Režie:
Štefan UherScénář:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ján ZimmerHrají:
Hana Maciuchová, Alexander Brezina, František Bubík, Irma Bárdyová, Kamil Marek, Jozef Hodorovský, Tomás Tobák, Luisa Grossová, Albert AugustínyVOD (1)
Obsahy(1)
Příběh v dobové rekonstrukci období Slovenské republiky 1939-1945 je mnohovrstevnou metaforou konfliktu mocenských ambicí, nehumánních v dogmatické krajnosti, a životních filozofií, tlumočených přes hudbu. V soukolí sporu církevní (klášter) a světské vrchnosti (starosta, regenschórí a arizátor Bachňák) se octne polský zběh, varhanní virtuóz, ukrývající se v klášteře jako mnich Félix. Nevěří svatému poslání hudby v čase vraždění a není ochotný dát se zneužít pro zlo. Má jediné východisko: únik cestou, kterou přišel (lesem mezi minovými poli plnými mrtvol), nebo dobrovolnou smrt obětního beránka. Soulad myšlenky a tvaru odvoláváním se na harmonii vrcholných uměleckých děl výtvarných, architektonických (gotika levočského chrámu), hudebních (Bach) dosahuje Uher promyšlenou kompozicí záběrů, sekvencí a obrazů jako opakujících se protikladných motivů fugy, vždy s bohatší obsažností. Působivý souzvuk hudby a rytmu snímání v chrámu dynamizuje nápaditá kamera, zdůrazňující vertikální linie. Vznešená hudba, zvuk varhan v starém gotickém kostele, rytmus strmé chrámové klenby, vznosné linie starých obrazů a soch jsou měřítkem nízkých, hrubými pudy poháněných činů. První slovenský film, který ukazuje jinou než povstaleckou tvář tisovského Slovenska, první průlom do mlčení o křesťanské zbožnosti slovenského lidu, první slovenský film, v kterém bylo umění ohniskem dramatického konfliktu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Organ nezapadá do skupiny slavných titulů spojovaných s novou vlnou, ani se nikdy nedostal do širšího diváckého povědomí, s odstupem času ho ale vnímám jako jeden z umělecky nejpozoruhodnějších československých filmů 60. let. Nedá se doporučovat na potkání, má komorní, artový charakter. Jeho atmosféru výrazně ovlivňuje rozsáhlé propojení s barokní hudbou, která pomáhá zvýraznit prostředí kláštera a osudovost situace, ve které se jeho obyvatelé ocitli. Zajímavé je i zasazení příběhu do období slovenského klerofašistického státu, takových filmů opravdu nevzniklo mnoho. Snímek se vyhýbá do té doby obvyklým ideologickým šablonám, hluboce lidská je především postava opata, který se ocitl ve svízelné situaci - pomocí uprchlíkovi neriskuje jen své postavení, ale i osud celé komunity. Celkový dojem: 85 %. ()
Divácká zkušenost je nadmíru náročná, nepřehledná, nezajímavá. Ale samozřejmě lze celý ten negativní zážitek opsat samými chvalitebnými výroky, jako například v kontextu příprav na Obchod na korze, v linii slovenských prvenství. Ale už tehdy se psalo, že jde o film nadmíru slovenský a slovenštější než cokoli, co vzniklo v minulé dekádě. Což lze ale také číst jako interní film, který je natolik svojský, že má jen velmi omezenou možnost komunikovat byť jen se západní polovinou republiky. Tak či onak je Organ důležitým mezníkem v širším tématu zobrazování Slovenského štátu. Divák doposud konfrontovaný maximálně Romeem, Julií a tmou bude zmaten. Konečně, i pro zdejší debutantku Hanu Maciuchovou, byla účast v produkci tohoto druhou slepou větví. ()
Stanislav Szomolányi byl za kamerou o5 suverénní a Štefan Uher sice taky dokázal, že byl mistrem ve svým oboru ale na rovinu musím říct, že už jsem od něho viděl lepší filmy. U mě je to ale zapříčiněno tím(chyba je ve mě), že kostely, kláštery, hudba s tím spojená to není nic pro mě. A tady toho prostě bylo(na mě) až příliš. Hlavně té hudby. Až mě z toho rozbolela hlava. I tak za tenhle tip určitě musím poděkovat filmovýmu kolegovi darkrobyk. Díky. Sám bych se k němu asi nedokopal. Což by byla škoda. Za mě to jsou tentokrát "jenom" lepší 3hvězdy. ()
Traumy minulosti, vojna, náboženstvo, alkohol. História a mentalita každého európskeho národa je proste všade rovnaká. Podľa toho, čo som o Organe počul, som sa obával symbolického minimalizmu so sotva hmatateľným dejom, lenže Uher je tu viac dejový, ako v prípade Slnka v sieti a teda ak nepochopíte všetky obrazové metafory a budete sa iba kochať ich prepracovanou kompozíciou, spomeniete si na divácky aj umelecky atraktívny dejovo podobný Obchod na korze. Asi sa budete ako náročnejší divák k tomuto filmu po rokoch vracať a nachádzať v ňom stále niečo nové, ja moje prvé stretnutie s ním považujem za aklimatizačné. Ako by sme sa chovali my v časoch nástupu nacizmu k moci? Alibisticky, alebo vzdorne? Pomáhali by sme židom a ukrývali ich v našich príbytkoch? To sú tie jednoduchšie otázky, ktoré Uher rieši. Do toho filozofovanie o svetskom a náboženskom videní sveta, náboženskom a politickom farizejstve, symbolike posledného súdu vo vojne atď.. No nie je to jednoduché, ale má to dej, uchopiteľné postavy a je to krátke, takže je to prístupnejšie určite širšiemu publiku, ako sa tvrdí. Ešte na margo predstavenstva kláštora. Čo si myslieť o zmysle inštitúcie, ktorá sa celá necháva strihať podľa jedného hrnca na zemiaky....je to síce úplne mimo, ale spomenul som si na film Blbý a blbší.... ()
,,PRIPIJEME SI?" ,,ALE TO NIE JE BOROVIČKA." __ Áno, všímal som si dej, avšak hneď od začiatku ma očarovalo neuveriteľné čiernobiele vizuálne vyznenie a pútal som sa predovšetkým na neho. Môj menovec Szomolányi podal pravdepodobne najlepší kameramanský výkon v doterajších dejinách slovenskej kinematografie a vo svojej dobe sa mohol radiť ku svetovej špičke. Občas mi - aj vzhľadom na trochu podobný námet - nešlo nespomenúť si na Kamińského prácu v ,,Spielbergovom zozname" . Prečo však priemerné hodnotenie? Postupne ma to nejako začalo uvanovať a prestalo zaujímať, aj keď som film samozrejme dopozeral dokonca. ,,Organ" rozhodne nie je pre každého, vyžaduje silnú divácku sústredenosť a takisto isté navnadenie, pritom ja som ho pôvodne vôbec neplánoval zhliadnuť. Rád si ho niekedy pozriem znovu a potom prehodnotím svoje terajšie rozhodnutie. (361. hodnotenie, 31. komentár k filmu) ()
Galerie (7)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (20)
- V scenári možno nájsť autobiografické prvky. Bednár počas Slovenského štátu učil, rovnako ako Nelin otec, v Bardejove. V tomto meste Bednár spoznal židovskú rodinu a ich mladú a peknú Edelu, ktorá bola neskôr zabitá. Ukrývaná a nešťastnou náhodou zastrelená Edela mu poslúžila pre vykreslenie postáv Nely aj Kláry. (Biopler)
Reklama