Tlumočnice

VHS/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 1/10 Efekty 5/10/// +Nicole Kidman, námět, občas atmosféra -téměř žádná hudba, tiché dialogy, příliš dlouhá stopáž/// Docela makačka na bednu, teda hlavně z počátku. Později jsem trošku rezignoval. Ve filmu září Nicole a spojením do dvojice s Pennem to mezi nimi pěkně jiskří. Ale nebýt jejich hereckých výkonů a scény v autobuse, tak by film vyšuměl úplně do ztracena. Děj povyšuji nad průměr jen životní příběh hlavní hrdinky. Řekněme, že je zajímavý, přesto trošku o něčem jiném než jsem předpokládal. Tichý dabing, zvuky a téměř žádna hudební kulisa, však přes zvýše zmíněné může zapříčinit nudu./// Celkem 52%/// (26.07.2006)

Tak zaprvé.. Obdivuju herectví Seana Penna a Catherine Keener (ta bohužel nedostává tolik prostoru jako ústřední duo), a taky retrostyl vyprávění režisérské legendy Sydneyho Pollacka, který po nedávných nezdarech (Náhodné setkání) chytá další dech. Slovo thriller bere podstatně neuspěchaněji a realističtěji než v podání depresivní a masivní akce Michaela Baye či mladšího z bratrů Scottů. Pollack svým hrdinům dává prostor, nechává je jednat logicky (i když to scenáristům občas SILNĚ škobrtne) i spontánně. Tlumočnice ve službách OSN vyslechne šeptem vedený rozhovor, rozproudí tak obavy z možného atentátu. A i agent, který je na ní nasazen, jí nakonec uvěří, zároveň ale vidí možné vedlejší úmysly. Filmařům bylo zároveň i umožněno natáčet přímo v sídle OSN, což pomáhá realističnosti, zrovna jako bravurně zvládnutá scéna z druhé poloviny snímku v autobuse, kdy se spojí shodou okolností několik dějových linií. Omlouvám se za menší „úvahu“ a nevím, proč právě v tomto případě se mi to dostávalo do hlavy, ale při sledování uvěřitelných dialogů mezi Kidmanovou a Pennem, při práci s psychologií postav, se scénářem, s režií, střihem, kamerovými a zvukovými možnostmi, hudebními motivy atd. atd., uvědomil jsem si (POCHOPITELNĚ s přihlédnutím nejen na finanční možnosti) v jak propastné krizi je tuzemská kinematografie! Tady jsou to sice slabé 4hvězdičky, ale za tu "staromódnost" stále 4.. (07.02.2006)

Upřímně, čekal jsem víc, mnohem víc. Pollacka mám rád (např. film Tootsie můžu kdykoliv) ale tohle byla nuda. Začátek vypadá slibně, pak se film hodinu prakticky "nehýbe" a já se nudil, pak je asi 10 minut akčnější sekvence (jízda autobusem) a pak… zase nuda. Konec byl lepší, ale ani ten nedokáže mé hodnocení dostat na víc než 60 %. Což u filmu, kde hraje Sean Penn, má hodně oblíbená herečka Nicole Kidman a který režíruje právě Sydney, je zatraceně málo. Opravdu jsem čekal mnohem víc. (13.11.2011)

Po polhodine som vstal a išiel si uvariť čaj. Po ďalšej polhodine zohriať niečo pod zub. Potom sa vycikať (vtedy som to už pauzol) a potom prebehnúť na bicykli.... Večer som to konečne dopozeral a to len preto, aby som zistil, že ani samotný záver nepovýšil tento mdlý pokus o klasicky strihnutý thriller na FILM. Sidney Pollack's not my cup of tea. Definitely. (11.07.2006)

Ďalší z pohľadov na genocídu, tentokrát prostredníctvom prežitku jednotlivca – pohľad na problémy Afriky bez nej, viacmenej postrádajúci zábery na mŕtve telá a vraždenie, však nič neuberajú z dramatična. Podstatou je slabosť – mocných aj tých, čo trpia. Bezmoc riešiteľov i bezzubosť veľkých spoločenstiev stojí oproti ich okázalosti. Krehkosť Nicol iba zvýrazňuje tento fakt. Nie nedôležitou súčasťou doplňujúcou politický príbeh sú osobné príbehy hlavných postáv. Spolu tvoria vyvážený snímok v ktorom sa chvíle napätia striedajú s uvoľňujúcim pokojom a vznikajúcou blízkosťou. Medzi riadkami sa skrýva to, čo Hotel Rwanda kričal nahlas – mierotvorné organizácie sú iba lesklé mydlové bubliny. V skutočnosti je každý SÁM! (25.02.2006)