Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Film I´m not there nefunguje. Je to škoda, protože Bob Dylan by si zasloužil lepší film. A nezachraňují to ani někteří slavní a někteří dobří herci. I když jsem většinou chápal poslání tohoto filmu, smysl několika scén mi vysloveně unikal. K čemu to je, že Cate Blanchett, Heath Ledger nebo Charlotte Gainsbourg hrají výborně, když jejich výkony díky zmatečnému pojetí filmu vyzní na prázdno? Asi je to záležitost jen pro ortodoxní fanoušky, kteří mají Dylanův životopis důkladně nastudován. Pro mě je jediným pozitivem to, že jsem mohl sledovat pěkné záběry za doprovodu krásné Dylanovy muziky a číst k tomu v titulcích jeho texty. Měl jsem tak příležitost ocenit jejich genialitu. A nejsilnějším záběrem pro měl bylo závěrečných autentických několik vteřin Boba Dylana hrajícího na harmoniku. (11.02.2010)

Všeho moc škodí a hodně Dylana škodí dvojnásob. Todd Haynes si pro svůj velký experiment vybral velkého zpěváka, který je pro mě jen ikonou doby a po hudební stránce ho nijak neobdivuji. Jeho komplikovanou až chameleonskou osobnost se Haynes pokusil zajímavě zpracovat jako 6 příběhů různých zpěváků, každý s jiným jménem, každý vypadá jinak, chová se jinak, je jiný, a všichni dohromady jsou Bob Dylan. Netradiční nápad může v prvních okamžicích upoutat, ale následuje smutný pád, v kterém Haynes dovádí do extrémů svou vizi a ta pro diváka zůstává pouze "něčím odlišným". Pro mě to není jednoduchý film a bohužel byl především extrémně nudným, kdy jsem si nedokázal k ani jedné a vlastně k Bobu Dylanovi vůbec vytvořit jakýkoliv vztah, který by mě k filmu poutal či vázal. Naopak, jsem byl skoro až znechucen neustálým střídáním a přeskakováním, které ve výsledku pro mě neznamenalo nic, stejně jako celý film. Příjemně a textem zajímavé písně, které jsou další faktor dotvářející Boba Dylana mě jen utvrzují v skoro až geniálním nápadu Todda Haynese, který bohužel umřel na provedením a neschopnosti tvůrce najít rozumnou hranici snesitelnosti pro diváka. Pro mnoho kritiků tento film bude darem z nebes, protože je jednoduché Haynesův pokus označit za úžasný, geniální a okouzlující, ale pro obyčejného diváka je podle mě příliš hutný a pro neznalé osobnosti Dylana velmi matoucí a chaotický. (26.07.2008)

Tak tohle je určitě jeden z nejzajímavějších "životopisných" filmů, které jsem kdy viděl. Jedná se o velmi originálně poskládaný obrázek, který poskytuje naprosto komplexní pohled na osudy jedné velice složité osobnosti. Oněch šest poněkud nesourodých dějových linií se vzájemně pěkně doplňuje a použité písně do této skládanky výborně zapadají. Zajímavé je obsazení Cate Blanchett do jedné z alternativních Dylanových tváří, jejíž výkon je v této roli takřka geniální. 90% (28.02.2010)

Po vynikajícím Velvet Goldmine si Todd Haynes vzal na paškál dalšího hudebního velikána. Jenomže tentokrát je to ještě dvakrát odvážnější a dvakrát originálnější. Absolutní demontáž provedená pomocí krásných hereckých výkonů. Jeden Dylan je lepší jak druhý, protože každý má v sobě něco zajímavého. Po celou dobu z filmu dýchá nostalgie, za což může hlavně vynikající výběr hudby a nápaditá vizuální stránka. Všechny hlášky a narážky pochopí asi jen Dylanův opravdový znalec, to mi ale nezabránilo abych celý tenhle experiment sežrala i s navijákem. Má to nápad, má to originalitu, vynikající herecké výkony a navíc poutavý příběh(y), pořád to ale nebude stravitelné pro každého. (13.01.2008)

Tušila jsem, že tento film nebude dobrá volba. Varováním měly být moje dvě předchozí neblahé zkušenosti s Toddem Haynesem a taky dost lhostejný postoj k tvorbě i osobě Boba Dylana. Naopak lákadlem se stala přítomnost mých hereckých oblíbenců a netradiční ztvárnění jedné osoby šesti protagonisty, navíc značně odlišnými, z nichž jeden Dylan je dokonce žena. Výsledkem byl totální chaos v mé hlavě, který jsem se průběžně snažila rovnat a třídit, místy jsem už už jásala, že vím, která bije, ale vzápětí mě události vrhly zpět do chaosu a blažené nevědomosti. Z toho plyne, že pokud bych chtěla porozumět a film si užít, nebylo by to zadarmo. Asi bych si musela pustit pár cédéček, přečíst nějakou tu životopisnou knihu a poshánět tak půl tuctu filmů, na které se zde odkazuje. (01.03.2009)