Obyčejní hrdinové

----- "Za sto let po nás ani pes neštěkne, ale hvězdy budou stejný ..." ----- Velice bolestné a výmluvné drama o nenadálé těžké ztrátě, která zpřehází všechno, co zdánlivě fungovalo - a odkryje přitom slabá a zranitelná místa. Závěr možná až tak úplně nepřekvapí, ale to na jeho síle a významu nic nemění. (10.12.2010)

Kdybych měl Imaginary Heroes k něčemu přirovnat, hned by mě napadl Americký sen. Jenom v Imaginary Heroes je sledovaná rodina ještě víc rozhozená a to, co se v ní děje, je ještě víc temnější. Abychom neupadli do úplné deprese, režisér do příběhu vkládá veselou hudbu, která povedeně kontrastuje s dějem. Všichni herci jsou výteční a je velká škoda, že film unikl většímu diváckému úspěchu. Ambice má velké. (04.06.2005)

Vždycky nejvíce zaujmou neobyčejné příběhy obyčejných lidí. Ze začátku jsem tenhle film vnímal jako dramatický příběh další americké rodiny, která nemá všech pět pohromadě, ale musím uznat, že po chvíli se mi ty postavy docela dostaly pod kůži. Hlavně táta v podání Jeff Danielse, který je skvělý všude, kam se podívá. Michelle Williams, Emile Hirsch a Sigourney Weaver ale také nebyly pozadu. Když nad tím přemýšlím, tak musím říct, že tady to hvězdné obsazení v tomto nezávislém filmu splnilo svůj účel. Udělal jsem si k ním vztah a právě díky ním nakonec hodnotím takto vysoko. (26.04.2014)

,,Nikdy nepochopíš k čemu jsem ti dobrá, dokuď neumřu"..... Obyčejný příběh obyčejných lidí, které poznamenala tragická událost a každý se sní snažit vyrovnat po svém. Řemeslně zvládnutý pohled do nitra lidí, kde z každého jejich jednání je cítit bolest, kterou prožívají. Během filmu můžete přemýšlet - ,,stalo se něco?" Samozřejmě, ještě žiješ". ,,Zasloužím si to?" A zjistit, že k tomu, aby jste doma něco změnili, není třeba plastické operace žádného člena rodiny. V jednoduchosti je krása. Mě to přilepilo do ,,sesle" svojí lidskostí. A velký podíl na tom mají herecké výkony. Všech! A přemýšlím, jak bych se dokázal vyrovnat s takovou situací já. Ne každej totiž může bejt hrdina. (26.06.2007)

Filmy o vyrovnávání se se ztrátou člena rodiny jsou většinou dost patetické a vůbec je nevyhledávám. Na tenhle jsem narazil náhodou a musím říct, že se mi ten tragikomický přístup k látce líbí. Jsou tam chvíle veselé, ale taky chvíle, kdy už se nechcete koukat dál. Pod celým příběhem se ovšem vine naprosto zásadní poselství, a to že život je silnější než smrt, a nedá se s tím nic dělat. Takže ať je to ve sračkách jak chce, nakonec se žít dál prostě musí. Co víc od filmu v tomhle žánru si přát, ne? 80% (21.04.2015)