nýbrž Palestinec. A Palestinec v židovské rodině nevěstí nic dobrého, takže z toho může být stejně dobře komorní psychologické drama, jako potrhlá komedie. Dominic Harari se prozíravě rozhodl pro druhou možnost a natočil jednu z nejvtipnějších evropských komedií posledních let. Rodinka, do které je Rafi přiveden, není z těch nejnormálnějších: bratr, fanatický, dogmatický žid; jakože těhotná pětiletá neteř; sestra, nadržená nymfomanka; nevidomý a ozbrojený děda, válečný veterán; jen na oko úplně normální matka a nejspíš notoricky nevěrný otec. K tomu si přidejte jednu zmraženou polévku, ztrátu paměti a pochroumaného housera v bidetu – může tohle nebýt sranda? Kadence vtipů je pozvolna stupňovaná až k nevkusné, přesto enormně vtipné scéně s dědou a Rafim na toaletách – jde o pomyslný vrchol, kdy by snaha o extrémnější vyhrocenost celé situace mohla celý skeč rázem pohřbít, k čemuž však zde, ani jinde ve filmu nedojde. Jenom člověk se jakožto zástupce španělské kinematografie vyznačuje větší temperamentností i otevřeností v některých scénách (sem tam nějaké to sprosté slůvko či odhalené ženské ňadro). V poslední třetině vtipů ubývá a více pozornosti je věnováno kostlivcům ukrytým ve skříních jednotlivých členů rodiny. Film dokáže být v této rovině pro změnu vážný a citlivý, takže mnoho neřešící konec vyznívá hořkosladce. Důležité je každopádně několikrát zopakované „je to jenom člověk“. A tohle je jenom komedie. Ale jaká! 80% (20.02.2008)

Pohodová a rozhodně nápaditá komedie, která romantická příliš není, ale z malého problému dokáže udělat velký a co je hlavní dokáže pobavit. Příjemně, naléhavě, ale i pohodlně a dokonce má i co nabídnout. Přeci jenom vztah Palestince se židovkou je unikátum samo o sobě a když k tomu tento je okořeněn jednou ne příliš povedenou večeří, je o zábavu postaráno. Bavit se u toho dá a to je podstatné, ortodoxních legrácek jsem si při sledování totiž užil opravdu dost. Pozor jen jestli na to bude koukat někdo s podobném zaměření at islámským nebo židovským a nebude se mu to zamlouvat vždyt je to jenom člověk. --- Co dělá houser v koupelně? - Našel jsem ho v parku. Přijela rodinka a přejela ho teréním kočárkem. (25.07.2007)

Veľmi inteligentná a hlavne vtipná komédia, ktorá si berie na mušku nevraživosť medzi Arabmi a Židmi .... Toľko zvrhlých a "nesvätých" Židov pokope len tak nevidieť ... Radodajná dcéra, neukojená matka, i neofanatický synáčik panic .... Len škoda, že ten nadhľad a humor nebol aj v Izraelskej produkcii . A inak hlavnú úlohu v tomto filme má predsa len polievka .... (29.08.2007)

Tématem mi to trochu mi to připomnělo Dobrodružství rabína Jákoba Gérarda Ouryho, to je taky bláznivá komedie zabývající se tématem náboženských konfliktů. A zatímco v Jákobovi se pořád putuje, tady se celá polovina odehrává v bytě židovských rodičů. Je tu zajímavá sestava postaviček, které jsou opravdu k popukání. Ale ačkoli situační zápletka je vynikající, dialogy by potřebovaly trochu předělat, i když mezi nimi sem tam najdeme nějaký skvost. Možná kdyby se natočil americký remake, nemuselo by to dopadnout špatně. Scénář by musel napsat ovšem Neil Simon nebo někdo takový, protože by dokázal zachovat duch originálu a zároveň vylepšil ty dialogy, které to trochu stahují dolů. 3,5* (15.02.2007)