Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Bob Dylan je bezesporu zajimava "osobnost", ktera laka filmare uz peknou radku let, at uz co se tyce jeho ucinkovani ve filmech, z nichz nejznamejsi je asi vedlejsi role v Peckinpahove Pattu Garretovi a Billy Kidovi, pro nejz slozil i legendarni hudbu, ci tvurci chteji nahlednout do jeho soukromi a on je necha a poskytne jim dokonce neuveritelne mnozstvi video-materialu (Scorseseho No Direction Home), nebo naopak ne (zaloba pro tvurce Warholky, v niz je neprimo obvinen ze smrti jedne z postav). "Muze byt ale "osobnosti" nekdo - clovek, ktery vlastne nema poradne ani vlastni identitu, chybi mu vnitrni integrita?", taze se tvurce Sametove extaze Todd Haynes, ktery to (opet) prehnal se stopazi. Nejzajimavejsim pak na I'm Not There neni, ze Dylana hraje 6 ruznych postav, ale to, jak je tahle bezpochyby originalni biografie, vyhybajici se umne vsem schematum typickym pro biografie slavnych lidi poslednich let, vypravena. Paradokumentarni zpusob umoznuje uzivat archivni zaznamy, nechat promlouvat hvezdy ve vedlejsich cameo rolich a menit zanry, vystizne preklenovat dobu a z nekterych scen udelat videoklipy... ovsem kvalita a atraktivnost vyse zmineneoh zavisi na hereckych vykonech, kdy dle ocekavani exceluje Cate Blanechettova, jez se nejvic paradoxne podoba Dylanovi, a Christian Bale maximalne prekvapi svym zpevem a Heath Ledger vybalancovanim polohy herce ve filmech a nedobreho manzela, obsazeni Richarda Gerea jakozto westernove postavy je pote spatny castingovy tah, ktery se mu povedlo ustat s prekvapivou gracii. Jenze film vypravejici o osobnosti bez identity a integrity postrada i tu vlastni a stava se tak do jiste miry nesoudrznym. (07.12.2007)

Přestože má film přes dvě hodiny, jsou některé tváře Boba Dylana tristně nevyužité (mám namysli především výborného Christiana Balea). Jakožto fanoušek kytarové scény jsem si tento experiment vychutnal (i když ta stopáž byla i na mě docela velký sousto) a to ani nemusím patřit mezi bezmezné Dylanovi obdivovatele (a co jich po světě běhá, že? :)). Za pozornost rozhodně stojí Cate Blanchett a to ani ne kvůli tomu, že hraje postavu mužského pohlaví (stejně je ze všech těch představitelů Dylanovi fyzicky nejvíc podobná), jakožto spíš tím, kterak dokázala tohoto folkového básníka přesvědčivě zahrát (chvílemi od originálu skutečně nerozeznatelná). Po druhé bych to už asi nedal, ale i tak je to velmi velmi zajímavá podívaná, doporučuji. (04.01.2013)

Zajímavý experiment. Haynes si na tomhle snímku dal asi dost záležet a pojal příběh o Bobu Dylanovi hodně novátorsky, až klasická biografická dramata vedle tohoto svěžího vánku blednou závistí. Střídání barvy obrazu, kamerové hrátky, zajímavý střih, různá směsice zvuků a hlavně rozštěpený děj na několik osobností točený napolo dokumentárním stylem. Trio Bale-Ledger-Blanchett si zaslouží ovace. Bohužel je snímek tak netradiční, až vám bude trvat než všechny ty vlny režisérských nápadů, které na vás útočí, vstřebáte a dozvíte se krutou pravdu: tohle není životopisný film o Bobu Dylanovi, tohle je studnice mysli Todda Haynese o něm, který se nechal strhnout formou a zahleděn sám do sebe přestal vyprávět a jen na diváka ušil nic nevypovídající audiovizuální lahůdku. Proto ti, jež se chtějí o Dylanovi něco dozvědět víc, ať to proboha nečekají od tohoto filmu. Šeredně by narazili. [Přesná stopáž: 136 min] (22.08.2008)

Hned na začátku bych chtěl říct, že tohle není film pro každého. Ocení ho hlavně příznivci Boba Dylana (díkybohu, že jsem jeden z nich). Je to rozhodně originálně natočené, často jsem se však v ději (jestli se tak dá nazvat) ztrácel, možná mělo být nějak jednodušeji podané vystupování těch 5-6 herců, kteří měli hrát Dylana v různých životních obdobích. Rozhodně to však není špatný film, jen to chce se do něj ponořit, přemýšlet nad ním, nad charakterem všech postav...Některé ze situací však byly geniální - viz.povídání s Ginsbergem z jedoucího auta:) U mě by to bylo za 3*, hudba film však staví o stupínek výše. P.S. Osobně dám ale vždy radši přednost No Direction Home od Scorseseho...;) (16.01.2008)

O barvitém životě Boba Dylana by se jistě dal natočit tuctový film. Todd Haynes to naštěstí neudělal. Hlavní roli tak vytváří šestice rozdílných herců a liší se i materiál a styl snímání. Navíc má každá postava jiné jméno, z nichž ani jedno nemá iniciály B. D. Nejvíc pozornosti po zásluze strhává Cate Blanchett, která Dylana v jeho rockově-drogovém období nehrála, prostě se jím stala. Překvapením pro mne byl spíš Richard Gere, ze kterého se s pomocí maskérů také vyklubal velmi přesvědčivý (tentokrát post-westernový) odraz slavného zpěváka. Originální koláž, ve které dává stejný smysl, že Dylana hraje černošský chlapec, jako že ho uvidíme mrtvého. (14.08.2014)