Twentynine Palms

Na Dvacetidevíti palmách se dá vyzdvihnout více věcí. V prvém plánu na sebe upozorňuje hlavně narativní strukturou a také častými sexuálními scénami (což jsou také hlavní dva body, díky kterým bývá diváky zavrhována). Jejich vzájemné spojení je však úspěšnou symbiózou. Explicitní erotické scény snad nešly natočit lépe a to, co v nich obraz nabízí, není rozhodně ukojení. Spíše naopak jsou divákovi ukazovány pečlivě distancované, odtažité, jako estetické objekty, které se nesnaží dráždit divákovo libido. Zcizovacím efektem na diváka působí i způsob vyprávění filmu - rozvolněně a místy i úplně vyprázdněně. O to více šokuje diváka závěr filmu, kde se vlastně v posledních minutách poprvé začne odehrávat nějaká dramatická akce, kterou by šlo nazvat klasickým filmovým vyprávěním. Teprve zde dostanou postavy motivace a jejich charaktery se začnou rozvíjet. Diváka tak z rovnováhy nevyvede ani tak obsah akce, která ho na konci čeká, ale už vlastně jen to, že se něco dramatického děje. Na konci filmu jsem už jen seděl a nedýchal. Samozřejmě by to ale bez té hodiny a třičtvrtě předtím nemohlo vůbec fungovat. Jsem nadšený! (08.03.2009)

Tento film mě opravdu překvapil. Skutečně stojí za to sedět v kině tu hodinu a půl, kdy se prakticky vůbec nic zajímavého neděje, abyste se pak o to víc všimli, až se něco stane. Rozhodně si nenechte od nikoho vyžvanit jak to dopadne a vlastně nechtějte o filmu vůbec nic slyšet, dokud ho neuvidíte sami, jinak se připravíte o luxusní zážitek :) (08.09.2008)

Vyprázdněná narace je pouhý protismyslný termín, ve skutečnosti se nikdy nedíváte na nic, co by neumožňovalo tušit konkrétní, díváním vznikající příběh. Film si právě proto dlouho držel mou pozornost, přesně tak dlouho, dokud se pohyboval v hranicích možností, že velice nesnadno vytěžitelný příběh svébytného, právě budovaného vztahu a druhu přitažlivosti - či snad vzájemné závislosti - dvou jedinců sleduji... Z jedné strany vedla tenká a zužující se hranice mezi nedostatkem informací a nečekaností a zdánlivou protichůdností těch, které divák přeci jen dostává, z druhé strany mezi množstvím rozporů a dovršující se stopáží. Z obou dvou stran sbíhající se a nebezpečně se tenčící hranice spějí k vyvrcholení, divák začíná být lehce nervózní, jestli se ve špičce opravdu setkají ve scelující pointě. Jakmile se chvíli před takto napjatě čekaným koncem film brutálně zlomí, hranice se setkají o kus dřív, úplně mimo ohnisko - mohlo by to být nesmírně působivé, ale není - protože prvoplánovost takového zásahu všechno přebije svou vlastní trapností. ** Myslím, že jsem pochopila a rozvedla si v hlavě všechno, co se dá z oné nečekané pointy zpětně dovodit, o postavách a jejich motivacích, po všech nitkách, jenomže je to pořád málo, pořád jsme ve stejném, nově nastoleném prvním plánu, který nenahradí a nevysvětlí to všechno jemně budované, co jsme sledovali celé dvě hodiny předtím. Ono nevyzpytatelné vyvíjení napjatého vztahu, zdánlivé nelogičnosti v chování každé postav zvlášť i vzájemně, to, na co byla upnuta vnímavost diváka a co všechno pozorováním nasbíral, zůstane ladem, nevyužito, vyjeví se nahodilost a libovolná zaměnitelnost předchozích scén, které držel v nejširším možném předrozumění, jeho soustředěnost a všímavost zůstane vysmáta, dvě hodiny takového dívání nejsou zpětně nijak zhodnoceny - závěr překvapivě udeří, ale místo aby vyjevil víc a nabídl možnost bohatší interpretace, zabije všechno, co si divák cestou filmem přinesl. ** A navíc narozdíl od předešlých dvou hodin je natočen nešikovně, toporně a nefunkčně - prvoplánovost a mechaničnost, chtěnost zapůsobit místo skutečné působivosti je tu velice citelná. A bohužel od toho momentu takto zpětně vystoupí i celý snímek, jakožto chtěný a zamýšlený, ale neúčinný. Zpětně je totiž jasné, že herecké výkony, scénář a nejasná kamera mohly být nelogické a rozporné jakkoli, klidně i špatně napsané, špatně zahrané a špatně natočené - protože není vůči čemu je sepnout a posoudit, jejich jedinou funkcí je, že tak či onak nepůjde o to si je vykládat. ** Vrátím-li se tedy oklikou k pojmu vyprázdněná narace, který se znovu tlačí na jazyk, pak u tohoto snímku to zpětně platí v novém významu - konec ukáže, že jste si celý ten málo dourčený a přitažlivý narativ budovali opravdu naprázdno. (22.07.2011)

Co si o tomhle snímku myslet, to vážně nevím. Od začátku jsem tušil, že se bude jednat o nafouknuté nic, které možná, dá-li bůh, přeroste v nafouknuté něco a aspoň závěrem film divákovi o sobě cosi napoví. Zajímavé, že to bylo přesně naopak. První část, ač zdlouhavá a nicneříkající, mě docela zaujala. Mělo to svým způsobem atmosféru, člověk mohl každým okamžikem čekat nějaký zvrat, jenž mohl přijít odkudkoliv a v jakékoliv podobě. Ke konci začala atmosféra upadat, film sklouzl k účelovosti a vše vygradovalo se závěrečnou scénou. Bože ta byla tak neskutečně pitomá, že sem to neviděl ani v C-čkových horrorech. No a epilog mluví sám za sebe. Nechci však tvůrci upírat právo na ocenění aspoň za tu první část, kterou mě dokázal zaujmout. (10.10.2009)

Velice velice silný film o jednom výletě jednoho zajímavého páru. Rovněž také hodně ojedinělý snímek. Provází jej pomalé, rozvláčné, ambientní plynutí času v pouštní krajině, maloměstečku a jeho hotelu, pouze s mírnými dějovými kudrlinkami, které pomalu pluje k velice kontrastnímu konci. Snímek ukazuje několik úrovní plynutí času, od klidných ambientních proplutí pouští či vodou, přes časté sexuální scény, menší či větší neshody Davida a Katije až po onen konec. Tyto hladiny mezi sebou velice ostře kontrastují, každá drobná neshoda Davida a Katije působí nepříjemně oproti harmonii a plynutí okolní krajiny...a tyto neshody poté zase působí zcela nicotně oproti šokujícímu rozuzlení. Veškeré události jsou ale stále vyprávěny jako dříve a...prostě stále plynou. V rámci pozvolného, nevzrušeného, takřka bezdějového plynutí se film snaží být opravdu důsledný, nechce ani abychom se s hlavními postavami ztotožnili - Katija je emočně labilní, má sklony k hysterii a vůbec nepůsobí že by měla od přírody dáno mnoho rozumu, David je takovej trochu namyšlenej egoistickej macho kterej taky občas působí, že pořádně neví co chce. Jinak herecké výkony zvládnuté naprosto na výbornou. Je až neuvěřitelné, do jakých kontrastů nás film vrhá - ať už dějových nebo věcných (Katija francouzsky mluvící ruska, David pravděpodobně z L.A., do toho to americký maloměsto a místní dementní úchylný hovada...). Balancujeme od příjemných meditativních dojmů až k pocitům velmi nepříjemným a později k čirému strachu, kterého jsem s přibližujícím se koncem (a neustálými náznaky a falešnými očekáváními) zažil opravdu hodně. Takováhle bilance směřuje opravdu až k jakési existenciální rovině a výpovědi celého díla. Film svým zpracováním a formou hraničí až skoro s experimentem a experimentální kinematografií. Tohle je opravdu mistrovská ukázka hry s divákem, jeho očekáváním a smysly. Upozorňuji ovšem rovněž, že je to opravdu spíše podívaná pro náročnější, artověji založené diváky. Experimental-ambient-horor-exploitation? Fakt velká pecka a mega zážitek, doporučuju. (23.11.2010)